Channel 4 News: Sýrie: Odhalen masový hrob obsahující 150 000 mrtvol
17. 12. 2024
čas čtení
26 minut
„Musíte nám ze zahraničí pomoci. Jak se exhumují
těla z masových hrobů? Jak odebíráte vzorky DNA pro mnoho rodin, které
stále hledají své blízké? I můj strýc by teď mohli být v zemi pod mýma
nohama. Moji přátelé by mohli být v mnoha dalších hrobech.“
Dobrý
večer. Každým dnem se dozvídáme více o zvěrstvech páchaných Asadovým
režimem, to, co děsí asi nejvíce, je osud statisíců Syřanů, kteří
zmizeli, zatčeni pohůnky režimu, aby je už nikdy nikdo neviděl a
neslyšel.
Dnes večer však tento pořad je
schopen odhalit, kde mnoho z nich skončilo v masovém hrobě u Damašku, v
masovém hrobě nevýslovných rozměrů. Událostem v Sýrii se nikde nevěnují
podrobněji než zde v Berlíně, kde stále pociťují důsledky Asadova
režimu. Německo, země, která před deseti lety přijala milion syrských
uprchlíků, se právě rozhodla rozpustit svou vládu a čelit novým volbám v
nástupu protiimigrační krajně pravicové strany, která vyhrožuje, že
deportuje domů desetitisíce Syřanů.
V jeho věznicích byly drženy statisíce lidí, kteří byli nemilosrdně mučeni a týráni. Mnozí z nich nepřežili, ale od doby, kdy Bašár Asad padl, se naplno odhaluje hrůznost zločinů tohoto režimu. Sýrie byla během jeho 24 let u moci z velké části odříznuta od novinářů, ale nyní může začít nelehký úkol zdokumentovat Asadova zvěrstva, počínaje masovými hroby v zemi, včetně jednoho, kde bylo zřejmě pohřbeno asi 150 000 lidí. A ano, slyšíte správně. 150 000. Náš tým odkrývá a ověřuje svědectví o životě pod Asadovým režimem z hlavního města Damašku. Jeli jsme asi 40 kilometrů do Al Katify, kde se podle místních nachází masový hrob. Satelitní snímky pořízené v průběhu deseti let ukazují, že oblast byla kdysi polem s několika roztroušenými budovami. V průběhu let se však objevily zákopy a jámy, kam byly podle svědků prostě naházeny tisíce těl. Do roku 2020 bylo místo zcela zasypáno. Náš zahraniční zpravodaj Paraic O'Brianje je nyní zpět v Damašku.
Reportér: Více než deset let bylo místo, které jsme včera navštívili, v podstatě skryto před zraky lidí, a to proto, že se o to postaral Bašár Asad. Kontroloval, co lidé mohou vidět, a snažil se kontrolovat, co si Syřané myslí o své zemi. No, to už teď dělat nemůže. Ale snaží se o to. Dnes vydal v Moskvě prohlášení. Podstata prohlášení v podstatě zněla: Jsem stále tady. Řekl, že minulý týden zůstal v Damašku, když se k němu přiblížili povstalci, že dobrovolně nehledal útočiště, takže sdělení znělo: Jsem stále tady. No, zde tato slova nebudou mít velkou váhu. Viděli jsme týden oslav na ulici, ale co asi ta Asadova slova? Připomínají lidem, že dokud je ještě naživu, je tu stále ta špetka možnosti, že by mohl být pohnán k odpovědnosti za své činy, a na základě toho, co jsme viděli včera, se má z čeho zodpovídat. Měl bych diváky upozornit, že v naší reportáži jsou popisy poprav a mučení.
Garnizónní město Al Katifa bylo první volbou režimu, když došlo na pohřbívání revolucionářů. Přibližně polovinu města tvořili Asadovi vojáci a jejich rodiny, takže si režim mohl dovolit téměř úplné utajení ostatním obyvatelům, , co se zde dělo. O existenci největšího masového hrobu 21. století informovali na dálku jiní pomocí satelitních snímků, takže máme k dispozici i tyto snímky a GPS souřadnice. Za městem jsme zastavili na benzinové pumpě a zeptali se na cestu. Padesát let smrtícího útlaku znamenalo, že zpočátku se nám báli cokoliv říct.
V kanceláři starosty se setkáváme s Mahmoudem Al Sabem. Byl řidičem jednoho z vyšších místních úředníků. Práce jeho šéfa, nuceného spolupracovat s rozvědkou syrského letectva, jednou z nejbrutálnějších složek Asadovy bezpečnostní operace, která pomáhala likvidovat těla lidí odvezených z věznic a vojenských nemocnic. Popisuje stav mrtvol, které viděl.
Jeho úkolem bylo koordinovat místní dělníky při práci na nových místech pro masové hroby. Místní hřbitov byl totiž kapacitně vyčerpán. Část, kterou zde můžete vidět bez náhrobků, je ve skutečnosti plná mrtvol. Už tam nebylo místo. Bylo na čase to rozšířit.
Bývalý starosta nás přivádí na další místo hromadného hrobu s největším počtem těl. Panují určité obavy, že oblast kolem místa je zaminovaná, takže jen pro jistotu, zůstáváme na zpevněné cestě, nechodíme po straně.. Rusové zde měli také základnu, stejně jako Íránci.
Místní bojovník kontroluje okraje. Za zdí hlavního masového hrobu jsou uvnitř vidět komunikační vozidla dodaná Ruskem.
Bývalý starosta Mohammed volá dalšího místního muže, který přichází, než vejdeme dovnitř. Jmenuje se Esam Saad. Obsluhoval bagr, který se používal k pohřbívání těl. Mrtvoly přijížděly v chladírenských vozech, které vlastnila státní logistická společnost, říká. Pohřbívání všech těchto lidí, to byla státní funkce, stejně jako zametání ulic nebo zajišťování vzdělání.
Hlína přikrývala ty, které odvezli z věznic jako Sednaja a desítek podobných menších zařízení, také z vojenských nemocnic. Je to doslova jedno z míst, kde bylo syrské povstání pohřbeno. A během něj byl Esam den co den povoláván, aby po sedm let pokrýval vrstvu po vrstvě mrtvoly.
Existují zprávy, že počet zde pohřbených lidí je mnohem vyšší než 150 000, ale v každém případě je to značná část z celkového počtu syrských lidí zmizelých za Asadova režimu.
A já prostě nevím, co jiného o tomto místě opravdu říct.
Když jsme odjížděli, přijel Moaz Mustapha ze Syrské pohotovostní pracovní skupiny, pro něhož je l odhalování toho, co se tu stalo, jeho životní práci. Bylo to poprvé, co na místo vkročil.
„Kde jsou forenzní týmy? Kde jsou vlády a odborníci, kteří nám mohou pomoci zaprvé zabezpečit tato místa, pomoci nám pochopit, jak se exhumují těla z masových hrobů? Jak odebíráte vzorky DNA pro mnoho rodin, které stále hledají své blízké? Dokonce i moje. A můj strýc by teď mohl být pod mýma nohama. Moji přátelé by mohli být v mnoha dalších."
* * *
Moderátor: Mluvil jsem s Muazem Mustafou, kterého jste krátce viděli v Paraicově reportáži. Začal jsem otázkou, nakolik si je jistý, že jeho strýc je jedním z těch, kteří jsou pohřbeni v masovém hrobě Al Katifa. A varování. Náš rozhovor obsahuje mimořádně názorné a znepokojivé popisy mučení.
Muaz Mustafa: Pokud je a my věříme, že je, bohužel jsem ho hledal všude v Damašku a americké občany a další také
Moderátor: Za co byl zatčen?
Moderátor: Je pro nás tak těžké si představit, jaké to je, když někdo z příbuzných, milované osoby, prostě zmizí z povrchu zemského.
Muaz Mustafa: Nevzali jen jeho, vzali i jeho ročního Omara, jeho čtyřletou dceru Marii, jeho čtrnáctiletou dceru Sally a mou tetu, jeho ženu a já jsem poslal další sestřenici, aby je šla zkontrolovat. Tu vzali také. Díky Bohu se nám podařilo dostat ženy a děti ven. Prošel jsem všechna místa, kde mohl být můj strýc, a šel jsem i do Sednaje, kde měl být naposledy, a nepodařilo se mi ho najít.
Moderátor: Je mi to moc líto. Nedokážu si představit, co teď prožíváte. Máš ještě naději? Chováte vůbec nějakou naději, že by se ještě mohl najít živý?
Muaz Mustafa: Já vím. Na 99 % je pryč a 99 %, to je vysoké procento. Víte, že to je docela dost, uděláme pohřeb. Pojďme už dál, víte, a tak dále. Držíte se toho bodu, 1% šance. Teď je v nebi a zpovzdálí sleduje, jak probíhá osvobození Sýrie. Ale pořád se chci držet těch 0,001 %, protože nemám tělo, a to je příběh tolika rodin.
Moderátor: Myslíte si, že někdy může dojít k nějaké formě spravedlnosti za to, co se stalo vašemu strýci a mnoha dalším?
Muaz Mustafa: Věřím, že ano. Věřím, že nespravedlnost, bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat, podívejte se, máme za sebou 14 let války. Svět ignoroval chemické zbraně, kazetové bomby, barelové bomby, ruské bombardování, mučení a znásilňování mužů, žen, dětí, doslova všech. A nechali to být. Ale. po 14 letech se Syřané osvobodili sami bez jakékoli podpory zvenčí a víte, možná to bylo pro dobro věci, svět by se za svou nečinnost měl stydět. Ale to samé platí pro spravedlnost, ať to trvá jakkoli dlouho, každého z těch lidí dostaneme, počínaje Bašárem Asadem, ať to trvá jakkoli dlouho.
Moderátor: To, co se stalo vašemu strýci, je hluboká osobní tragédie pro vás a vaši rodinu i pro jeho přátele. Ale rozsah zvěrstev, velikost těchto masových hrobů, 100 000 lidí, možná i více, pohřbených v těchto jámách, to je něco skutečně historického, že?
Muaz Mustafa: Rozsah těchto zvěrstev je nejen gigantický, ale i to, jak zemřeli. Představte si, že malým dětem vytrhávali nehty z ručiček. Představte si, že lidem vrtali kolena. Představte si, že vezmete staršího muže, rozříznete ho a do rány mu nasypete sůl. Přesně tak tito lidé zemřeli. Byla to jatka. A stroje na smrt. Ale smrt tím nejhorším možným způsobem. A my vždycky říkáme, že už nikdy. No, právě se to zase stalo. Možná bychom odteď mohli začít s tím, že už nikdy více, a to nejen pro Sýrii, ale pro svět, pro náš světový řád.
* * *
Chci říct, že jste slyšeli to drásavé svědectví o těch masových hrobech. A potřeba spravedlnosti, co se musí stát, aby ke spravedlnosti nakonec skutečně došlo?
Steven Rapp: Mimochodem, to byla skvělá reportáž a já jsem byl dnes v Al Katifa, abych viděl stejnou scénu, ale to, co je třeba udělat pro spravedlnost, je, že musíme vypracovat důkazy. Upřímně řečeno, spousta z nich už je rozpracovaná. Setkali jsme se s mnoha hrobníky, kteří se podíleli na kopání tohoto hrobu, a další máme na fotografiích z dronu. Máme více než 4 miliony stran dokumentů, které byly propašovány na Západ. To jsou důkazy o tomto zločinu, jak byl páchán, ale nyní máme samozřejmě přístup ke všem zařízením, kde byl tento zločin plánován a a proveden doslova na 100 místech po celé zemi. A tak je nyní klíčové tyto dokumenty zajistit, digitalizovat, analyzovat a pak samozřejmě také kvůli obětem a pozůstalým. Lidé jako Muaz, s jeho se strýcem, ale i mnoho dalších. Je třeba udělat všechno, co je v našich silách, abychom vytvořili program na nalezení těch těl, těch ostatků, porovnat je s DNA, pro kterou mohou lidé poskytnout vzorky slin, a vyvinout tu DNA, aby bylo možné identifikovat co nejvíce těch zesnulých. Ale pak samozřejmě potřebujeme soud, který by tyto případy soudil. To je to, že máme nyní v nové Sýrii příležitost vybudovat soud vedený Syřany, pro Syřany, ale s mezinárodní pomocí, aby se mohl řídit zkušenostmi, které jsme se naučili v jiných přechodných soudních postupech. A a procesech, jakých jsem se účastnil ve Rwandě a Sieře Leone.
Moderátor: Od orgánů, které nyní přebírají moc v Sýrii, víme, že také hledají spravedlnost. Probíhají rozhovory s lidmi, jako jste vy? Víte, s odborníky zvenčí a s novými lidmi, kteří řídí Sýrii? Aby se zajistilo, že důkazy, zejména forenzní, budou bezpečně odhaleny.
Steven Rapp: No, určitě jste vyložil program mé cesty. Dnes jsem sem přijel a samozřejmě jsem navštívil toto místo a pojedu i na další, ale jsem přesvědčen, že než odsud tento týden odjedu, budu mít schůzky, na kterých určitě předám toto poselství o důležitosti zabezpečení těchto míst a zajištění těchto dokumentů a následné spolupráce s mezinárodními partnery, aby se zajistilo, že tyto důkazy budou uchovány a analyzovány. A pak také my v rámci konzultací s různými skupinami, abychom tento proces rozvíjeli. Je samozřejmě na Sýrii, aby se rozhodla, co chce udělat, ale existují způsoby, které lze udělat a které si podle mého názoru získají respekt Syřanů, upřímně řečeno, v této zemi viděli spravedlnost tak narušenou pseudosoudy, které byly jen součástí mašinérie smrti, a chtějí vidět skutečnou spravedlnost a my jsme tady a ostatní jim v tom budou pomáhat.
Moderátor: Dobře, takže jsme předtím slyšeli slova, že opravdu chce, aby byli před spravedlnost postaveni nejenom pohůnci, ale také lidé na samém vrcholu Asadova stromu, včetně samotného Bašára Asada, který se samozřejmě nyní ukrývá v Moskvě, díky Vladimiru Putinovi, na kterého je také vydán zatykač Mezinárodního trestního soudu. Jaká je podle vás pravděpodobnost, že Bašár Asad někdy skončí před soudem?
Steven Rapp: No, je to mnohem, mnohem pravděpodobnější než před dvěma týdny. Byl svržen ve své vlastní zemi. Je v Moskvě a Moskva má vlastní zájem na svém vlastním válečném zločinci a svém vlastním chování na Ukrajině. Víte, nakonec si myslím, že lze vyvinout tlak na různé země, aby postavily lidi před soud. Nikdy jsme si nemysleli, že dostaneme Miloševiče. Nikdy jsme si nemysleli, že dostaneme Charlese Taylora. Nikdy jsme si nemysleli, že dostaneme, že dostaneme Ratka Mladiče, a dostali jsme ho. Že první věc je, že vypracujete důkazy. To je tak trochu nezpochybnitelné a pak zřídit soud, který dodržuje řádný postup, a pak se od každé země na světě očekává, že se musí podřídit, pokud se chce vymanit ze sankcí. Pokud se samy nedostanou do problémů.
* * *
Moderátor: Masové hroby byly poslední částí nemilosrdného systému zadržování a mučení, který Asadův režim provozoval po desetiletí. Na základě výpovědí svědků z posledních dnů i satelitních snímků zmapoval zpravodajský kanál Channel 4 News 90 míst, která odhalují rozsáhlou a silně koordinovanou Asadovu síť mučení. Na našem kanálu YouTube můžete sledovat nejnovější díly a vysvětlivky k seriálu.
Jaké jsou tedy šance na vyvození odpovědnosti Asadova režimu vzhledem k odhaleným důkazům, Al Katifě i jinde v Sýrii? Nyní se k nám připojuje náš zpravodaj Paul McNamara z ministerstva zahraničí ve Washingtonu.
Reportér: Zdá se, že ve Washingtonu se soustředí na to, co bude v Sýrii následovat. Anthony Blinken, americký ministr zahraničí, se právě vrátil z horečného kola jednání v regionu. Dozvěděli jsme se, že jednal také s HTS. Ve skutečnosti měl několik rozhovorů s HTS v Sýrii a to, o čem jsme byli informováni, je, že jim říkal, podívejte, chce aby moc byla mírová. Syřany vedená inkluzivní vláda a Sýrie by neměla být využívána jako základna pro terorismus. Pak se USA mohou zabývat jejich formálním uznáním, což je důležité, protože to Sýrii uvolní investice. Ale je tu velký háček. Za pět týdnů to nebude Bidenova administrativa. Bude to Trumpova administrativa a Donald Trump už řekl, že chce, aby USA neměly se Sýrií nic společného. Cituji, "Není to náš boj". Jsou ale dvě věci, které známe z historie u Donalda Trumpa, že zaprvé řeči, jeho rétorika se ne vždy setkávás realitou, a také budeme znát z jeho fotek, koho vezme do vlády. Že jedna velká věc, je pro ně boj proti terorismu a hrozba, že to, co se může stát v Sýrii, se přelije do věcí, které se dějí tady. Nakonec však, ať už mluvíme o kterékoli vládě, to, co je skutečně zajímá, je budoucnost a ne utrácení spousty dalšího času, peněz a životů na honbu za spravedlností kvůli tomu, co se stalo v minulosti.
Moderátor: Nuže, jsme uvnitř německého Bundestagu v budově, která byla svědkem diktatury, ale také zrodu demokracie. Události v Sýrii zde sledují velmi pozorně. Ostatně i proto, že tato země od roku 2015 přijala více než milion syrských uprchlíků, což je více než kterákoli jiná evropská země. Ale také proto, že podobně jako jinde v Evropě se otázka uprchlíků opět stala zbraní v horečnaté německé politice - dnes Bundestag schválil hlasování o nedůvěře nešťastné koaliční vládě kancléře Olafa Schultze. Opoziční CDU pravděpodobně převezme vládu. Podporovaná krajní pravicí, AfD, která vidí v tvrdých řečech a tvrdé politice vůči žadatelům o azyl náskok ve volbách.
V říšském sněmu prošlo hlasování o nedůvěře podle očekávání. Nové volby na konci února a kampaň poháněná úzkostí, což je německé slovo z dobrého důvodu. V těchto dnech panují obavy z hospodářského úpadku. Válka na Ukrajině. Více nebo méně německých zbraní. A samozřejmě vysoký počet migrantů a žadatelů o azyl. Asadův režim se ocitl přímo v centru německého politického zmatku. Během několika hodin byly zmrazeny nevyřízené žádosti o azyl. Krajně pravicová AfD chce, aby příští vláda zašla mnohem dál. Uprchlická krize pomohla této straně vyšplhat se v průzkumech na druhé místo. Donedávna nemyslitelné, ale jejich lídryně Alice Vidalová nedává spontánní rozhovory.
Wir schaffen das, my to zvládneme. Angela Merkelová slavně prohlásila v roce 2015, kdy do Německa proudil více než milion Syřanů. Říkali tomu kultura vítání a lidi jásali. Německo se vyhřívalo ve své vlastní lidskosti. Pro Syřana Anase Modemaniho bylo toto selfie s Mutti, jak Merkelovou láskyplně nazývali, začátkem jeho cesty k asimilaci. Tento okamžik dokonce uvedla ve své biografii, .
V zavírání dveří německému exportu, se na obzoru rýsuje Trump. Blízký východ je želízkem v ohni, které pravděpodobně vytvoří nový exodus uprchlíků. Německo cítí sklíčenost. No a teď je tu se mnou syrský novinář a pro-demokratický aktivista Rami Jarrah. Roky se věnoval zpravodajství o násilnostech v Sýrii a kvůli vlastní ochraně pracoval pod pseudonymem. Děkuji vám, že jste přišel do Bundestagu. Takové zprávy, které jsme dnes slyšeli o těch masových hrobech, musí být neuvěřitelně bolestivé i pro zdejší společenství.
Rami Jarrah: Ano, víte, když se objevila tato čísla 150 tisíc, víte, co byste čekali, přirozenou reakcí by bylo překvapení. Ale nerad to říkám, nejsem překvapen. Lidí, kteří vyšli z těch věznic, je velmi málo. Hlásilo se to, ať už v Homsu nebo v Hamá nebo v Damašku.. Očekávali jsme, že z těch věznic vyjde mnohem větší počet lidí. Takže kde byli ti lidé? Myslím si, že každého Syřana se to tak či onak týká. Já sám jsem dneska byl právě, že těsně předtím, než jsem sem přijel, jsem byl na tom, co mělo být pohřebním průvodem. Ale protože se to dělá tak daleko od přítele, který ztratil někoho bratra před 11 lety, který byl zadržen a pohřešován, a oni právě zjistili, že někdo získal ty dokumenty, že ti lidé ten člověk byl zabit.
Moderátor: Myslíte si, že ty nové orgány, které se formují v Sýrii, budou schopny zajistit takovou spravedlnost, která uspokojí rodinu obětí?
Rami Jarrah: Ano, vždyť se nás ptali, víte, co když bude soudní systém rozpuštěn? V Sýrii žádný soudní systém neexistoval. Byl opravdu jen na oko. A tak to bude opravdu něco, co se musí udělat od nuly a bude to vyžadovat velkou pomoc mezinárodního společenství. Skupiny občanské společnosti a to je to, co vyvolává obavy. Protože právě teď jsou skupiny občanské společnosti mimo zemi. Nebyly do země pozvány. Jihlani vyšel vstříc menšinám a pozval, řekněme, uprchlíky, aby se vrátili do země. Ale neotevřel toto pozvání širší občanské společnosti.
Rami Jarrah: Určitě. Tedy ano, protože Německo není výjimkou, víte, v každé jiné zemi, kde na Západě vidíte ten nárůst krajně pravicových nálad vůči negativním náladám vůči uprchlíkům. A oni se v podstatě, Syřané, stali obětním beránkem. A v Německu, myslím, že je to umocněno tím, že máte milion těch, kteří sem přišli, sedm set tisíc těch, kteří mají nějakou formu azylu nebo že to být politické nebo humanitární a bezpečnostní obavy.
Rami Jarrah: V období před druhou světovou válkou jsme tu byli svědky takových věcí vůči židům. Teď se to dělá Syřanům a je jich tady takové množství. Komunita má obavy. Představa, že by se měli sbalit a vrátit se domů. Je to trochu dětinské a směšné.
2403
Diskuse