Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Kurýři nejsou algoritmy: Stop digitálnímu vykořisťování!

14. 3. 2026 / Fabiano Golgo

čas čtení 3 minuty

Stávka z 13. března 2026, kdy českými i slovenskými městy otřásla první koordinovaná stávka kurýrů doručovacích platforem, představují zásadní zlom v chápání práce v 21. století. Tento protest nebyl jen lokálním výkřikem nespokojenosti, ale přímou reakcí na systém, který dlouhodobě parazituje na legislativním vakuu.

Kurýři platforem Foodora, Wolt a Bolt Food požadovali transparentní systém odměn, jejich navýšení a pravidelnou indexaci o inflaci. Skutečnost, že tyto nadnárodní korporace v den stávky okamžitě aktivovaly masivní „peak pay" bonusy, aby podplatily ty, kteří neprotestovali, je definitivním důkazem jejich amorálnosti. Pokud mají platformy kapitál na to, aby skokově zvýšily odměny v momentě ohrožení svého provozu, pak je jejich běžná mzdová politika záměrným ožebračováním pracujících.

Globální pohled na tento sektor odhaluje systematické vykořisťování, které se maskuje za technologický pokrok. Giganti jako Uber Eats či DoorDash operují s hrubými maržemi (EBITDA), které v roce 2025 překračovaly 30 % až 40 %, zatímco jejich „partneři" nesou veškeré náklady. Ve světě však již vznikají legislativní hráze, které tento neofeudalismus odmítají. Španělsko se svým zákonem „Ley Rider" z roku 2021 jako první v Evropě zavedlo právní předpoklad zaměstnaneckého poměru pro všechny kurýry. Španělský stát pochopil, že pokud algoritmus diktuje trasu, čas doručení a penalizuje kurýra za nečinnost, nejde o svobodné podnikání, ale o klasickou podřízenost, za kterou musí firma platit sociální a zdravotní pojištění.

Tato vlna odporu pokračuje i v dalších částech světa. Brazílie, inspirovaná nejen Evropou, ale i vlastními trpkými zkušenostmi s „uberizací" práce, usiluje o zavedení minimální hodinové mzdy pro digitální pracovníky a povinnost platforem přispívat do fondu sociálního zabezpečení. Brazilský nejvyšší soud již dříve judikoval, že platformy nemohou být pouhými pasivními prostředníky, pokud aktivně profitují z každé minuty práce kurýra.

Francie zase prostřednictvím svých soudních dvorů opakovaně zpochybňuje status samostatně výdělečných osob u řidičů a kurýrů, přičemž rok 2026 je pro francouzský trh rokem masivních žalob za zpětné doplacení mezd.

Nejkritičtějším bodem celého sporu je tzv. algoritmický management. Kurýři jsou v podstatě řízeni umělou inteligencí, která je neúprosná, netransparentní a nepodléhá lidskému přezkumu.

V České republice se právě řeší implementace evropské směrnice o platformové práci, která má tento „černý box" rozbít. Směrnice ukládá platformám povinnost vysvětlit, jak algoritmus přiděluje zakázky a jak ovlivňuje výdělek.

Pokud platforma využívá psychologické triky a variabilní bonusy k potlačení stávky, dopouští se fakticky nedemokratického zásahu do práv pracovníků. V demokratické společnosti není přípustné, aby soukromý algoritmus nahrazoval zákoník práce a aby se právo na odpor stávalo komoditou, kterou lze uplatit dočasným příplatkem.

Argument, že regulace zničí flexibilitu, je lživou mantrou platforem. Rakousko od ledna 2026 zavedlo status „zaměstnancům podobných osob", který kurýrům garantuje základní práva, jako je ochrana před neoprávněným propuštěním (deaktivací účtu) a právo na kolektivní vyjednávání, aniž by jim nutilo fixní pracovní dobu. To dokazuje, že lze skloubit moderní digitální služby s lidskou důstojností.

České mlčení a tolerance „švarcsystému" v digitálním hávu musí skončit. Pokud platformy dokážou najít peníze na bonusy v den stávky, musí je najít i na stabilní a spravedlivou odměnu každý jiný den. V opačném případě nejde o inovaci, ale o organizovaný sociální dumping, který podkopává základy sociálního státu.