Neuvěřitelná pomalost myšlení
20. 12. 2024
čas čtení
7 minut
Lidé
mají obvykle pocit, že jejich vnitřní myšlenky a pocity jsou mnohem
bohatší než to, co jsou schopni vyjádřit v reálném čase. Elon Musk o
tomto "problému šířky pásma", jak jej popsal podcasterovi Joe Roganovi,
veřejně hovořil. Muska to trápí natolik, že si jako jeden ze svých
dlouhodobých cílů stanovil vytvoření rozhraní, které umožní lidskému
mozku komunikovat přímo s počítačem, nezatížené pomalou rychlostí
mluvení nebo psaní.
Pokud by se to Muskovi podařilo, byl by pravděpodobně zklamán.
Podle nového výzkumu publikovaného v časopise Neuron myslí lidé pevnou, nesnesitelně pomalou rychlostí asi 10 bitů za sekundu - tímto tempem si pamatují, rozhodují se a představují si věci. Naproti tomu lidské smyslové systémy shromažďují data rychlostí přibližně jedné miliardy bitů za sekundu.
Tento biologický paradox, na který upozorňuje nová práce, pravděpodobně přispívá k falešnému pocitu, že naše mysl se může zabývat zdánlivě nekonečným množstvím myšlenek současně - jev, který autoři studie považují za "Muskovu iluzi".
"Lidský mozek je mnohem méně působivý, než si myslíme," říká spoluautor studie Markus Meister, neurolog z Kalifornského technologického institutu. "Je neuvěřitelně pomalý, pokud jde o rozhodování, a je směšně pomalejší než jakékoli zařízení, s nímž komunikujeme."
Meister a jeho spoluautor Jieyu Zheng, doktorand v oboru neurobiologie na Caltechu, ve svém článku také zdůrazňují, že náš mozek může dělat jen jednu věc - pomalu - najednou. Takže i kdyby se Muskovi podařilo připojit svůj mozek k počítači, říká Meister, stejně by s ním nemohl komunikovat rychleji, než kdyby používal telefon.
Nový výzkum navazuje na desetiletí psychologických studií, které ukazují, že lidé selektivně vnímají jen malou část informací ze svých smyslových vjemů. "Můžeme věnovat pozornost jen určitému množství, a to se stává naší vědomou zkušeností a vstupuje do paměti," říká Meister. Pokračuje, že v minulých studiích chyběl "jakýkoli pocit z čísel". On a Zheng se ve svém novém přehledovém článku pokusili tuto kvantitativní mezeru zaplnit.
Meister a Zheng shromáždili údaje ze studií z různých oblastí, včetně psychologie, neurovědy, technologie a lidské výkonnosti. Tyto různé údaje - od rychlosti zpracování dat jednotlivými neurony až po kognitivní zdatnost paměťových šampionů - použili k mnoha vlastním výpočtům, aby mohli provést srovnání mezi jednotlivými studiemi.
Na základě výzkumu zahrnujícího téměř sto let zjistili, že lidské poznávací schopnosti byly opakovaně měřeny v rozmezí 5 až 20 bitů za sekundu, přičemž přibližná hodnota se pohybuje kolem 10 bitů za sekundu. "To bylo velmi překvapivé číslo," říká Zheng. Dodává, že na základě tohoto zjištění spolu s Meisterem také vypočítali, že celkové množství informací, které se člověk za svůj život naučí, by se pohodlně vešlo na malý flash disk.
Autoři zjistili, že lidské smyslové systémy, jako je zrak, čich a zvuk, fungují mnohem rychleji - přibližně 100 000 000krát rychleji než poznávání. "Když si tato čísla dáte dohromady, uvědomíte si, panebože, že je tu obrovská propast," říká Meister. "Z tohoto paradoxu vyplývají zajímavé nové možnosti, jak vědě jinak organizovat výzkum."
Bohaté informace předávané našimi smysly také přispívají k mylné představě, že registrujeme extrémní detaily a kontrasty všude kolem nás. To však "prokazatelně není pravda", říká Meister. Když jsou lidé požádáni, aby popsali, co vidí mimo střed svého pohledu, "sotva něco rozeznají", říká.
Protože naše oči mají schopnost zaměřit se na jakýkoli detail kolem nás, pokračuje, "naše mysl nám dává iluzi, že tyto věci jsou přítomny současně po celou dobu", i když ve skutečnosti se musíme zaměřit na konkrétní vizuální detaily, abychom je zaregistrovali. K podobnému jevu dochází i u duševních schopností. "V principu bychom mohli mít spoustu různých myšlenek a směřovat své poznávání mnoha různými způsoby, ale v praxi můžeme mít v jednom okamžiku pouze jednu myšlenku," říká Meister.
Dodává, že dalším problémem, který přispívá k našemu přehnanému mínění o vlastní mysli, je to, že nemáme žádný srovnávací ukazatel. "Neexistuje způsob, jak vystoupit ze sebe, abychom si uvědomili, že to opravdu není nic moc, čím bychom se mohli chlubit," říká.
Tato zjištění vyvolávají otázky v mnoha oblastech, od evoluce a technologií až po mezidruhové srovnávání, píší autoři. Jednou z otázek, která Meistera a Zhenga zajímá nejvíce, je, proč prefrontální kůra - považovaná za sídlo osobnosti a kontroly chování - obsahuje miliardy neuronů, a přesto má pevnou rozhodovací schopnost, která zpracovává informace rychlostí pouhých 10 bitů za sekundu. Autoři předpokládají, že odpověď by mohla souviset s potřebou mozku často přepínat úkoly a integrovat informace v různých okruzích. K ověření této hypotézy však budou zapotřebí komplexnější behaviorální studie.
Další důležitou nezodpovězenou otázkou je podle Meistera to, proč lidský mozek dokáže v jednom okamžiku dělat pouze jednu věc. "Kdybychom mohli paralelně zpracovávat 1 000 myšlenek, každou rychlostí 10 bitů za sekundu, nebyl by rozdíl tak velký, jak je," říká. Proč toho lidé nejsou schopni, je "hlubokou záhadou, o které se téměř nic neví".
Tony Zador, neurolog z Cold Spring Harbor Laboratory ve státě New York, který se na práci nepodílel, ale je uveden v poděkování, říká, že "úžasný a podnětný" článek představuje zřejmě nově rozpoznanou základní pravdu o horní hranici mozku "zhruba v tempu běžného psaní na klávesnici nebo konverzace".
"Zdá se, že příroda zabudovala do našich vědomých myšlenek určitý rychlostní limit a žádné neuronové inženýrství ho možná nedokáže obejít," říká Zador. "Proč? To opravdu nevíme, ale je to pravděpodobně výsledek naší evoluční historie."
Nicole Rustová, neuroložka z Pensylvánské univerzity, která se na výzkumu rovněž nepodílela, říká, že nová studie by mohla změnit přístup neurovědců k některým oblastem jejich práce.
2015
Diskuse