O podlézavých západních omlouvačích Íránu

10. 1. 2020

Poslední íránský šáh svržený revolucí v roce 1979 často varoval před "prokletou aliancí rudých a černých", která ohrožovala jeho zemi. Tím myslel spojení mezi radikální levicí a islamistickými reakcionáři, dvěma ideologickými tábory, které by teoreticky měly mít jen málo společného, napsal Kaveh Shahrooz.

Moje rodina, která měla levicové sklony a oponovala monarchii, opustila Írán, když jsem byl mladý. Nikdy jsem nepřišel na chuť monarchii, ani v rodném Íránu, ani v mé adoptivní zemi Kanadě, a obyčejně necituji šáha, monarchu, který vládl Íránu jako imperiálnímu státu. Ale v posledních dnech, jak pozoruji reakce na zabití lídra Islámských revolučních gard (IEGC) Kásima Sulejmáního, musím připustit, že pokud jde o rudou a černou, šáh byl dost bystrý. A bude zajímavé sledovat, kterou stranu západní levičáci teď podpoří, když existuje reálná hrozba regionální války.

Sulejmání byl zabit v Bagdádu útokem amerického bezpilotního prostředku 3. ledna. Od íránské revoluce zastával různé vojenské funkce a skončil takřka po dvou dekádách v roli nejvyššího velitele íránských sil Kuds, jednotky podřízené IRGC specializující se na extrateritoriální a "nekonvenční" válčení. Sulejmání jako velitel byl přímo nebo nepřímo zodpovědný za rozsáhlé brutality, včetně opatření na podporu syrského lídra Bašára Asada během probíhající občanské války - která si podle organizace Syrian Observatory for Human Rights vyžádala takřka 600 000 životů. Íránská diktatura se nikdy nerozpakovala kvůli počtu mrtvol, protože operovala na základě otevřeně vyjádřeného předpokladu, který formuloval jeden íránský klerik: "Pokud ztratíme Sýrii, neudržíme Teherán".

Rozzuřená reakce veřejnosti na zabití Sulejmáního v Teheránu, Bejrútu a Bagdádu byla předvídatelná. Co překvapilo více - přinejmenším ty, kdo nejsou kovaní ohledně "prokleté aliance" - byl způsob, jak mnozí západní levičáci opakovali témata k hovoru vybraná ajatolláhy.

Národní spoluředitelka organizace CodePink, "ženami vedené organizace zdola pracující na ukončení militarismu, podpoře míru a lidskoprávních iniciativ a převedení dolarů z našich daní do zdravotnictví, vzdělání, zelených pracovních míst a dalších život potvrzujících programů" po čerstvém návratu z Íránu označila Sulejmáního za "národního hrdinu". Rania Kaleková, libanonsko-americká přispěvatelka levicových publikací jako The Nation, Salon a AlterNet, po nedávno absolvované státem schválené návštěvě Asadovy Sýrie, přirovnala zabití Sulejmáního k "Íránu ničícímu naráz Abrahama Lincolna, George Washingtona a Kapitána Ameriku". Herečka Rose McGowanová, hlasitá advokátka progresívních kauz, sdílela bizarní tvít, v němž se omluvila Íránu (jehož předrevoluční vlajku reprodukovala se smajlíky) a označila vládu Spojených států za "teroristický režim". Její kolegyně Sharon Stoneová sdílela video masivního pohřebního průvodu Sulejmáního spolu s bezvýraznou větou "Co si o tom myslíte?". Bývalý hráč amerického fotbalu Colin Kaepernick, aktivista nejvíce známý klečením při americké hymně na protest proti policejní brutalitě, vysvětlil, jak je tato brutalita spojena s americkým militarismem, protože obojí se týká "sankce a obléhání Černých a Hnědých těl".

Samozřejmě, rozumní lidé mohou debatovat o tom, zda Donald Trump jednal správně, když nařídil exekuci Sulejmáního (nemluvě o mužích, kteří zemřeli při stejném útoku nedaleko mezinárodního letiště v Bagdádu, včetně Džamala Džáfara Ibrahímího, velitele íráckých milic). Je ale podivné odsuzovat Ameriku bez zvážení Sulejmáního podílu na masových vraždách po celém regionu - včetně Íránu samotného, kde IRGC pomohly potlačit nedávnou masovou rebelii, při níž podle všeho zemřelo asi 1 500 protestujících. Navíc, kolik amerických kritiků dokáže vysvětlit, proč byl Sulejmání v Iráku v době, kdy byl zabit? Po celé měsíce protestovali iráčtí občané proti íránské kontrole jejich země. Zahrnují "Hnědá těla", o nichž tvítuje Kaepernick, také syrské děti, íránské disidenty a postavy irácké opozice, kteří byli zabiti při operacích, jež řídil Sulejmání a jeho muži?

Válka je peklo a za jinak stejných okolností si všichni přejeme mír. Ale kauza "mírového" aktivismu nyní často slouží jako zástěrka pro levicové propagandisty diktátorů, kteří plivou na všechno, o čem západní levice tvrdí, že to podporuje, včetně demokracie, pluralismu, feminismu a práva lidí LGBT. Jak kdysi poznamenal Aleksandr Solženicyn, když si Sověti uvědomili, že zaostali v závodech v jaderném zbrojení, "změnili taktiku. Najednou se stali advokáty míru za každou cenu. Začali pořádat mírové kongresy, posílat petice za mír, a západní svět na tuto vějičku skočil. [Ale] ačkoliv otevřenou válku nelze vést, mohou stále provozovat svůj útlak za scénou - terorismus, stranické boje, věznice, koncentrační tábory. Ptám se vás: Je tohle mír?"

Sovětský svaz je dávno pryč. Ale jeho taktika žije dál. Vezměte způsob, jakým aktivistky Linda Sasourová a Tamika Malloryová, spolupředsedkyně protitrumpovské organizace Women’s March, vychválily Louise Farrakhana, antisemitského lídra Národa islámu a častého návštěvníka Íránu, to všechno za současných útoků na antiteokratické feministky jako Ayaan Hirsi Aliová s použitím těch nejvulgárnějších představitelných výrazů. Nebo vezměte, jak velké části západní levice v roce 2015 reagovaly na islamistické teroristické útoky na kanceláře francouzského satirického magazínu Charlie Hebdo, který publikoval karikatury proroka Muhammada. Tím kdo Charlie Hebdo zahrnul opovržením nebyl nikdo menší z levicových hrdinů než Glen Greenwald, když redakci v zásadě obvinil z rasismu, protože se odvážila vzdorovat islamistické zbožnosti.

Je pravda, že válka přináší zaslepený šovinismus pravice. Ale také převrácený rasismus, který coby vedlejší produkt vzešel z kombinace marxismu a ideologie sociální spravedlnosti, která nyní představuje domácí krédo online progresivního aktivismu. V tomto pojetí zahraničních vztahů ti, kdo jednají proti západním zájmům - ať už zabíjejí tisíce lidí jako Sulejmání, nebo jen desítky jako vrahové z Charlie Hebdo - nemohou stát na špatné straně historie.

Koncem 70. let dočasná aliance íránských levičáků z prosovětské strany Túdeh a chomejnističtí teokraté přinesli zkázu íránskému šáhovi. Ale západní levičáci by si raději měli připomenout, že když islamisté skončili se šáhem, obrátili své pušky vlevo. V roce 1982 členové strany Túdeh přišli o místa ve vládě. Tisíce členů strany byly zatčeny a vedení strany ve vládních propagandistických videích chválilo diktaturu jedné strany vytvořenou jejich teokratickými pány. Levice možná má své "užitečné idioty". Ale jak ukazují nedávné události, mají je také ajatolláhové.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3684

Diskuse

Obsah vydání | 14. 1. 2020