Privilegia církví nad českým právem a na úkor obětí? Piráti odmítají smlouvu s Vatikánem

20. 12. 2024

  „Schválení Vatikánské smlouvy by otevřelo cestu k tomu, aby český stát ztratil kontrolu nad spravedlností na svém vlastním území. A doplatit by na to mohli ti nejzranitelnější. Děti a lidé v nesnázích, kteří se k víře upínají jako k naději. Představa toho, že by se kvůli této smlouvě vymazala povinnost překazit probíhající a chystané trestné činy, je pro mě naprosto děsivá. To by byla změna k horšímu oproti tomu, co platí dnes. A to říkám jako věřící. Nemůžeme přece dovolit, aby spravedlnost byla méně než instituce. Nemůžeme se podílet na horší ochraně obětí. Dál rozšiřovat zpovědní tajemství, jak to je navrženo, a umožnit tak tutlání trestných činů, to je prostě špatně,“ uzavírá Olga Richterová, která byla z jednání Sněmovny kvůli nemoci omluvena, již dříve ale v souvislosti s Vatikánskou smlouvou posílala interpelaci premiérovi.

„Opravdu máme schvalovat mezinárodní smlouvu, která otevírá dveře k tutlání trestné činnosti na půdě církve? Současný právní stav chrání zpovědní tajemství, ale ne absolutně. Smlouva s Vatikánem však české právo prakticky podřídí této smlouvě. Což znamená, že by čeští kněží už nic nahlašovat nemuseli. V tom vidíme obrovský problém. Pokud chceme chránit ty nejslabší, nemůžeme podobný dokument podpořit,“ uvedla poslankyně Klára Kocmanová. „Neútočíme na víru a církve. Naopak víme, že mnoho duchovních pomáhá lidem v těžkých životních situacích. Právě proto by ale smlouva s Vatikánem neměla stát v cestě spravedlnosti. I u nás je doloženo přes 50 případů, které zůstaly bez adekvátního vyřešení. Kolik obětí ještě musí trpět, aby se tyto praktiky zastavily?,“ zdůrazňuje Kocmanová.

Na nebezpečí smlouvy upozornil i Jakub Michálek: „Nechápu, proč bychom měli dovolovat, aby zpovědní tajemství chránilo pachatele v této rozšířené podobě. Smlouva navíc mluví o právu obdobnému zpovědnímu tajemství i pro nejasně definované pastorační pracovníky. Kdo přesně to všechno je? To už neříká. Mohlo by se tedy stát, že by se nově zpovědní tajemství vztahovalo třeba na uklízeče v kostele, údržbáře, nebo zkrátka i na další lidi, kteří se na pastorační službě nějak podílí, ne jen na kněží. Jaké máme záruky, že se tato práva nezneužijí k utajování trestných činů, nebo ke schovávání případů zneužívání dětí, což byly některé z církevních kauz? To je naprosto nepřijatelné.“

„Štve mě, že bychom snad měli udělit církvi privilegia, která by jí umožnila krýt bezpráví. Víra je pro mě osobně velmi důležitá, poskytuje mi orientaci i zdroj naděje. Zároveň ale vím, že církev jako instituce, jakkoli může být inspirována duchovními hodnotami, je pořád lidskou organizací – se všemi jejími přednostmi i nedostatky. Tato smlouva navíc není o víře ani o duchovní pomoci. Je o ochraně institucí, které samy dlouhodobě selhávají v ochraně těch nejslabších. Kauzy zneužívání dětí a zranitelných osob v církvi bohužel nejsou výjimkou. A ač je církev často zametá pod koberec, stále nemá před vlastním prahem zameteno,” říká ke smlouvě s Vatikánem Ivan Baroš. „Ve Francii bylo doloženo 330 tisíc obětí. Ve Španělsku jde o čtyři stovky tisíc dalších. A co my? Budeme zavírat oči? Právo musí chránit oběti, nikoliv pachatele!“ dodává.