Íránská krize: Zahřmění, žvanění, opona?

10. 1. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Klerik Muktada Sadr reprezentující suverenistický směr v irácké šíitské politice vyzval již ve středu večer souvěrce z proíránských milic, aby nezahajovali boj proti Američanům, protože nočním íránským raketovým útokem na dvě základny podle něj krize skončila. - Analýza íránského raketového útoku v noci na středu skutečně ukazuje, že si Teherán tentokrát dal až úzkostlivě záležet, aby se při teatrálním zahřmění nad iráckým jevištěm pokud možno nikomu nic nestalo.


Předně: Po zářijovém útoku na saúdské Aramco už víme, že Íránci mají na výběr: Mohli základny v Iráku s americkou vojenskou přítomností napadnout stejně jako Saúdy s pomocí střel s plochou dráhou letu a loitering munitions. V takovém případě by varovné i obranné systémy protivníka stejně jako v září vesměs selhaly a napadení by neměli včas informaci o tom, že "na ně něco letí". V případě použití balistických raket byla ale situace jiná: Tyto prostředky vylétnou rychle do výšky, radary je zaměří a poměrně přesně zjistí letovou trajektorii - takže je víceméně jasné, na který cíl dopadne bojová hlavice.

Dále s jistotou víme, že Teherán s předstihem varoval finskou vládu kvůli jejímu kontingentu v Iráku rozmístěném na napadené základně v Irbílu, který čítá 80 vojáků a cvičí jednotky kurdské regionální vlády ("pešmergy"). Finští vojáci se v době útoku nacházeli v protileteckých krytech.

Je sotva myslitelné, že by si Finsko, které kvůli rostoucí ruské hrozbě prohlubuje spolupráci s NATO a kde probíhá vážná veřejná debata o vstupu do aliance, ponechalo varování pro sebe a nepředalo je co nejdříve dál. Takže pokud Teherán včas varoval Helsinky, jakoby oklikou poslal upozornění do Washingtonu.

A konečně noční doba útoku koinciduje s minimálním provozem na základnách, což dále výrazně snižuje riziko ztrát na životech.

Íránský raketový útok na dvě irácké základny byl tedy čímsi na způsob divadelního zahřmění, při němž blesk vlastně nikam neuhodí. Někteří analytici ze satelitních fotografií dospívají k závěru, že cílem útoku dost možná bylo způsobit napadeným základnám materiální škody na budovách a vybavení. Jedná se ovšem primárně o základny irácké, nikoliv americké. Takže ani pokud jde o škody na majetku amerických daňových poplatníků, nic dramatického se nestalo.

Otázka zní, jak nyní v Teheránu čtou Trumpa. Zda mu věří, že akce íránských proxies budou od nynějška automaticky připisovány režimu samotnému a podle toho bude koncipována odveta. Pokud je to pravda, Muktada Sadr varuje ostatní irácké šíity zcela právem a prvoplánově: Írán již oficiálně nic nepodnikne k pomstění Kásima Sulejmáního.

Pokud ajatolláhové Trumpovi nevěří, že bude každý útok proxies "odměňovat" odvetou přímo v Íránu, pokusí se zcela tradičně způsobit co nejvíce škod Američanům - ale nikoliv přímo, nýbrž přes najaté hrdlořezy z jiných zemí. V tom případě rozhodně popřou, že mají s útoky cokoliv společného. A Sadr pak varuje souvěrce oklikou, aby se sami nehrnuli do situace, kdy nasadí krk za Teherán - a ten pak od nich dá ruce úplně pryč, až je Američané zabombardují do středověku.

Trump nechutně žvaní při libovolné příležitosti, nicméně nutno podotknout, že tentokrát, v projevu reagujícím na íránský útok, ve skutečnosti sehrál předepsanou roli docela obstojně. Tentokrát totiž bylo jeho úkolem coby politika působit "iracionálně" a jen ti kdo teorii deterentu ani za mák nerozumí si z toho mohou utahovat. Pohrozil, že i drobný útok působící ztráty se dočká mnohonásobně silnější odvety. Zároveň vojenskou odvetu za rakety dopadající na irácké základny tentokrát vyloučil. Místo toho Teherán čekají další ekonomické sankce týkající se sektorů dopravy a metalurgie.

Kdybych byl nyní íránským představitelem, který skutečně rozhoduje (nikoliv tedy íránským Kalininem jménem Rúhání), třikrát bych si rozmyslel nařídit nějaký ten teroristický bombový útok v zahraničí, kde Američané zrovna nedávají pozor, s ohledem na možnost záměrně předimenzované americké odvety vůči vlastní zemi. Ukázat svou bezmoc vůči cizímu útoku je totiž pro každý režim na světě mimořádně nebezpečné.

Zda mají íránští náboženští fundamentalisté dostatek pudu sebezáchovy, to ovšem s jistotou vědět nemohu.

***

Je velmi pravděpodobné, že USA - zejména pokud si Američané budou volit představitele typu Donalda Trumpa - dříve či později čeká strmý úpadek podobný osudu všemožných bývalých impérií.

Otázka však zní, jestli zrovna teokratické totalitární režimy jako íránský budou těmi, kdo americký úpadek přežijí - nebo zda přece jen nakonec po cestě na smetiště dějin "nepůjdou napřed".

0
Vytisknout
11320

Diskuse

Obsah vydání | 14. 1. 2020