Trumpovské déjà vu

24. 8. 2023

Jeho převážně bělošské konzervativní příznivce pohání hluboce zakořeněný hněv, podezíravost a odpor k demokratům a jejich sociálnímu liberalismu a liberálnímu internacionalismu. Nezdá se, že by je Trumpovy politické blázniviny a právní trable nějak dojímaly. Pokud něco, pak jeho obvinění - mezi něž patří i pokus o podvod na americké vládě, aby mohl zůstat ve funkci navzdory prohraným volbám v roce 2020 - považují za součást spiknutí hlubokého státu ovládaného demokraty. 

Pokud nedojde k velkému překvapení, je Trump předurčen k tomu, aby v polovině příštího roku získal republikánskou nominaci a na konci roku se ve volbách utkal s prezidentem Joem Bidenem.

Existuje celá řada faktorů, které by mohly Bidena znevýhodnit, včetně jeho pokročilého věku. V posledních měsících byla opakovaně zpochybňována jeho způsobilost k výkonu funkce.

Vyhlídka na Trumpův návrat do Bílého domu v čele světové supervelmoci je totiž velmi reálná a vyvolává hluboké obavy, zejména mezi liberály v USA, Evropě i mimo ni. Obávají se, že zahořklý a pomstychtivý Trump, který popírá svou porážku v posledních volbách, by se mohl vymknout kontrole. 

Trump jistě sleduje, co dělá izraelský premiér Benjamin Netanjahu od svého návratu do premiérského křesla v Izraeli, pokud jde o "soudní reformy", které mu dávají větší pravomoc zbavit se vlastního obvinění izraelským soudem. Různá média totiž uvádějí, že bývalý prezident hodlá udělat vše pro to, aby upevnil svou moc, jakmile se vrátí do Bílého domu, včetně omezení nezávislosti federálních úřadů, nasazení armády v zemi proti svým kritikům.

Zdá se, že Trump je připraven učinit Spojené státy méně liberálními a více autokratickými, jak to nyní dělá Netanjahu s Izraelem. Silné brzdy a protiváhy americké ústavní demokracie nemusí odolat krutému útoku Trumpa a jeho spojenců z řad bílých nacionalistů a evangelikálních konzervativců. Sympatické uši by našel i v Nejvyšším soudu USA, kterému dominují konzervativci, z nichž tři jmenoval právě on.

Jak již bylo řečeno, mezinárodní důsledky Trumpa 2.0 mohou být dramatičtější než ty domácí. Pokud se vrátí do Bílého domu, bude pro něj méně omezující provést změny v zahraniční politice než v politice domácí. Jako vůdce supervelmoci by totiž měl větší pravomoc měnit svět k horšímu, než aby měnil Ameriku podle svých představ.

Stejně jako zvrátil většinu toho, čeho jeho předchůdce, prezident Barack Obama, dosáhl v globálním měřítku, ať už v oblasti změny klimatu, obchodu, šíření jaderných zbraní, Ruska, Evropy nebo Blízkého východu, snažil by se Trump vymazat i Bidenův pokrok v těchto a dalších politických otázkách.

Za druhého Trumpova prezidentství by bylo nemožné dosáhnout další jaderné dohody s Íránem nebo naléhavější dohody o změně klimatu. Pravděpodobně by také došlo k výrazným škrtům ve veřejných výdajích na sociální ochranu a rozšíření obnovitelných zdrojů energie.

Jako prezident by Trump také rychle jednal v otázce rusko-ukrajinské války. Již prohlásil, že dokáže konflikt vyřešit "do 24 hodin". Někteří spekulují, že to znamená, že by omezil americkou vojenskou pomoc Ukrajině, aby usnadnil rychlé ukončení války ve prospěch Ruska.

Perspektiva tohoto scénáře podráždila evropské spojence Washingtonu, kteří velmi podporovali úsilí USA proti ruské invazi na Ukrajinu. Obávají se, že ústupky Rusku by oslabily NATO, dodaly odvahu ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a donutily je hledat okamžitou, radikální a nákladnou evropskou alternativu k americkému strategickému deštníku.

Evropští centristé a liberálové se rovněž obávají, že Trumpovo vítězství v roce 2024 by vyvolalo dominový efekt napříč Západem, posílilo by populistické pravicové vůdce v Maďarsku, Polsku a Itálii a podpořilo další volební vítězství krajní pravice ve Francii a Německu.

Pokud by k tomu všemu došlo, oslabilo by to americký zahraničněpolitický tlak, zejména jeho reakci na rostoucí Čínu, což je snad jediná významná zahraničněpolitická otázka - kromě Izraele -, na níž se Trump a Biden shodnou. Povzbuzené Rusko, oslabené NATO a rozdělený Západ by Trumpovým povýšeným pokusům o omezení čínského ekonomického a strategického vlivu nepomohly.

Pekingu pravděpodobně nevadí, že se Trump vrací do Bílého domu, a to nejen proto, že je to rozdělující neliberální populistický vůdce, který je připraven vzdát se globální odpovědnosti USA a nahradit jejich asertivní vedení nabubřelou bombastičností, ale také proto, že by nechtěl nebo nemohl využít demokratické záminky k prosazení zájmů USA vůči jiným, autokratičtějším zemím.

Trump pohrozil, že pokud by se znovu stal prezidentem, dal by čínské vládě "48 hodin" na to, aby opustila svou "špionážní základnu" na Kubě, jinak bude čelit přísným hospodářským sankcím. Takové bombastické výroky však v minulosti nefungovaly ani proti Číně, která za Trumpových let vojensky a strategicky posílila, ani proti menším mocnostem, jako je Severní Korea nebo Írán, které za jeho působení rozšířily své jaderné programy. Když už nic jiného, Trumpovo chvástání selhalo i proti Sýrii Bašára Asada.

Ani Bidenova zahraniční politika není zrovna úspěšná a zodpovědná; jeho zahraniční politika je imperialistická, intervencionistická a pokrytecká. Ale Trumpovy alternativy jsou horší než Bidenovy globalistické výsady. Přicházejí v podobě bezohledného hypernacionalismu, vulgárního rasismu, apatie vůči životnímu prostředí a klimatické krizi, naprostého ignorování multilateralismu a univerzálních hodnot a celkově temného vidění světa.

 

Celý článek v angličtině ZDE