HTS: Mohou tito islamisté skutečně sjednotit Sýrii?

19. 12. 2024

To jsou některé z nových realit Blízkého východu, kterým bude čelit nastupující Trumpova administrativa.

Asadův pád také ukončil sekulární nacionalistickou vládu silných mužů baasismu, jehož aspirace na „jednotu, svobodu a socialismus“ nebyly v multietnických a sektářských polis Iráku, Sýrie nebo Libanonu (kde se tato ideologie před 80 lety zrodila) nikdy naplněny. Různé varianty islámu nadále dominovaly arabským politickým systémům. Otázkou nyní je, jaké jsou v tomto ohledu sklony HTS.

Během mých četných kontaktů s islámskými politickými stranami a skupinami napříč muslimským světem v 90. letech 20. století a na počátku 21. století moji partneři uznávali, že ideologický politický program zaměřený na stát, na rozdíl od násilného globálního džihádu, je jedinou možnou cestou k odstranění autokratických, brutálních a zkorumpovaných režimů z jejich společností. Několik vůdců těchto stran - například PAS v Malajsii, Muslimské bratrstvo v Egyptě, Islámská akční fronta v Jordánsku, Refah v Turecku, al-Nahda v Tunisku, Pokrok a rozvoj v Maroku - mi během mých návštěv řeklo, že aby vyhráli celostátní volby, musí prosazovat platformy zaměřené na otázky chleba a závazek k mírovému předání moci prostřednictvím volebních uren, nikoliv prostřednictvím kulek.

Dosavadní veřejná prohlášení vůdce HTS Ahmada al-Shara, známého také pod pseudonymem Abu Muhammad Džawlání, naznačují, že by mohl spadat spíše do této politické tradice islamistických stran, nehledě na jeho radikálnější kořeny. Navzdory tomu, že HTS v posledních letech vládla v Idlibu méně než inkluzivně, skupina se pod jeho vedením mnohem více zaměřovala na poskytování klíčových veřejných služeb než na prosazování brutální a přísné verze práva šaría spojovaného s al-Káidou.

Můj vlastní optimismus pramení z mého pozorování, která vycházejí z mého studia HTS od jejího vzniku: Džawlání výslovně uznává etnickou a náboženskou rozmanitost země a opírá se o místní syrské vedení.

Samozřejmě existuje možnost, že by se mohly vytáhnout divoké karty - domácí i regionální -, které by mohly zmařit Džawláního deklarovaný závazek vytvořit stabilní a jednotnou Sýrii, která by respektovala své menšiny.

V polovině minulého desetiletí, kdy byly Al-Káida a Islámský stát neboli ISIS v Iráku a Sýrii decimovány americkými, ruskými a syrskými nálety, se totiž Džabhat al-Nusra a několik menších islámských militantních skupin v Sýrii odtrhlo od Al-Káidy a vytvořilo HTS neboli Frontu pro osvobození Sýrie, jejímž hlavním cílem bylo svržení Asadova režimu.

Důležité je, že HTS přijala místní program a do čela skupiny vybrala pouze syrské domorodé aktivisty. Na rozdíl od ISIS a Al-Káidy HTS nepřizvala do nové Fronty nesyrské vůdce - například Saúdy, Jemence, Iráčany, Středoasijce nebo Severoafričany. HTS rovněž považovala radikální salafistickou koncepci globálního džihádu a terorismu za neúspěšnou při změně muslimských společností nebo při svržení autokratické vlády v několika muslimských zemích, včetně Levanty.

Sám Džawlání dal již v roce 2016 jasně najevo, že jeho nová skupina usiluje o osvobození Sýrie od Asadova režimu a nastolení nového pluralitního politického řádu, který by odrážel etnickou, náboženskou a rasovou rozmanitost syrské společnosti. Jako syrský občan si je vědom toho, že Sýrii tvoří sunnitští muslimové, šíitští muslimové včetně alávitské menšiny, Kurdové, arménští křesťané různých vyznání, drúzové a další malé menšiny. Od pádu nevýslovně brutálního Asadova režimu 8. prosince také výslovně vyzývá k ochraně menšin a lidských práv, včetně práv žen.

Přestože Džawlání vyzval obyvatelstvo, aby se zřeklo pomsty a odplaty, zejména vůči alávitské komunitě, která sloužila jako sektářská základna Asadovy dynastie, slíbil, že bude stíhat bývalé vysoce postavené vojenské, bezpečnostní a zpravodajské činitele odpovědné za nejhorší zneužívání v Asadově éře, a vyzval ostatní země a mezinárodní organizace, aby pomohly při jejich předvedení před soud.

Historie samozřejmě ukázala, že při mnoha povstáních po změně režimu poškození příslušníci veřejnosti často pronásledují cílové představitele starého režimu a bez soudu je popravují. Bohužel je nepravděpodobné, že by se Sýrie tomuto vzorci zcela vyhnula, ale existují nadějné náznaky, že by tyto sporadické popravy nemusely přerůst v novou hrůzovládu.

Nic z toho však není jisté. Stejně jako v případě americké okupace Iráku by příliš rozsáhlé zásahy proti představitelům bývalého režimu, zejména pokud by byly vnímány jako motivované sektářstvím, mohly vyvolat násilnou odvetu. Podobně by přísné prosazování práva šaría proti menšinovým sektám mohlo klíčové komunity poštvat proti nové administrativě způsobem, který by mohly využít vnější mocnosti.

A vzhledem k tomu, že HTS vládne pouze v provincii Idlíb, mohla by se, zejména pokud se jí nepodaří sdílet moc s klíčovými reprezentativními složkami, rychle ocitnout zcela pod kontrolou bez ohledu na své vlídnější a inkluzivní záměry.

Nová vláda by také mohla čelit vážným vnějším výzvám, zejména pokud Turecko zahájí další vojenské operace proti svým domnělým kurdským nepřátelům na severovýchodě Sýrie a pokud bude Izrael pokračovat ve svých úderech po celé Sýrii a v okupaci neutrální zóny na Golanských výšinách.

Naštěstí se Írán, stejně jako Rusko, zřejmě rozhodl nový režim nezpochybňovat. Státy Perského zálivu a další arabské státy jej po nedávném setkání v Jordánsku přijaly, dokud bude v Sýrii provádět inkluzivní a protiteroristickou národní politiku.

Cesta vpřed

V této době, necelé dva týdny po pádu Damašku, by mohlo být zdvořilé očekávat, že zavládne stabilita a klid a vládní úřady budou plně funkční.

Budoucí trajektorii nové Sýrie ovlivní také vnější aktéři.

HTS je v současnosti na seznamu Spojených států jako teroristická organizace a na hlavu Džawláního je vypsána obrovská odměna. Toto označení však bylo provedeno téměř před deseti lety, ještě předtím, než se syrští povstalci rozešli s Al-Káidou.

Zatímco Bidenova administrativa pozorně sleduje kroky nové syrské vlády, nastupující vláda by mohla výrazně přispět k vnitřní syrské stabilitě, pokud zváží nové označení HTS, pokud nová vláda, až bude plně zformována, bude odrážet rozmanitost země a svými činy i prohlášeními dodržovat závazek respektovat lidská práva a právní stát.

Vláda po Asadově nástupu by také měla oslovit své sousedy, zejména Libanon, Jordánsko, Turecko a Irák, s cílem urovnat pohraniční konflikty a návrat syrských uprchlíků. Měla by také usilovat o pomoc Spojených států a Evropské unie při omezování zásahů Turecka proti Kurdy vedeným Syrským demokratickým silám na severovýchodě Sýrie a při přesvědčování Izraele, aby stáhl své síly z nárazníkové zóny na Golanských výšinách.

Mé hodnocení záměrů HTS a jejího vedení se ještě může ukázat jako zbožné přání, ale zatím jsou náznaky pro zemi a region, které si vytrpěly příliš mnoho utrpení, pozitivní.

 

Celý text v angličtině ZDE