Morální ostuda zahraniční politiky USA

19. 12. 2024

čas čtení 18 minut

Žádný z kandidátů hlavní strany nepředstavoval výzvu proti spoluúčasti USA na strašlivé válce Izraele proti Gaze. 

"Nová studie zjistila, že téměř polovina dětí v Gaze si přeje zemřít v důsledku traumatu, které byly nuceny prožít. Každý dodavatel zbraní Izraeli má na rukou krev - a svět mu to nikdy neodpustí."

-Jeremy Corbyn, poslanec

Zvolení bývalého prezidenta Donalda Trumpa do funkce prezidenta USA na další funkční období vyvolalo u milionů voličů demokratů hluboké zoufalství. Jistě každý, komu záleží na lidských a demokratických právech, může cítit jen zděšení z návratu tohoto notorického megalomana do Bílého domu, soudí Mark Harris.

Horší než výsledky voleb je však jiná skličující skutečnost. Ani jeden z kandidátů hlavní strany nepředstavoval výzvu proti spoluúčasti USA na strašlivé válce Izraele proti lidem v Gaze. Ukázalo se, že prezidentské volby byly volbou mezi dvěma volitelnými kandidáty, kteří se navenek zjevně liší, ale ani jeden z nich nebyl schopen zaujmout zásadní postoj proti nejhoršímu myslitelnému zločinu - genocidě.

Zamysleme se na chvíli nad touto skutečností. Zatímco demokratická kandidátka Kamala Harrisová vedla kampaň jako obhájkyně demokracie, naše jediná naděje proti fašistickému drancování republikána Trumpa, současná viceprezidentka odmítla uvažovat byť jen o sebemenší změně kurzu oproti Bidenově administrativě, která neochvějně podporovala genocidní válku Izraele proti Gaze. Dodávky amerických zbraní totiž již více než rok umožňují Izraeli provádět jeden z nejkoncentrovanějších a nejsmrtonosnějších vojenských útoků na obyvatelstvo v moderní době.

Je snad to, co izraelská armáda (IDF) pod záštitou Bidenovy vlády provádí v Gaze, nějak méně fašistickou hrůzou než hrozba Trumpovy dystopické vize pro Spojené státy? Za jakou demokracii se vlastně kampaň Harrisové zasazovala, když vylučovala nejzákladnější právo palestinského lidu nebýt vyhlazen?

Kampaň Harrisové nakonec nebyla ničím jiným než nablýskaným marketingovým strojem, dobře placenou reklamou na další starou válku a politiku Wall Streetu. Měsíce celonárodních univerzitních a pouličních protestů za trvalé příměří v Gaze a rostoucí nepopularita role USA jako hlavního dodavatele zbraní Izraeli nakonec u údajně bystrých poradců Harrisovy kampaně příliš nerezonovaly. Raději místo toho vyzdvihli podporu protitrumpovských republikánů, jako je Liz Cheneyová, než aby umožnili palestinsko-americkému příznivci kampaně byť jen pět minut na Národním sjezdu Demokratické strany promluvit o těžké situaci v Gaze. Lepší je demonstrovat loajalitu prezidentu Joe Bidenovi, vůdci, jehož odkaz je nyní navždy potřísněn krví palestinského lidu

Pokud jde o Trumpa a Republikánskou stranu (GOP), je to strana nestydatých roztleskávačů genocidy, kteří bez jakýchkoli morálních výhrad přijímají zvrácenou izraelskou válku. Letos v červenci členové GOP téměř jednomyslně povzbuzovali izraelského premiéra Benjamina Netanjahua při jeho válečnickém projevu na společném zasedání Kongresu. Byl to nesmazatelný projev bezostyšného zbožňování masového vraha, když Netanjahu odsoudil americké protestující proti příměří jako „užitečné idioty“ a jinak se snažil ospravedlnit své válečné zločiny.

Pozoruhodné je, že rozhodnutí přivítat Netanjahua v Kongresu bylo dvoustranné pozvání, jehož politická optika byla tak špatná, že se několik desítek kongresových demokratů rozhodlo projev bojkotovat. Jednou z těch, kteří tak neučinili, byla poslankyně Rashida Tlaibová (D-Mich), která s klidnou důstojností proseděla Netanjahuovo vystoupení s cedulí, na níž byla z obou stran napsána slova „válečný zločinec“ a „viník genocidy“. „Je naprosto ostudné, že ho vůdci obou stran pozvali, aby promluvil v Kongresu,“ řekla Tlaibová. „Měl by být zatčen a poslán před Mezinárodní trestní soud.“

Od protestu Tlaibové vydal ICC formální zatykač na izraelského premiéra a bývalého ministra obrany Joava Gallanta spolu s vůdcem Hamásu Ibrahimem Al-Masrim. Biden, který je dogmaticky loajální vůči sionistickému státu, označil rozhodnutí ICC o zatčení izraelských vůdců za „pobuřující“.

 Kolik lidí musí být bombardováno, zastřeleno, povražděno a vyhladověno, jejich domovy, školy, nemocnice a kryty zničeny, než se řekne dost? Bidenovo rozhořčení nad rozhodnutím Mezinárodního trestního soudu vychází z jeho tvrzení, že mezi Izraelem a Hamásem není rovnítko. Ve skutečnosti má, pokud jde o samotnou vražednou sílu, pravdu. Podle údajů Al-Džazíry, která živě sleduje válečné události, činí počet mrtvých ve válce mezi Izraelem a Gazou (od 7. října 2023 do 15. prosince 2024) 44 976 Palestinců a 1 139 zabitých Izraelců.

Neúnosné je, že IDF zabily v Gaze také 17 492 dětí. Dalších 106 759 lidí bylo zraněno a více než 11 000 je pohřešováno. Na okupovaném Západním břehu bylo za poslední rok izraelskou policií, armádou a osadníky zabito nejméně 812 lidí, včetně 169 dětí, a dalších 6 250 osob bylo zraněno.

Dále, podle údajů Euro-Med Human Rights Monitor, zabily IDF v Libanonu 3 823 lidí (od 8. října 2023 do 27. listopadu 2024) . Dalších 15 859 obyvatel Libanonu bylo údajně v důsledku izraelských vojenských akcí zraněno. IDF také částečně nebo zcela zničily více než 100 000 obytných jednotek po celém Libanonu.

Na tom nezáleží. Netanjahuovi příznivci v americkém politickém establishmentu se nikdy nepoučí ani nepřekročí červené linie, i když válečné běsnění Izraele pokračuje v nezmenšené míře. Místo toho senátní většina nedávno odhlasovala schválení dalších 61 milionů dolarů na vysoce explozivní minometné náboje pro Izrael. Pouze 19 senátorů (všichni demokraté s výjimkou vermontského nezávislého Bernieho Sanderse) hlasovalo proti.

Koncem listopadu Spojené státy rovněž vetovaly novou rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která vyzývala k okamžitému a trvalému příměří v Gaze a propuštění zbývajících izraelských rukojmích. Bylo to již počtvrté, co USA vetovaly rezoluci o příměří v Gaze! Americký velvyslanec tvrdil, že rezoluce dostatečně nespojuje příměří s nutností propuštění rukojmích, což odmítly všechny ostatní členské země Rady bezpečnosti. Co že to Harrisová během své kampaně říkala o tom, že Bílý dům neúnavně pracuje na příměří v Gaze?

Proč jsou Spojené státy stále klíčovým spojencem Izraele? V lednu 2024 vydal Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) v reakci na žalobu podanou Jihoafrickou republikou předběžné rozhodnutí, že žaloba na genocidu byla podána věrohodně, a nařídil Izraeli, aby „přijal veškerá opatření, která jsou v jeho moci“, aby dodržel své závazky podle článku II Úmluvy o genocidě. V nově vydané zprávě Amnesty International rovněž dospěla k závěru, že Izrael páchal a nadále páchá genocidu na Palestincích v Gaze. „Izrael rozpoutal peklo a zkázu na Palestincích v Gaze bezostyšně, nepřetržitě a zcela beztrestně,“ uvádí zpráva Amnesty.

Od varování Mezinárodního soudního dvora Izraeli se však nic nezměnilo. V moderní politice je vraždění tisíců dětí a dalších nevinných lidí v rámci vyhlazovací kampaně státem podporovaného terorismu jen běžnou záležitostí, dalším geopolitickým „sporem“, se kterým naši vážení vůdci nic nedělají. 

Spoluúčast Bidenovy administrativy na izraelské válce se od nastupující Trumpovy administrativy liší pouze v tom, že ta izraelské válečné zločiny bez skrupulí přijímá. Vezměme si jen Trumpovu volbu příštího velvyslance USA v Izraeli: bývalého guvernéra Arkansasu Mikea Huckabeeho, muže, který věří, že neexistuje člověk jako Palestinec.

Sám Trump nyní říká, že pokud nebudou izraelská rukojmí, která jsou stále v Gaze, propuštěna před jeho lednovou inaugurací, nastane „peklo“. Musíte se ptát, jaké peklo má na mysli, které ještě nenastalo. Se svou obvyklou věrností realitě Trump dále ignoruje Netanjahuovy opakované obstrukce snah o vyjednávání o propuštění rukojmích držených v Gaze, čímž rozčiluje ostatní izraelské představitele i veřejnost.

To vše nevěstí nic dobrého pro mírovou a spravedlivou budoucnost v regionu. Když 7. října došlo k vpádu Hamásu na jižní Izrael, které vedly ke stovkám mrtvých a 254 lidem vzatým jako rukojmí, prezident Biden a další označili útok za „nevyprovokovaný“. Byla to odhalující reakce, která odrážela, jak málo se západní představitelé zajímají o moderní historii izraelského útlaku původního palestinského obyvatelstva. Pro Bidena: Historie nezačala 7. října.

Obhajoba základních lidských práv palestinského lidu, včetně pouhého práva na přežití, samozřejmě neznamená politickou podporu Hamásu nebo jakéhokoli konkrétního vedení či skupiny. Pokud se nějaký jednotlivec nebo skupina dopustili zvěrstev vůči nevinným civilistům, měli by být odpovědní činitelé pohnáni k právní odpovědnosti. Není však nutné pokusit se pochopit hlubší historické kořeny násilí, nahlédnout za nánosy západní a sionistické propagandy, která má zastřít dlouholetou izraelskou okupaci a útlak palestinského lidu a jeho země? To vše začalo dávno předtím, než Hamás vůbec vznikl.

Je zřejmé, že izraelští krajně pravicoví vůdci nepovažují palestinský lid za lidské bytosti, které si zaslouží spravedlnost, za lidi, s nimiž by měli žít v míru. Zničení Gazy Izraelem v posledních 14 měsících ve skutečnosti nepředstavuje ani tak odchylku, jako spíše urychlení historického vztahu sionistického státu k palestinskému lidu, který trvá od roku 1948 a který je vztahem utlačovatele a utlačovaného.

Vůdčí osobnosti Demokratické strany si byly zřejmě dostatečně jisté, že voličům bude jedno, že kampaň Harrisové zůstane plně u politiky „genocidního Joea“. Byla to špatná sázka. Dramatický pokles volební účasti demokratického kandidáta se ukázal jako rozhodující pro Trumpovo vítězství, které nad Harrisovou získal o pouhých 1,6 % hlasů. Neochota Harrisové vést kampaň jako protiválečná kandidátka, dokonce ani zdánlivě se oddělit od Bidenovy demoralizující věrnosti Izraeli, nijak nepřispěla k získání voličských hlasů. Mnoho lidí pochopitelně morálně nesouhlasí s podporou genocidy.

Bílý dům si nebyl vědom toho, jak nepopulární se jeho podpora Izraele stala. V červnu ukázal průzkum CBS News, že 61% Američanů je proti posílání amerických zbraní Izraeli. Mezi demokraty a lidmi mladšími 30 let bylo 77% proti dalším dodávkám zbraní Izraeli. Před sjezdem Demokratické strany jeden z průzkumů ukázal, že přibližně třetina amerických voličů v Arizoně, Georgii a Pensylvánii by s větší pravděpodobností hlasovala pro Harrisovou, pokud by souhlasila se zastavením vyzbrojování Izraele nebo pokud by do dne voleb bylo dosaženo příměří mezi Izraelem a Hamásem. Přesto Harris-Walzova kampaň brojila proti zbrojnímu embargu, což nakonec učinilo veškerou jejich rétoriku o příměří prázdným divadlem.

To se nepochybně podílelo na třicetidenním ultimátu Bidenovy administrativy Izraeli tři týdny před volbami, aby zlepšil přístup Gazy k humanitární pomoci, nebo riskoval budoucí dodávky zbraní. Není divu, že po volbách americké ministerstvo zahraničí k velké nedůvěře některých členů Kongresu a několika mezinárodních humanitárních skupin oznámilo, že Izrael dosáhl „omezeného pokroku“ ve zlepšování dodávek humanitární pomoci, a tudíž neporušuje americké zákony.

Je zde patrný určitý vzorec. V květnu Bidenova administrativa dokonce připustila, že Izrael používáním amerických zbraní pravděpodobně porušuje mezinárodní humanitární právo, ale tvrdila, že jí chybí potvrzující důkazy. Právě v této době administrativa pozastavila dodávku zásilky 500 a 2 000librových bomb, protože izraelská armáda hrozila útokem na hustě obydlený Rafáh v jižní části Gazy. Vojenská ofenzíva v této oblasti byla pro Bidenovu administrativu údajně „červenou linií“. Netanjahu ji však ignoroval, protože IDF brzy prošly centrálním Rafáhem a nálety zasáhly lidi ukrývající se ve stanech.

Pro Bílý dům to vše představovalo pouze „zvýšenou intenzitu“ vojenských akcí, nikoli „plnohodnotný“ útok na Rafáh, proti němuž měla jejich plovoucí červená linie vystupovat. Příznačné je, že Spojené státy se v červenci rozhodly obnovit dodávky 500librových bomb do Izraele. Američtí představitelé se již zjevně neobávali ohrožení obyvatelstva v důsledku výbuchu 500librových bomb v okruhu 65 stop ve srovnání s bombami o hmotnosti 2 000 liber v okruhu 115 stop.

To je pro Bidenovo ministerstvo zahraničí běžné, s výjimkou několika zaměstnanců ministerstva, kteří rezignovali na své pozice na protest proti spoluúčasti administrativy na izraelských válečných zločinech. Jinak ani Biden, ani Harrisová, ani Trump nechtěli dodávky zbraní Izraeli ukončit, omezit nebo stanovit jakékoli smysluplné podmínky.

Na Trumpově volebním vítězství se jistě podílí více faktorů. Tlak inflačního stavu ekonomiky v kombinaci s historickou stagnací mezd a rostoucí majetkovou nerovností jsou samozřejmě další faktory. Jde však o víc než to. Trump také cynicky manipuloval s apely základny na rasismus. Jeho démonizující rétorika o záplavě migrantů, kteří „otravují krev Ameriky“, byla klasickou politikou „rozděl a panuj“, taktikou, kterou kapitalistické elity již dlouho používají k přesměrování nespokojenosti pracující třídy od své vlády a moci. Tyto rasistické apely byly pro mnohé Trumpovy věrné přesvědčivé.

Možná však Trump zvítězil také jen proto, že nebyl ve funkci. Hlas pro Trumpa byl pravděpodobně mnohými vnímán tak, že nějakým způsobem jen otřásá systémem. Rozhodující slovo je zde nějak. Například v kongresovém okrsku Bronx, který patří poslankyni Alexandrii Ocasio-Cortezové, získal Trump 33% hlasů, což je o 11 procentních bodů více než v roce 2020. Přesto levicová progresivistka Ocasio-Cortezová rovněž drtivě zvítězila a do Kongresu se vrátila na čtvrté funkční období se ziskem 68,9% hlasů. Menší část ostatních také odevzdala protestní hlasy kandidátce Strany zelených Jill Steinové nebo nezávislému Cornelovi Westovi, kteří v kampani vystupovali na protiválečných platformách v rámci solidarity s Palestinou.

Význam voleb pro investory na Wall Street zlehčil generální ředitel společnosti BlackRock Larry Fink, který dohlíží na správu aktiv investiční společnosti v hodnotě 11,5 bilionu dolarů. „Už mě unavuje poslouchat, že jsou to největší volby ve vašem životě,“ poznamenal Fink v říjnu na akci v odvětví cenných papírů. „Skutečnost je taková, že v průběhu času na tom nezáleží.“ Jinými slovy, dokud bude akumulace kapitálu probíhat nerušeně, dokud budou miliardáři a korporátní elity nadále profitovat a prosperovat, je jakákoli demokratická či republikánská vláda v pořádku.

Vyhlídky na další čtyři roky s Trumpem v Bílém domě jsou chmurné. Ale Trump a jeho družina po moci toužících hochštaplerů, podvodníků, krajně pravicových ideologů a dalších nízko postavených oportunistů jsou sotva neporazitelní. Lze je porazit.

Samozřejmě, že ti, kdo se válečným štváčům a pravicovým autoritářům postaví, budou v novém roce jistě čelit mnoha výzvám. Možná bychom však měli méně zoufat a více se organizovat.

Od Demokratických socialistů Ameriky přes Židovský hlas pro mír, aktivismus Sjednocených automobilových odborářů a dalších dělnických řad až po organizátory za reprodukční práva žen a lidská práva migrantů - hlasů, které se nadále zasazují o lidskost, je mnoho. Je třeba, abychom tyto hlasy i nadále mobilizovali pro věc míru s novou rezonancí a silou. Potřebujeme politickou akci, která nebude poplatná washingtonskému statu quo nebo vyčerpané demokratické volební politice, ale politiku hnutí, která přijme širší antikapitalistickou vizi toho, co Dr. King kdysi popsal jako „radikální rekonstrukci samotné společnosti“.

Lidé jsou unaveni z nekonečných válek. Jakkoli je ukrajinský odpor proti ruské vojenské agresi oprávněný, rusko-ukrajinská válka také jen drhne a stojí desítky miliard americké vojenské pomoci bez vyhlídek na spravedlivé vyjednávání. Zdá se, že Bidenově administrativě jde v této válce spíše o strategické oslabení Ruska a zajištění bonanzy pro výrobce zbraní než o obranu demokratické ukrajinské suverenity.

V říjnu 2023 prohlásil místopředseda izraelského Knesetu Nissim Vaturi : „Nyní máme všichni jeden společný cíl - vymazat pásmo Gazy z povrchu zemského.“ Podobné genocidní aspirace vyjádřili i další izraelští představitelé. K hanbě celého světa tento příběh noční můry pokračuje v nezmenšené míře již více než rok.

Nová studie, kterou provedlo Komunitní školicí středisko pro krizové řízení (CTCCM) s podporou Aliance pro válečné děti, zjistila, že mezi dětmi v Gaze nyní převládá hluboké psychické trauma. V obklopení smrtí, ničením a vysídlením, jejich domovy, školy a komunity zničeny nálety a vojenskými útoky IDF, 96% nejzranitelnějších dětí v Gaze žije s pocitem blížící se smrti. Vzhledem k tomu, že jejich blízcí jsou často mrtví nebo zranění, téměř polovina dětí také popisuje, že si prostě přeje zemřít.

Proč je zahraniční politika USA odhodlána podporovat darebácký izraelský stát vedený nenapravitelnými válečnými zločinci? Měli bychom uznat zásadní spravedlnost vize demokratické, sekulární Palestiny založené na dodržování lidských práv všech lidí, nikoliv vylučujícího a násilného sionistického osadnicko-koloniálního projektu, který západní imperialismus nadměrně vyzbrojuje. Předstírání civilizovaného, demokratického Izraele je pryč, aby odhalilo hanebnost utlačovatelského státu v celé jeho zuřivé zkaženosti. Je tragické, že tento neúspěšný stát vede Gazu do záhuby a zkázy.

Celý svět musí povstat proti tomuto strašlivému imperiálnímu násilí a společenskému systému, který ho vytváří.

 

Celý článek v angličtině ZDE

 

 

 

 

 

 

 

 

2
Vytisknout
1879

Diskuse

Obsah vydání | 20. 12. 2024