Přežijeme?

24. 8. 2023 / Bohumil Kartous

čas čtení 2 minuty
30762
Byli jsme s mými syny v Osvětimi. Celou dobu, kdy jsme procházeli baráky s pryčnami, celami, pecemi na spalování zavražděných lidí, se mi vracela neřešitelná otázka: Uvěří člověk, chycený do mentální pasti konspirací, že skutečně proběhl holocaust? Pokud by záleželo pouze na samotných faktech, pak neuvěří, ani kdyby stál tváří v tvář člověku, který vyhlazovacím táborem prošel a přežil. Ve svém přesvědčení může dokonce uvažovat tak, že přežití přece popírá existenci vyhlazovacího tábora. Všechno ostatní může směle považovat za kulisy.

 
Už před lety mi jeden známý začal sdělovat své konspirační domněnky o chazarských židech a jejich zkázonosném vlivu. Vysoce inteligentní člověk, někdejší novinář, který žel zažil perzekuci nikoliv v době totality, nýbrž v době demokracie (posttotalitní demokracie). Postupným posunem na periferii pak nahlížel jakýkoliv jev konspiračně. Aktivní student, se kterým jsem kdysi dělal rozhovor, byl podle tohoto známého pochopitelně Chazar, protože kdo jiný než tato skrytá globální elita by reprodukoval svůj politický vliv prostřednictvím nastupující generace? Všechno mu do tohoto bludu perfektně zapadalo.

V poslední době se konspirace postavená na bludu o Chazarech opět silněji promítá do obsahů na dezinformační scéně. Vůbec nejde o nějakou logiku nebo integritu. Mohou být za vším, od green dealu po pád letadla s Prigožinem. Je to úplně jedno. Nejde o uvěřitelnost, jde o setrvačnost mýtu, který navazuje na něco tak hluboce kulturně zakořeněného, jako je antisemitismus.

S odchodem posledních přímých svědků holocaustu hrozí, že tyto bludy, které měly v evropské historii na svědomí nesčetné zrůdnosti, od pogromů až po šoa, opět posílí. 

Na jaké střední škole se studenti dozví o díle Hannah Arendtové? Zachovat silnou víru v nepostradatelnost lidských práv, opřenou o historickou zkušenost, je jedním z nejdůležitějších prvků poznání (výchovy a vzdělávání) ve 21. století, které kromě odchodu svědků hrozí také normalizací brutality v digitálním prostoru a celkovou přehlceností, unavující lidskou pozornost. 

V době, kdy zločinci z Kremlu tak věrně - i když zdaleka ne tak úspěšně - kopírují nacistický model teroru, je nutné posilovat vnitřní rezistenci, která nedovolí kapitulovat před tímto krystalickým zlem. 

Největší hrozbou není vnější liliputin, ale tupost, která dává vnitřním liliputinům prostor ke zhoubnému bujení a šanci dostat se na obal mobilu bezpáteřního šmejda, jehož liliputinství vyvrhlo do mocenské pozice, a za kterým pak proto leze kdekdo, třeba ministr spravedlnosti. To je podoba soudobé normalizace, na kterou bychom neměli v žádném případě přistupovat.

3
Vytisknout
7490

Diskuse

Obsah vydání | 29. 8. 2023