V kraji českých hobitů

23. 10. 2020 / Jakub Žytek

čas čtení 5 minut

"Věděl jsem samozřejmě, že přede mnou leží nebezpečí; ale nečekal jsem, že se s ním setkám v našem vlastním Kraji. Copak nemůže hobit v pokoji dojít od Vody k Řece?"

"Ale on to není váš vlastní Kraj," řekl Gildor. "Před hobity tu bydleli jiní; a jiní tu budou bydlet, až už hobiti nebudou. Všude kolem je širý svět: můžete se ohradit, ale žádná ohrada vás před ním natrvalo neochrání."

"Já vím - přece mi vždycky připadal tak bezpečný a známý. Co mám teď dělat? (...)"

Při čtení Pána Prstenů mě vždy silně přitahovalo zobrazení Kraje a jeho obyvatel půlčíků: ať už se jednalo o úvodní kapitoly Společenstva, anebo o ty závěrečné v Návratu krále. Hobití národ, poklidně žijící ve svých norách jménem pelouchy a trávící čas pokuřováním dýmkového koření, klábosením a popíjením piva, mi mnoha rysy až podezřele připomínal tradiční českou společnost s její nejvyšší hodnotou - pohodou - a „sebehověním“ (self-indulgence). Ne že by se i v Kraji nevzpomínalo na onu slavnou bitvu se skřety na Zeleném poli z r. 2747 T. v., ale bylo před víc než čtvrt tisíciletím a obvyklý způsob života hobitů tato událost neohrozila. Žilo se tu dobře.

 

Když však začal Sauron pátrat po Prstenu a jeho zvědové dorazili až do Kraje, vzala pohoda hobitů po předlouhé době zasvé: přes hranice, které byly až doposud bezpečné, začal pronikat neklid a stísněná atmosféra, objevili se divné lidé a ještě podivnější tvorové. Frodo, synovec Bilba, který se před časem vydal na výpravu do dalekého světa (z Kraje? rozumíte tomu? a s trpaslíky a čarodějem!), se vydal na výpravu ještě delší a se svými přáteli hrozbu velkého nebezpečí z Kraje vlastně vyvedl. Zlo ale nikdy nespí, a když se hobití hrdinové po porážce Saurona vrátili domů, zjistili, že padlý čaroděj Saruman a jeho místní Šéf mezitím Kraji pěkně zatopili.

To, co Tolkien popisuje v kapitole nazvané česky Vymetení kraje, je obraz rozvratu původní hobití pospolitosti způsobený tím, jak nebyla ochotna (spíš než schopna) adaptovat se na hrozby, které mohly přijít zpoza kopců a Řeky lemujících Kraj - a ony skutečně přišly. V Kraji načas došlo k jakémusi nepřátelskému převzetí a je úsměvné, že hobit Uhřík, který to vše spustil, nese četné shodné rysy s dnešním českým ministerským předsedou: „Vypadalo to, že chce všecko mít a všemu poroučet. Brzo vyšlo najevo, že už mu toho patří víc, než mu bylo zdrávo, a pořád shraboval další, záhada ovšem byla, kde bere peníze: mlýny a sladovny a hospody a statky a pole listí.“

Státní struktury v Kraji existovaly, jenže, jak říká krajník (jakýsi místní policista) Jára Kutloušek: „Víš, že jsem šel dělat Krajníka před sedmi lety, než tohle všecko začalo. Dalo mi to možnost chodit po kraji a vidět lidi a slyšet, co je nového, a hledat, kde mají dobré pivo. Ale teď je to jiné.“ Chodit po kraji, klábosit a ochutnávat pivo… To ovšem člověka (tedy hobita) na krizi nepřipraví a nyní už to nestačí, teď je to jiné, je potřeba akce - a k té se místní odhodlají především díky svým slavným navrátilcům. Všem jim dá pak poměrně dost práce, než v bitvě u Povodí zbaví svou domovinu darebáků z řad Jižanů i zkažených hobitů a vezmou věci opět do svých rukou.

Je příznačné, že ze čtyř slavných hobitích navrátilců nakonec nezůstane v Kraji ani jeden: Frodo totiž záhy odplouvá do Zemí neumírajících, zatímco Smíšek a Pipin, kteří zde setrvají mnohem déle, odcházejí ke konci života znovu a naposledy do velkého světa, nejprve do Rohanu a nakonec do Gondoru, aby spočinuli poblíž krále Elessara. Dokonce i Sam Křepelka, hobit z nejhobitovatějších, který Kraj miluje, vysadí nové stromy, založí tu rodinu a stane se dlouholetým starostou, odchází po smrti své ženy pryč a stejně jako Frodo navždy překračuje Moře. Dokáže ale Kraj znovu obnovit, protože má zkušenost z velkého světa, odvahu, lásku a hobity, kteří jsou ochotni mu pomoci.

Troufneme-li si tuto interpretaci Tolkienova Kraje a hobitů chápat jako svého druhu podobenství a aplikujeme-li ji na české poměry, můžeme konstatovat, že velký svět a s ním nebezpečí v podobě koronaviru dorazil už i do českého Hobitína. Nedá se před ním skrýt za kopce ani schovat do hospody (notabene když je zavřená). Musíme se s ním utkat a poté najít místního Sama Křepelku, muže (nebo ženu!) se zkušenostmi, který to tu bude mít opravdu rád a bude mít odvahu proměnit český kraj k lepšímu. I když nás pak třeba opustí a odejde za Moře. Mně by to k pohodě úplně stačilo.



0
Vytisknout
8229

Diskuse

Obsah vydání | 30. 10. 2020