Jordánsko se připravuje na hrozící izraelskou anexi Západního břehu Jordánu

19. 12. 2024

čas čtení 8 minut

Zdá se, že Tel Aviv má nyní odvahu plně osídlit palestinské území, což by vyvolalo novou uprchlickou krizi.

Po volebním vítězství Donalda Trumpa řekl izraelský ministr financí Becalel Smotrič svým zaměstnancům, aby se připravili na anexi Západního břehu Jordánu. 

Smotrič uvedl, že doufá, že bude spolupracovat s Trumpovým Bílým domem na dosažení tohoto klíčového cíle izraelské krajní pravice, který by zlikvidoval možnost vzniku palestinského státu. Smotričův optimismus, že Trumpova administrativa podpoří anexi, se zdá být oprávněný vzhledem k Trumpovým jmenováním, jako je například výběr vášnivého křesťanského sionisty Mika Huckabeeho na post velvyslance USA v Izraeli, píše na webu Responsible Statecraft Annelle Sheline. 

Mezitím senátor Tom Cotton (R-AR) představil zákon, který by požadoval, aby americká vláda označovala Západní břeh Jordánu jako „Judeu a Samaří“, což je název, kterou upřednostňuje izraelská vláda - v návaznosti na podobný zákon, který počátkem roku představila ve Sněmovně reprezentantů Claudia Tenneyová -, což má zřejmě signalizovat podporu nezákonného nároku Izraele na toto území. 

Toto přijetí projektu, který je drahý izraelským pravicovým extremistům, se však neomezuje pouze na republikány. Během projevu v michiganském Dearbornu na podporu kampaně Kamaly Harrisové bývalý prezident Bill Clinton rovněž označil Západní břeh Jordánu za „Judeu a Samaří“ a papouškoval tak výroky oblíbené u křesťanských a židovských krajně pravicových sionistů. 

Clintonův projev, v němž rovněž tvrdil, že izraelské útoky na civilisty v Gaze jsou oprávněné, byl široce kritizován, že ve skutečnosti poškozuje kampaň u voličů v největším většinovém arabském městě v zemi. Clintonovo prohlášení je v přímém rozporu s oficiálním postojem USA - které zachovávají nominální závazek k dvoustátnímu řešení - i s mezinárodním právem, podle něhož stát nemůže anektovat nebo přesouvat své obyvatelstvo na území, které nelegálně obsadil, jak to v červenci jasně uvedl Mezinárodní soudní dvůr ve svém rozhodnutí o nelegální přítomnosti Izraele na okupovaných palestinských územích.

Skutečnost, že dokonce i Bill Clinton - který pomáhal zprostředkovat dohody z Osla z roku 1993, jež měly vést k vytvoření nezávislého státu Palestina - přijal jazyk izraelské pravice, signalizuje, že velká část amerického zahraničněpolitického establishmentu je zřejmě připravena podpořit izraelskou anexi Západního břehu Jordánu bez ohledu na chaos, který by tím vznikl, a na to, jak by to podkopalo zájmy USA v regionu. 

Zemí, kterou by anexe Západního břehu Izraelem zasáhla nejpříměji, je Jordánsko. Jordánsko, hlavní spojenec USA, který není členem NATO, bylo Washingtonem dlouho vnímáno jako země, která hraje ústřední roli v izraelsko-palestinském konfliktu a v regionální bezpečnosti, a to v návaznosti na mírovou smlouvu, kterou Jordánsko podepsalo s Izraelem v roce 1994.

Během americké okupace Iráku a války proti terorismu zůstalo Jordánsko klíčovým americkým partnerem, který spolupracoval s americkou armádou a přijal statisíce iráckých uprchlíků. Po arabském jaru, následné syrské občanské válce a poté vzestupu ISIS Jordánsko přijalo další lidi prchající před násilím; království nadále hostí přibližně 1,3 milionu uprchlíků.

Jordánské snahy o přijetí civilistů vysídlených v důsledku četných regionálních konfliktů v 21. století blednou ve srovnání se 750 000 palestinskými uprchlíky, kteří utekli před násilím provázejícím vznik státu Izrael v roce 1948, což ztrojnásobilo tehdejší počet obyvatel Jordánska. Odhaduje se, že polovina současných obyvatel Jordánska pochází z Palestiny. 

Vzhledem k tomu, že izraelští i američtí politici stále častěji signalizují záměr Izraele anektovat Západní břeh Jordánu, jordánští představitelé výslovně prohlásili, že by to pro ně znamenalo existenční hrozbu. Ministr zahraničí Ajmán Safádí v září prohlásil, že jakýkoli izraelský pokus o vysídlení Palestinců ze Západního břehu Jordánu do Jordánska bude interpretován jako „vyhlášení války“ . Během svého zářijového projevu na Valném shromáždění OSN dal jordánský král Abdulláh jasně najevo, že Jordánsko anexi odmítá, a prohlásil: ,,Nikdy nepřijmeme nucené vysídlení Palestinců, které je válečným zločinem“.

Během své nedávné cesty do Jordánska jsem vedl rozhovory s bývalými ministry, představiteli OSN a vlády, vůdci islamistických stran, jakož i s novináři a dalšími odborníky pro dnes zveřejněnou zprávu o tom, jak válka v Gaze ovlivnila Jordánsko. Mnoho lidí, s nimiž jsem hovořil, se obávalo, že Izrael anektuje Západní břeh Jordánu. Na Západním břehu žijí tři miliony Palestinců; pokud by Izrael území anektoval, značná část, ne-li celá tato populace, by buď uprchla do Jordánska, nebo by se je Izrael pokusil vytlačit přes hranice.

To představuje více než čtvrtinu současné jordánské populace; pokud by se to stalo Spojeným státům, odpovídalo by to více než 80 milionům uprchlíků, kteří by se dostali přes hranice. Jordánsko se již nyní potýká se značnými problémy: nemá dostatek vody pro své stávající obyvatelstvo; 22% Jordánců je nezaměstnaných, přičemž mezi mladými lidmi toto číslo stoupá na 46%; zadlužení Jordánska dosahuje 90% jeho HDP.

Od 7. října a izraelské války v Gaze se tlak jen zvýšil. Jordánci požadují, aby jejich vláda udělala více pro podporu Palestinců, ale král Abdulláh může udělat jen málo kromě poskytování pomoci a hostování mnoha humanitárních organizací, které se zoufale snaží dostat pomoc do Gazy, kterou Izrael většinou blokuje.

Jordánci dali najevo svou frustraci tím, že v zářijových parlamentních volbách hlasovali pro islamisty: Islámská akční fronta (IAF), která je spojena s jordánskou odnoží Muslimského bratrstva a je největší politickou stranou v zemi, získala většinu 31 ze 138 křesel. IAF vedla kampaň na téma ukončení mírové smlouvy Jordánska s Izraelem, která je dlouhodobě nepopulární; nicméně i po získání dalších křesel v zákonodárném sboru zůstávají tato rozhodnutí v kompetenci krále.

Několik Jordánců vzalo věci do vlastních rukou: v září zabil jordánský řidič kamionu tři Izraelce poblíž hraničního přechodu mezi Jordánskem a Západním břehem Jordánu. V říjnu dva Jordánci překročili hranici jižně od Mrtvého moře a zahájili palbu na izraelské vojáky, přičemž jich několik zranili, než byli zabiti. V listopadu střílel ozbrojenec na policisty poblíž izraelského velvyslanectví v Ammánu a tři osoby zranil, než byl zabit.

Tyto sporadické násilné činy však nejsou ničím ve srovnání s chaosem, který by vznikl anexí Západního břehu Jordánu. Tváří v tvář izraelskému porušování mírové smlouvy z roku 1994 by král Abdulláh mohl reagovat agresivně, což by mohlo vyvolat další eskalaci ze strany izraelské armády a případně zažehnout válku. Mnohem pravděpodobnější je, že Abdulláh požádá USA o pomoc při zvládání masivní vlny nových uprchlíků a následných lidových bouří.

Přesto se za první Trumpovy vlády zdálo, že Trump Ammán rád ignoruje ve prospěch Tel Avivu, Abú Zabí a Rijádu. Pokud by Jordánsko čelilo skutečné krizi bez podpory USA, mohla by hášimovská monarchie padnout. Vzhledem k probíhajícímu konfliktu v Libanonu, válce v Gaze a nedávnému svržení Bašára Asada v Sýrii zůstává Jordánsko jedinou zemí v Levantě, která ještě není zmítána násilím.

Trump v kampani prosazoval obnovení pořádku, avšak povolení Izraeli anektovat Západní břeh Jordánu by způsobilo pravý opak. Pokud chce Trump splnit svůj slib z kampaně nebo doufá, že se mu podaří to, co se nepodařilo Bidenovi, a přesvědčí Saúdskou Arábii, aby normalizovala vztahy s Izraelem, musí Netanjahua a jeho vládu zkrotit dříve, než anektují Západní břeh Jordánu a dále destabilizují region.

 

Celý text v angličtině ZDE

 

 

 

0
Vytisknout
1391

Diskuse

Obsah vydání | 20. 12. 2024