Ve čtvrtek byl v polské realitě zahájen dystopický seriál Příběh služebnice

23. 10. 2020 / Tomasz Oryński


Ve čtvrtek rozhodl polský Ústavní soud, že ukončení těhotenství v případech, kdy je nenarozený plod nemocný, zdeformovaný anebo je nepravděpodobné, že by přežil, je porušením polské ústavy. Byl to dosud jeden ze tří případů, kdy byl v Polsku potrat dosud legální (ostatní dva případy byly, když je dítě důsledkem znásilnění a když je ohrožen matčin život) a tvořil 98 procent legálních potratů v zemi. Vzhledem k tomu bylo i předtím získání legálního potratu v Polsku nesmírně obtížné, protože mnoho lékařů a dokonce i celých nemocnic odmítalo tuto proceduru provádět. Teď je už potrat v Polsku v podstatě nemožný.
 
Je to temný den pro polské ženy i pro polskou demokracii. A je to velká příležitost pro lidi v jiných zemích, aby se poučili z chyb jiných. Protože v Polsku nyní vznikl režim podobý dystopickému televiznímu seriálu The Handmaid's Tale (Příběh služebnice). Zatímco v tomto seriálu ten totalitní režim byl lidem vnucen násilím, v Polsko k jeho vzniku stačily jen nezájem a nečinnost lidí.  

Víte, když v roce 2015 převzala strana Právo a spravedlnost moc a okamžitě začala likvidovat nástroje polské demokracie, mnoho lidí (včetně mne) tím bylo okamžitě znepokojeno. Avšak někteří znepokojeni nebyli a usoudili, že když bijeme na poplach, že to jen přeháníme.

Teď by ale mělo mít všem jasné, že mít fungující demokracii je důležité. Proč?

Polské zákony o potratech zůstaly až do dneška od roku 1993 nezměněny. Tehdy dospěli politikové k tomu, co charakterizovali jako "potratový kompromis". Kompromisem bylo, že potraty byly v Polsku z definice zakázány, s třemi výjimkami:
- když bylo třeba zachránit život matky,
- když byl nenarozený plod vážně poškozen nebo nemocen,
- když bylo těhotenství důsledkem znásilnění.

Samozřejmě, zákon o potratech byl trvale přítomen v politickém diskursu. Znovu a znovu ho přinášela pravice na pořad dne - věděla, že nemá šanci tento zákon zpřísnit, protože až do prvního období vlády strany Právo a spravedlnost byla většina Poláků pro potraty, alespoň v určité formě. Když přišla první vláda Kaczyńského, narativ se změnil a poprvé začalo více Poláků podporovat zákaz potratů (s určitými výjimkami) než legalizaci potratů (s výjimkami i bez nich). Avšak celkově byla ve všech těchto letech situace značně stabilní. Většina Poláků byla spokojena s platným zákonem (podle průzkumu organizace Millward Brown z dubna 2016 s ním bylo spokojeno 54 procent Poláků). Avšak v posledních letech požadovalo stále více Poláků liberalizaci zákona o potratech (podle téhož průzkumu chtělo 29 procent Poláků ulehčit přístup k potratům a jen 12 procent ho chtělo ještě více ztížit).

Politicky řečeno to byla oblast, pro všechny, kde se nedalo nic dělat. Pravice věděla, že nemá šanci zákon o potratech prostřednictvím demokratického procesu zpřísnit. Levice se tomuto tématu vyhýbala, protože nechtěla znovu vyvolat diskusi a další neproduktivní hádku. Všeobecně se téma potratů považovalo za "kouřovou clonu" - kdykoliv vznikl nějaký skandál, vzneslo se téma potratů, aby se odvedla pozornost veřejnosti od věci, o kterou v dané chvíli skutečně šlo. A až donedávna se nic neměnilo. Samozřejmě, otázky týkající se práva žen a potratů nejsou jen kouřovou clonou. Je to důležitá, velmi důležitá věc. Ale pokud byla věc v souladu s vůli většiny Poláků, nebylo to tak špatné.

Až donedávna. Protože teď je u moci strana Právo a spravedlnost. Kaczyńského nejsilnějším spojencem je polská katolická církev a Kaczyński chce také získat voliče, kteří podporují ještě pravicovější stranu - Konfederaci. Kaczyński se pokusil prosadit nový potratový zákon v parlamentu už před časem, ale v důsledku jednoho z největších protestů v polské historii, uspořádaného organizacemi na obranu práv žen, musel ustoupit. Nemohl riskovat masové protesty a nepokoje.

Takže musel počkat na správný okamžik. A ten okamžik je teď: Polsko zápolí s druhou vlnou covidové pandemie, každý den vláda vydává nová karanténní omezení, počty infekcí drasticky rostou a lidé se bojí. Teď je čas jednat. Zejména proto, že extremní pravice a ultrakatolické organizace, které mají obrovský vliv na PiS, začínaly být netrpělivé.

A tady začínají být funkční demokratické instituce viditelné. Protože normální způsob schvalování nových zákonů v Polsku je vypracovat je v parlamentních komisích, pak je předložit plénu parlamentu k diskusi a hlasovat o nich. Pak jde nový návrh zákona do Senátu, jehož rolí je zkoumat navrhovaný zákon, a pokud je to nutné, navrhnout dodatky. Pak se zákon vrátí zpět do Sejmu, anebo je předložen prezidentu k podpisu. Prezident může zákon podepsat, může ho vetovat (a pak musí vzniknout v dolní komoře parlamentu, v Sejmu, třípětinová většina k zrušení tohoto veta), anebo zákon poslat k Ústavnímu soudu, který má rozhodnout, zda náhodou není neústavní.

Problémem je, že zatímco Kaczyński stále ještě ovládá většinu v Sejmu i prezidenta, po nedávných volbách mu chybí jeden hlas v Senátu. Takže jeho dobře naolejovaná mašinérie, kdy byly zákony prostě prosazovány parlamentem drtivou silou jeho většiny, a prezident je podepisoval téměř okamžitě, je nyní rozbitá. Mohl by stále ještě zvítězit, avšak nebylo by to brutální silou, nýbrž dodržováním normálních parlamentních procedur. Jenže to se Kaczyński dělat neobtěžuje.

A on nemusí. Protože zatímco k zavedení nových zákonů je zapotřebí celé této procedury, k zrušení existujících zákonů potřebuje Kaczyński jen Ústavní soud. A Kaczyński Ústavní soud zcela ovládl - protizákonně zvolenými soudci, jejichž přísahu přijal prezident Duda na začátku Kaczyńského vlády v noci, a s těmi, kteří za stranu PiS nahradili předchozí soudce po ukončení jejich funkčního období, se Ústavní soud stal pouhým Kaczyńského loutkovým divadlem. Někteří lidé mu říkají "Prostituční soud", protože jeho jedinou rolí je v současnosti razítkovat Kaczyńského rozhodnutí.

A tak navzdory skutečnosti, že 83 procent Poláků si přeje, aby zákon o potratech zůstal takový, jaký dosud byl, anebo aby byl liberalizován, ve čtvrtek byl triumfální Kaja Godek: radikální protihomosexuální a protipotratový aktivistka, která, když se podrobila demokratické kontrole kandidaturou v evropských volbách, dostala méně než 2 procenta hlasů.

A toto se děje, když nehájite demokracii, když ještě můžete. Jediné, co lidem zbývá, je vyjít do ulic.

A tak lidé také do ulic vyšli. Navzdory přísným covidovým omezením se před Ústavním soudem shromáždil dav více než tisíce lidí. Pak se vydal k ústředí strany Právo a spravedlnost a pak ke Kaczyńského rezidenci (symbolické, že?) kde jej očekávaly stovky policistů. Jak píšu tato slova, už byli první lidé zatčeni...

Některé mé kamarádky mi před pěti lety říkaly, že "si nemám dělat starosti ohledně Ústavního soudu, protože to se normálního občana netýká". Jestli pak si to myslí ještě i dnes...


0
Vytisknout
7854

Diskuse

Obsah vydání | 30. 10. 2020