Hokej jako komunikační nástroj českého populismu

9. 1. 2020 / Albín Sybera

čas čtení 2 minuty

Na právě skončeném mistrovství světa juniorů do 20 let v ledním hokeji, konaném v Ostravě a Třinci, je zajímavé, jak moc dokáže lední hokej reflektovat společenskou debatu v ČR.

Jedna ze sportovních person, která se v souvislosti s juniorským mistrovstvím pokusila o širší společenskou bilanci, je trenér libereckých hokejistů Filip Pešán. Ten v dlouhotrvajícím medailovém půstu českých mladíků vidí „obrázek celé české společnosti, která je přejedená a bez motivace“.

„Je to o komfortu, ve kterém dnešní mládež vyrůstá," míní Pešán (kompletní rozhovor ZDE). Sám Pešán tímto vyjádřením nevědomky poukazuje na to, že během svého trénování přichází do styku s povětšinou privilegovanou mládeží, která si díky rodinnému zázemí může hokej dovolit. A zároveň se tak řadí po bok polistopadové hokejové garnitury, která si systematicky odmítá přiznat, že předlistopadové Československo produkovalo mládežnický hokej na světové úrovni, a jehož návrat Češi marně vyhlížejí.

Pešánova argumentace symbolicky ukazuje i na bludný kruh české politiky. Předlistopadové Československo se po všech stránkách musí kritizovat, protože ho na hospodářské úrovni vystřídala demokratická přestavba 90. let (rozebrání státního majetku) v podání normalizačních elit, dnešních oligarchů, kteří mnoho hokejových klubů majetkově ovládli a slovy jednoho ze sponzorů Komety Brno, „udělali z hokeje byznys jako jinde“.

Stát, který hrál v československém hokeji klíčovou roli, ale vystřídal „byznys“ daleko překračující mantinely hokejových mocností z Kanady nebo Švédska. Z hokeje je hůře dostupný sport, který nadto často koliduje se školní výukou. Za nepříznivé výsledky na mezinárodní úrovni je ale v podání budoucího architekta mládežnické hokeje v ČR Pešána na vině česká společnost, protože zlenivěla z blahobytu, jaký ji byl po roce 1989 dopřán. 

Dalších deset let asi nebude o moc lepších nejenom hokejově...

 

0
Vytisknout
10682

Diskuse

Obsah vydání | 14. 1. 2020