Šílená situace v České televizi

28. 5. 2026

čas čtení 6 minut
Saša Uhlová má samozřejmě pravdu, že česká veřejnoprávnost selhala s izraelskou genocidou, píše Zdeněk Jehlička. 

Nemá už jí toliko v tom, že selhala až s izraelskou genocidou. Ta proizraelská zaslepenost se s naší veřejnoprávností táhne dávno před nějakým říjnem. 

Za propalestinské hnutí jsme k tomu napsali kilometry textů a stížností, které byly Radou ČT vždy a pravidelně odbyty s až směšnými argumenty, které jí k tomu napsali samotní ti, na které byla stížnost podána. 

Neprofesionalita, malost a lhavost jsou jejich pracovním nástrojem, a jelikož jde o zadřené, chorobné jednání, které se nedá nijak odléčit, je zrušení tohoto podniku jediným způsobem, jak ještě nějaké drobky autority veřejnoprávnosti ve veřejnosti udržet a veřejnoprávnost tak v budoucnu rehabilitovat.

 

To, že jsou zde schopni někteří zdejší veřejnoprávníci argumentovat tím, že je přece česká společnost stejně proizraelská, dokládá jen to, že samotnou úlohu veřejnoprávnosti ne zrovna pochopili. 

Smyslem veřejnoprávnosti jistěže není kopírovat nálady společnosti a naskakovat na řešení ala genocida. Řekl bych dokonce. že pokud už smyslem veřejnoprávnosti nemůže být chiméra objektivity, která není, či komplexity, která být nemůže, měl by to být prostor pro menšinový disentní hlas (jistěže oproštěn od násilných předsudečných projevů), který se jinde uplatnit nemůže. 

Disentní hlas ale není to samé co žánr. Všelijaké to odvolávání se na menšinové žánry dané tu divadelním přenosem, tady přenosem sportovním, či zdigitaizovaným archívem jsou sice pěkné a pochopitelné, v době internetu, kabelových televizí či "vědy s výstupy" veřejnoprávnosti nestačí a samotné koncept veřejnoprávnosti neudrží.

Pokud pak veřejnoprávnost selhala v pokrytí Palestiny po říjnu, stejně jako před říjnem, selhává konstatně v pokrytí dalších témat, které jsou nahlíženy konstatně z pohledu nesamozřejmého vítěze studené války, v čemž jsou jak Český rozhlas, tak česká televize nanejvýš ideologicky předsudečné. Ke kteréžto blbosti nepotřebují ani žádného oligarchu, před kterými nás tady chtějí svorně varovat.

Jsou-li naše veřejnoprávní média prokapitalistická a progenocidální, aniž by je k tomu potřeboval ovládat nějaký oligarcha, dá se předpokládat, že pokud tento "zápas o své bytí" přežijí ve zdraví, nositelé těchto pozic u nich pouze posílí - právě na úkor veřejnoprávnosti - a nezmění se vůbec nic.

Bude-li naše veřejnoprávnost postátněna, dá se čekat alespoň hypotetická změna k lepšímu společně s tím, jak se v budoucnu hypoticky promění k lepšímu i politické vědomí občanstva a s tím se vláda jeho věcí k němu zase navrátí.

Saša Uhlová:

Ráda bych podpořila veřejnoprávní média, ale nemůžu kvůli Gaze
„Způsob, kterým k tomu naše veřejnoprávní média přistoupila, se vymyká chápání a popírá základní principy mezinárodního práva a humanismu. 

Už dva a půl roku sleduju, že je české veřejnoprávní informování v rozporu s realitou, a stále nemůžu uvěřit tomu, jak moc je možné zpravodajství manipulovat. Když česká veřejnoprávní média informují o dění v Gaze, kde podle mnoha odborníků i institucí probíhá genocida, utrpení tamních lidí bagatelizují, a podílejí se tak na jejich dehumanizaci, která jejich masakrování umožňuje.

Jakkoliv je jasné, že zvýšením politické kontroly nad veřejnoprávními médii se situace v tomto ohledu spíše zhorší, osobně nemůžu v žádném případě tyto instituce podporovat, přestože bych si přála, abychom kvalitní veřejnoprávní média měli.“ / Saša Uhlová

Milan Votýpka:

Ještě k České televizi. Když jsem napsal, že postoj České televize je v otázce Izraele neobjektivní a silně vychýlený na izraelskou stranu, opět se objevila silná opozice, většinou však bez argumentů.

Dovedl bych uvést desítky příkladů – od vystupování redaktorů, přes drobné symbolické prvky, výběr hostů až po používání jazyka. 

Zde je jeden do očí bijící příklad za všechny. ČT vytrvale, dlouhodobě a systematicky hovoří o Izraeli jako o „Jeruzalému“. Proč je to problém?

Ve své humanitární kariéře jsem napsal desítky, možná stovky textů, v nichž použití jediného slova dávalo najevo jasný politický postoj. 

Jeden příklad za všechny: píšete o lidech, kteří utekli z Náhorního Karabachu do Arménie. Když je označíte za „uprchlíky“, implicitně tím říkáte, že Náhorní Karabach patří Ázerbájdžánu. Když je označíte za vnitřně vysídlené osoby, naznačujete, že Karabach patří Arménii. 

Pokud se ale snažíte být neutrální a nechcete vstupovat do politického sporu, těmto výrazům se vyhnete. Napíšete například „lidé, kteří uprchli“. Někdy je to kostrbaté, ale jde to.

Zpátky k Jeruzalému. Jde o silně politickou otázku. OSN i mezinárodní soudy k ní vydaly řadu odmítavých stanovisek, deklarací a rozhodnutí. 

Izrael prohlašuje Jeruzalém za své věčné a nedělitelné hlavní město.

Jinými slovy, jde o nevyřešené, kontroverzní a vysoce politické téma.
Jako seriózní novinář máte několik možností:

Můžete hovořit o Tel Avivu, kde sídlí většina zahraničních ambasád včetně české.

Můžete se označování země jejím hlavním městem zcela vyhnout a používat výrazy jako „izraelská vláda“, „představitelé Izraele“ nebo jednoduše „Izrael“.

Můžete zaujmout konkrétní politický postoj a referovat o Izraeli jako o „Jeruzalému“.

Česká televize v tomto podle mého názoru neutrální není a ani se o neutralitu nesnaží.

2
Vytisknout
311

Diskuse

Obsah vydání | 28. 5. 2026