Kladivo na zdravotně postižené 2, část 1

19. 12. 2024 / Petr Haraším

 

Po článku Kladivo na zdravotně postižené (zde) jsem znovu a opět nahlédl do vnitřností těch internetů a jal se zvídavě pátrat, zda arogantní posudkové komise činily pokání a konaly nápravy. Nekály se, nečinily, naopak přidaly na drzosti a otrlosti. Doplnily repertoár o odporný výsměch, nabubřelost, stále závadnější definice pojmů, podivné praktiky a nerespektování zákonných norem. 

Našel jsem, našel a z toho, co jsem našel jsem byl věru pryč. Našel jsem mnohá svědectví naprosté blamáže instituce zvané posudková služba Ministerstva práce a sociálních věcí dále jen MPSV. Ministr Jurečka, ministr Stanjura, ministr Blažek, ombudsman Křeček, premiér Fiala, prezident Pavel, všichni poslanci, senátoři jsou plně vinni, nikdo není omluven. Od roku 2012 v tom SPOLU jedou všichni, kteří měli a mají trocha politické moci a vlivu. Morálka, slušnost, lidskost, kdeže, jen vyčpělá slova floskulí a frází z politické věže.

Při čtení zločinů proti zdravotně postiženým mi leckdy ukápla z nevidomého oka slza zoufalství nad poměry v sociální oblasti, v právu a spravedlnosti. Nechtěl jsem to napsat, ale musím. Posudkoví lékaři a posudkové komise a Jurečkovo ministerstvo v obležení strany KDU-ČSL u příspěvku na péči záměrně činí nepravosti. Nečiní omyly, činí nezákonně záměrné posudkové zlo, aby zdravotně postiženým uškodili. Uškodili co nejvíce a ještě více. 

Posudkové službě je jedno kolikrát u správních soudů drtivě prohraje. Posudková služba nemá odpovědnost ani zodpovědnost, proher si nevšímá a jde si směle pro další soudní nářez. Správní řízení se může vléci do nekonečna. Proč by ostatně ne, když si správní právo ministerstvo ohýbá ve prospěch svůj. Zdravotně postižený stižený zlovůlí ministerstva může vyhrávat u správního soudu opakovaně, nic naplat, poslední slovo má vždy MPSV. A slavné MPSV si je toho moc dobře vědomo.

Soudci jsou smutní, zdravotně postižení smutnější, posudkové komise veselé, ministerstvo veselejší, Jurečka hýká blahem, politici spokojeni, rozpočet šťastný. Kdo bude hádat, jak zní druhá či třetí věta z rozsudku zdravotně postižený proti ministerstvu? Přesně tak, rozhodnutí MPSV a Úřadu práce pobočka tam i onde se ruší a vrací se k dalšímu řízení. Dvě třetiny žalob končí takto. 

U zbývající třetiny jsem si jist, že je žaloba nedobře připravená. Jak by také mohla být dobře připravená,  když se do ní často pouští opuštěný všemi zdravotně postižený sám osamělý nemaje financí nazbyt. Pokud se vůbec odhodlá žalovat ministerstvo za zfušovaný zmrvený posudek. 

Jak by také ne, ano, naděje na úspěch žaloby je ohromná, ovšem naděje na změnu posudku, potažmo na zvýšení příspěvku na péči je skoro záporná. Přesně v tomto duchu probíhá správní řízení v neprospěch zdravotně postižených systémem týraných, ač se Česká republika holedbá přijetím všelijakých úmluv o právech lidských, zvláště pak práv pro zdravotně postižené.

Chtěl jsem tento článek sepsat k mému dvouletému výročí nerovného souboje s českou posudkovou hydrou (12.12.2022, za datum se musím pochválit, je takové pěkně kulaté boubelaté). Zaplakat si nad nespravedlností a osudem. Otevřít rum zvaný tuzemský a učinit loku zadost. Však lkát nemohu. Sice slavím dvouleté výročí doby trvání žádosti o zvýšení příspěvku na péči, který je momentálně zaparkován kdesi v datové skrumáži krajského správního soudu, ba pouhé dva roky jsou zatím směšně málo. 

Našel jsem řízení o příspěvku na péči táhnoucí se časem a prostorem tři roky, roky čtyři roků šest i pět. Ruku do ohně bych dal za fakt, že se najdou ještě víc fousaté. Jurečkovu ruku určitě. Čili nelkat, neflákat, neskučet, rum neotvírat a moku nelokat, raději popsat praktiky orgánů zvaných posudkové pod přímým velením MPSV a ministra náčelníka kombajnu Jurečky.

Dieta nebo život

Je-li libo dietu konati? Jó, kdyby lékař nařídil, nakázal a přikázal, jak se má zdravotně postižený dietně chovat, tak by posudková komise i uznala, na péči přidala, ale jelikož toho neudělal, tak fakt nemůže. Diví se lékař, diví se soud, divím se i já, komise se nediví, komise ví. 

Ví, že nebylo nařízení, jen doporučení, tak nebude učiněno příspěvku zadost, vždyť nebylo nařízení, bylo jen doporučení. A ty diety vzhledem k léčebnému režimu se stejně přeceňují. 

Aby snad komise neošidila stát o to, co zdravotně postiženému náleží dle práva a pořádku, je ochotna cokoli. Lékaři už dávno pouze doporučují, lékaři nenařizují. Posudkový orgán zmeškal nejen Samet a zůstal zapadlý v totalitním myšlení po uši ušaté. 

V tomto řízení se soudce namíchl tak až moc, že slavnému ministerstvu a posudkovým lékařům důrazně nastínil cosi o ústavních povinnostech státu, který zastupují. O povinnostech respektovat základní lidská práva, zvláště základní lidské právo na ochranu života a zdraví. Soud připomněl, pokud posudkový orgán omylem zapomněl, nebo špatně rozuměl, cože je to přijatelný standard. 

Bohužel, na kreativní výklad posudkových komisí soudce nemá šanci. Odvážný soud dokonce posudkovým hodnostářům osvětlil, že stačí, aby se kvalita života zdravotně postiženého zhoršila pod úroveň přijatelného standardu, což značí uznat nárok na péči. 

„Jak pod úroveň přijatelného standardu, co pod úroveň přijatelného standardu, vždyť my tady žádnou úroveň nikde nemáme, neznáme. Jaká zase kvalita života zdravotně postiženého, neznáme, nemáme, neobtěžujte, máme práce nad hlavu a peníze nedáme. Volejte Jurečku, tady je potřeba okamžité nápravy. Aha, nemáme se úrovní a kvalitou příliš zatěžovat.“

Zákon tak, komise jinak

Posudkové komise velice rády koketují s různými vývrty a výkruty v zákonech, vyhláškách, přílohách a metodikách, ve snaze neuznat jasně nezvládané základní životní potřeby dále jen ZŽP. Hledají tak dlouho, dokud nenajdou skulinu kudy bokem obejít právo.

Nemáš nohy, máš ruce, nemáš ruce, máš nohy, nemáš ruce i nohy, ale dobře vidíš, nevidíš, ale slyšíš, duševně mentálně jsi fit a máš ruce i nohy plus variace, kombinace s permutací chybějících či naopak nechybějících postižení těla i ducha, takže zvládáš. 

Posudkové komise se rády zaměří na to, co máte a nikoli na to, co vám chybí. Posudkové komise velmi rády uznají postižení pro jednu ZŽP (základní životní potřebu), pro další už ne. 

Soud se pokusil k tomu dodat cosi ve smyslu, že ze žádného ustanovení zákona o sociálních službách a prováděcí vyhlášky nevyplývá, že by určité zdravotní omezení posuzované osoby smělo být zohledněno výhradně jen ve vztahu k jedné ZŽP. 

Ministerstvo pokus ocenilo a opáčilo, že jsou posudkoví kluci na takové kecy zvyklí a zákon i vyhlášku mají v prostředním malíčku. Soud se nedal a dodal. Posudkové komise si nechtějí připustit, že jedna zdravotní příčina může odůvodňovat závěr o nezvládání i několika různých ZŽP. „Fuj, slyšeli jste to také, kolegové v komisi?“

Pokud tedy posudková komise dospěla k závěru, že zdravotně postižený nezvládá ZŽP X, nelze bez podrobnějších úvah uzavřít, že tím pádem zvládá základní životní potřebu Y. Navíc to odbýt obecnou řečí s obecným závěrem. V praxi totiž zcela běžně nezvládá X a zároveň i Y a zároveň i Z. Jenže proč uznávat tři ZŽP, když můžeme uznat jen jednu a ušetřit? Vždyť přijdeme na posudkový buben a Jurečka vyletí jako čert politý fialovou svěcenou vodou z kostela.

Hele, tady soud vzkazuje, že jako máme hodnotit všechna postižení a navíc komplexně, provázaně a pamatovat na synergický tentononc. 

Co to znamená? Co je to za novoty? Když hodnotíme jen z jednoho úhlu pohledu, tak je to neprofesionální a v rozporu se zákony? Co tam ten soudce chlastá? 

Prý přesně takto praví zákon, vyhláška i s přílohou. No a, co my s tím? Máme naši metodiku a politické instrukce. 

Interní instrukce se nesmí odchylovat od právní úpravy, píše se tady v tom rozsudku. 

Cože? Od čeho to zase? Že děláme špatně? Příspěvky je potřeba místo zákonného zvýšení nezákonně snižovat, tak zní tajné evangelium ministra. Uznat tuto ZŽP jako nezvládanou, stát platit víc, my mít méně. Užitím nezákonných postupů, metod a praktik statečně obětavě chráníme státu rozpočet, a tudíž jsme hrdinové nové doby. Na judikaturu NSS nevěříme, věříme ministerstvu a ministrovi.

Dohlížet, pomáhat a chránit, ale za své

Za tuto pomoc lze nepochybně považovat nejen pomoc ve fyzické podobě, ale i dohled, dozor a péči, jež vyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jako zní to fakt hezky, až moc hezky na zdejší praktiky neoliberalismu s fialovou tváří. 

Proto se posudkové komisi udělila vnitřní pravidla, jak zhatit a směle odrazit cokoli, co by náznakem mohlo připomínat nutnost pomoci, dohledu, dozoru, preventivního dohledu a preventivního dozoru a pochopitelně i péče zdravotně postiženému v nelehkých situacích. Vše jen pro úsporu pár státních zlatých. Nač obětovat peníze, obětovat zdravotně postižené je lepší zábava.

Některé posudkové komise jdou fakt hodně za hranu. Posudková komise devalvuje každodenní pomoc, dohled a péči pečujících osob a nazývá ji hyperprotektivní, tedy pro zdravotně postiženého nadbytečnou. Z toho důvodu k ní nepřihlíží, považuje ji jen za pouhý preventivní dozor a dohled. A v rozporu s Instrukcí (č. 15/2016 MPSV) ji nepovažuje za nezvládnutí životní potřeby.

Potřebuje-li osoba každodenní dohled nad zvládáním některé z aktivit ZŽP (byť pouze v některé z jejích fází), nelze hovořit o zvládání v přijatelném standardu. 

Probůh, to snad posudkoví ani nečtěte, hlavně to o těch fázích. Soud uvádí, že označení hyperprotektivní je zcela nemístné, pakliže posudková komise příliš nehledala skutkový stav věci, onu škaredou materiální pravdu. 

Podle názoru krajského soudu není přijatelným standardem zvládání ZŽP způsobem provádění této aktivity s dohledem pečující osoby, tedy za způsob, který by byl běžný a obvyklý. 

Ale to ne, my v komisi přeci určujeme, co je a co není obvyklé a běžné. A s tím přijatelným standardem už dejte pokoj. Zapamatujte si, že přijatelný standard je to, co my chceme, ne to, co říká zákon. 

Jak narůstají stížnosti, odvolání a žaloby, narůstají i roztodivné definice přijatelného standardu. V podstatě se dá říct, že přijatelný standard je u každého jiný, respektive posudková komise si vymyslí pro každého zdravotně postiženého jiný přijatelný standard, načež na takto smyšleném přijatelném standardu oběsí nejprve dílčí aktivity, poté každou jednu ZŽP, a následně popraví posudkovou kosou celý příspěvek na péči. 

Místo individuálního posouzení žadatele o příspěvek si posudkové komise individuálně vykládají přijatelný standard. A pokud už teče posudkově do topolánek, vytasí komise dokonce tabulku s procenty zvládání, a rázem je problém nezvládání vyřešen ku spokojenosti státní instituce. Stačí přece zvládat na 90 %, 80 %, 70 %, 60 % … 10 %. 

Je asi zbytečné dodávat, že zákon nic takového nezná. Přijatelný standard je leč jedním ze způsobů, jak zdravotně postiženého vyvést z omylu, že mu něco náleží.

Sociální blouznění

Posudkové komise moc dobře vědí, jak si zdravotně postižený simulant vymýšlí v sociálním šetření. Sociální šetření, tedy posouzení, jak zdravotně postižený zvládá či nezvládá dílčí aktivity a celou ZŽP, pije posudkovým komisím krev. A to jako fakt hodně. Dokonce tak moc, že sociální hnojař Jurečka hodlá sociální šetření coby upíra upozadit až zlikvidovat zde. A aby nebyl Blažek pozadu, tak i on navrhuje přitopit u správních soudů zde (nevím, jak to dopadlo).

Soudy totiž dlouho kazí záslužnou práci posudkového orgánu tvrdošíjně lpějíce na reáliích sociálního šetření. Pravidelně soud hovoří o ryzí nezákonnosti v práci ministerstva a posudkových komisí, jelikož odmítají respektovat závěry sociálního šetření. 

Ministerstvo a posudkové komise žalují na subjektivitu sociálního šetření. Vždyť se sociální vysokoškolsky vzdělaný odborník ocitl v přímém kontaktu se zdravotně postiženým a pečující osobou. Vždyť on, nebohý, je nakažen nepřátelskými dezinformacemi! 

Posudkový lékař nabyl dojmu, že jedině jeho titul je titul pravý, ostatní tituly nejsou hodny zřetele. On jediný je tady vysokoškolsky vzdělaný posudkový kádr, přičemž ostatní, hlavně sociální pracovníci, vysokoškolské vzdělání jen imitují a posudkové práci zbla rozumí. 

No, kdo by to čekal, že sociální šetření je kontaktní a subjektivní. Záznam o sociálním šetření je jedním z podkladů, z nichž posudková komise vychází, praví zákon. Nelze jej automaticky považovat za méně věrohodný než domněle objektivní posudkové zprávy posudkových šamanů, dodává zákon mými slovy. 

Zdravotně postižený, nechť si subjektivně povídá pohádky, co vše nezvládá, objektivní jsme my posudkoví a my moc dobře víme, co zvládá. Práce posudkových orgánů je porovnat sociální šetření s medicínskými nálezy a zdůvodnit, proč se liší výsledný posudek od sociálního šetření tak moc, rýpnul si nejeden soud. 

Posudkoví lékaři a posudkové komise se vztekají nad profesionálním sociálním šetřením, neboť soudy se už nenechávají opít objektivním posudkovým rohlíkem nevalných kvalit. 

Pravidlem je taktéž stav, kdy si posudkový orgán vyzobává ze sociálního šetření dle libosti. Hodí se, bereme, nehodí se, nezohledníme a zatajíme. 

Zdravotně postižený ví, že nezvládá, posudková komise naopak ví, ač i lékařské zprávy hovoří jinak, že zvládá a soud většinou připomene posudkové komisi, že tady máme něco, čemu se říká v lepších společnostech právo. 

Občas se přihodí i nemilá lapálie, a posudková komise omylem zapomene do správního spisu zařadit nehodící se nové lékařské nálezy, přičemž horlivě lpí na poněkud již starších věkem i písmem, poněvadž lahodí správnému posudkovému verdiktu. Tázána soudem, proč, zarytě mlčí a tiše bublá.

Otázka ceny

Poslanci vedení svatým zápalem činit dobro, rovnost a spravedlnost, činili tak dlouho, až učinili. Jali se rozdělit příspěvek na péči do čtyř stupňů. Každému stupni odpovídá dvojice. Prvnímu 3 až 4 nezvládnuté ZŽP. Druhému pak 5 až 6, třetímu 7 až 8 a čtvrtému 9 až 10. 

Při bedlivějším koukání však zjistíme následující. Ten z dvojice, který nezvládá méně ZŽP paradoxně obdrží na jednu nezvládanou ZŽP vyšší finanční příspěvek než ten, jenž nezvládá vyšší počet ZŽP. 

Třeba stupeň II., kdy za 5 nezvládaných ZŽP obdrží žadatel na jednu ZŽP víc finančního příspěvku na potřebnou péči, než žadateli náleží za šest nezvládaných ZŽP. Více zdravotních obtíží, více potřeby pomoci, dohledu a péče dle zákonodárců znamená méně příspěvku na péči. 

Co na to spravedlnost, právo a Ústava? Pro šestku nelichotivá situace pokračuje dál, neboť rozdíl mezi šesti nezvládanými ZŽP a mezi sedmi je finančně propastný. Nezvládáš-li pět, tumáš cca 1 000 Kč na jednu ZŽP měsíčně. Nezvládáš-li šest, bratru ber cca 800 Kč na jednu ZŽP měsíčně, ovšem nezvládáš-li sedm, pak na jednu ZŽP dostáváš, moment, 2 100 Kč per měsíc. A jakýpak je rozdíl mezi nezvládanou šestkou a nezvládanou sedmičkou? Krom financí vůbec žádný. 

Posudkovým komisím a ministerstvu je pak zcela volné, zda žadatel nezvládá pět či šest ZŽP, ale nikoli, zda nezvládá šest, nebo sedm. 

Totožné je to pochopitelně i v prvním i ve třetím stupni. Rozdíl mezi čtyřmi nezvládanými ZŽP a mezi pěti nezvládanými ZŽP je zdravotně nijaký, finančně obrovský. 

Nezvládáš-li čtyři, máš 220 Kč na měsíc za jednu ZŽP (že je to groteskně teskně ubohé, je jiná věc), nezvládáš-li pět, máš 880 Kč na měsíc (což je taktéž groteskně teskně ubohé). 

Jen připomenu, hodina asistenční služby vyjde zdravotně postiženého na 155 Kč. Kolik asistence, pomoci, dohledu a péče si v Česku zdravotně postižený může dovolit, nechám na laskavém čtenáři. 

Možná by úředník, kombajnfíra Jurečka nebo třeba posudkový lékař mohli zaskočit v rámci dobrovolnictví do domácnosti zdravotně postiženého nezvládajícího kupříkladu ZŽP Péči o domácnost. 

ZŽP péče o domácnost v sobě obsahuje tolik časově náročných činností, že si nejsem jist, zda tuto ZŽP připravoval příčetný posudkový úředník. 

Ne, tohle nikdo příčetný na svědomí nemá. Nakládat s financemi, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, nakládat s prádlem, mýt nádobí, obsluhovat topení, udržovat pořádek, a za to vše obrovská finanční suma. 

Buď (dle stupně závislosti) 220 Kč, nebo 880 Kč, nebo 1 800 Kč nebo něco nad 2 000 Kč za měsíc zvládání této jedné ZŽP. Odvážní mohou tyto horentní částky dělit počtem hodin zabírající řádné konání této jediné ZŽP za měsíc. 30 hodin, 60 hodin, 90 hodin, či i víc? Ještě odvážnější pak může násobit částkou 155 Kč. A ten nejvíce nejvíc odvážný si může násobit dle počtu uznaných nezvládaných ZŽP. Nízká finanční úroveň příspěvku na péči po přepočtu do reality narazila do české pravicové zdi.

Leč to není vše, ono je to mnohem horší, neboť dílčí aktivity z Péče o domácnost se tiše prolínají skrze další ZŽP. Posudková komise nízkých kvalit umí ZŽP Péče o domácnost využít k odůvodnění zvládání minimálně dalších tří nezvládaných ZŽP, což se státu obrovsky vyplatí na cenové dekompenzaci příspěvku na péči.

Jediný důvod, proč posudkový lékař a posudkové komise pasené ministerstvem provádějí manipulace kolem neuznání nezvládnutých ZŽP je sprostý důvod finanční. 

Proto ukrutný boj o každou dílčí aktivitu, proto opětovné zneužívání xkrát vyvráceného soudního rozhodnutí z Plzně, proto stále nové smyšlené definice základních pojmů a činů. 

Zdravotně postižení upozorňují už dlouho na podobné praktiky, zatím bez valného efektu. Leč konečně si už všimli také soudci správních soudů, přičemž se neostýchají popsat do rozsudku lstivé postupy posudkové komise, kdy je jediným účelem udržet zdravotně postiženého v primitivní cenové hladině.

Nevidomost a mobilita

Od roku 2016 se českým nevidomým luhem a slepým hájem šíří legenda o Mobilitě. „Ne, nemůžeš si ji nárokovat, protože Mobilitu nevidomým neuznají, záhadně se smyslové postižení neuznává. Ani se nesnaž, čerpají ze své tajemné metodické příručky čar a kouzel.“ 

Nechali se obelhat všichni, nejenom nevidomí, ale i posudkoví lékaři a komise, a dokonce i soudci soudů správních.

Legenda legendy praví, že nevidomost nároku Mobility nečiní. Duchem humanismu nepolíbený posudkový metodista přispěchal do posudkového chumlu s tím, že nevidomým se nebude uznávat nezvládání ZŽP Mobilita, že se z nutnosti uzná nezvládání ZŽP Orientace či Komunikace. 

Dvě za cenu jedné, uvidíte, ušetříme. 

Deset let se takto postupuje. Není prokázáno těžké omezení hybnosti, tak vystrč hůl bílou a hybaj na ty nohy. 

Že bílá hůl není kompenzační hůl, pššt. Že si při tom nabiješ hubu, no a? 

Zvládání ZŽP mobilita se neposuzuje ve vztahu k postižení smyslů, tady to čtu v metodice ministerstva a Ústava mě fackuje zprava doleva. 

Každý správný správní soud na každém nalíčeném přelíčení odborně vede řeč, jak je zákonně nutné hodnotit všechna postižení, všechny funkce a provázaně u každé ZŽP, každé dílčí aktivity ZŽP. 

A ejhle, Metodický výklad ministerstva je tady zcela úplně nezákonně nadřazen nad zákon a vyhlášku. Právo ticho je a v koutě pravda mlčí. Nelze překryv životních potřeb akceptovat s tím, že jednu ZŽP uznáme, další už uznat není možná, neboť interní metodika MPSV takto hovoří. 

To by mohlo vést a také vede k nehezkým sporům u správních soudů. Nepřekvapivě, nic obdobného v zákonech či vyhláškách nelze dohledat. U nevidomých si však ministerstvo zajistilo, skryto za metodiku nemravných kvalit, by nevidomý neměl naději ani v odvolání u posudkové služby, natož někam doplout po řece výkonu správního práva.

Je nepřípustné vybírat jednotlivé ZŽP pro určitá zdravotní postižení. Neoprávněná aplikace zužujícího výkladu zásadně poškozuje práva na řádné posouzení, což je v rozporu se zákony a Ústavou. 

Zrakově postižený není rozhodně schopen zvládat vícero dílčích aktivit ZŽP Mobilita, nikoli bez pomoci, dohledu či péče. Posudková služba popírá fundament příspěvku na péči, pokud a dokud každodenně nezvládanou Mobilitu u nevidomých odbude s tím, že má přeci již zohledněno v jiné ZŽP. 

Mobilita je tedy uznána jako skvěle zvládnutá bez pomoci, dohledu a péče, neboť pomoc, dohled a péči, bez které to nevidomý nedá, komise uznává v jiné ZŽP? 

Vážně? Tohle nemá nic společného se zákonem, a nic společného se zvládnutím v přijatelném standardu. ZŽP Mobilitu pro nevidomé změnili na nestandardní standard. 

Navíc nevidomý není jednoduše schopen rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí nejen Mobility, což je další z mnoha důvodů uznat oprávněné nezvládnutí. 

Proč to, položme si otázku, probůh svatý, nevidomým a slepým dělají? 

Já vím, já vim. Dělají, poněvadž Mobilita je jednou z hraničních ZŽP. Pokud by ji uznali, prosím budiž, ale tudíž by museli poté přiznat vyšší výši příspěvku na péči. Čemuž, jak vidno, je nutno všemi prostředky zabránit. Další hraniční ZŽP jsou Stravování, Tělesná hygiena a Oblékání a obouvání, skrze které mocné posudkové komise zvládají pravá posudková kouzla. Platí pochopitelně nejenom pro nevidomé.

Fakt jako?

Posudkové komisi byl už dvakrát vyprášen u krajského správního soudu posudkový kožich. Což značí minimálně tři roky správních tahanic nanic. Podle podlé posudkové komise, pokud se rozhodla o zdravotně postiženého pečující osoba pečovat a opustit kvůli tomu zaměstnání, je to její svobodná volba, ne problém posudkové komise. 

Což jistě ano je, leč posudková komise nedodala, jak se postarat o zdravotně postiženého nezvládajícího skoro plný počet ZŽP za 880 Kč měsíčně. 

Nedodala rovněž z ryzí skromnosti, že je to jen ona jediná, která si trvá na neobhajitelném počtu uznaných nezvládaných ZŽP. 

Lékař, sociální šetření a soud je jiného názoru. 

Se svým posudkovým a právním názorem už dvakrát prohrála, ale vzdát se nehodlá nikdy, myslí si totiž, že má čestnou povinnost škodit co nejdéle, nejlépe do konce života zdravotně postiženého. 

Zde jde navíc o typický příklad zloby a nenávisti uražených posudkových lékařů. Žádost o zvýšení příspěvku na péči, po odvolání a ještě jednom, přetavili do odebrání příspěvku samotného. Bohužel, správní právo příspěvku na péči je plně na její straně temné zloby.

Kdo nekompenzuje, kdo nefacilituje, ten nemá nárok, a kdo ano, ten už vůbec ne

Ministerstvo je schopno a ochotno nabídnout pro dosažení svého pochybného cíle mraky nicneříkajících kompenzátorů a seznamy facilitátorů k ničemu. Stačí jejich pouhá existence v časoprostoru a jako by jich každý zdravotně postižený plno doma měl užívaje je ku spokojenosti posudkové komise. 

Sáhodlouhý seznam Santy posudkového Mráze se povětšinou smrskne na brýle, máme hole v ruce, vozíky s motorem či bez, držáky madla sedadla, protiskluzové podložky i schody, houby na špejli a dobré rady posudkové komise, že plná skříň šedých spoďárů, tepláků a mikin doplněná šedou papučí severokorejského stylu je to pravé posudkové nebe. 

Že ke zvládání ZŽP reálně nepomáhají je jedno, pomáhají hlavně posudkovým lékařům a posudkovým komisím odrovnat zákonné nároky zdravotně postižených.

Všechna ta odvolávání se na adaptace, facilitační a kompenzační pomůcky, pomoc, dohled a péči, která se nezohledňuje, na volatilní standard jsou určena jen k tomu, aby stát přes MPSV přes posudkovou službu přes posudkové komise přes posudkové lékaře navzdory sociálním šetřením sociálních pracovníků zdravotně postiženým přidělil po nelehkém boji na hraně zákona pouhé minimum. 

Posudkové primabaleríny posudkových služeb posudkových komisí berou zdravotně postiženým jakoukoli důstojnost v procesu se státními posudkovými živly, aby jim rozhodnutím na konci posudkového procesu řádně osladily život.

Zde končí první část druhého Kladiva na zdravotně postižené. Následující ostřejší část bude následovat (jak jinak) následující den, nebo den následující, nebo den poté.

Haraším Petr Orlau

Komentář ze země posudkových komisí, které se nebojí ničeho, ani soudů správních, lidských, natož těch nejvyšších