No a co Austrálie?

6. 1. 2020

No a co Austrálie. Srala na to, fosil first, kokot premiér, co aj z hořící země jede na dovču na Havaj, chuj s nim aj s nima, si ho zvolili. Blokovali dohody o klimatu, jeli v uhlí, kašlali na uprchlíky odkudkoliv. Bohatá země fitnessu, joggingu, nezájmu, napsal Ivo Bystřičan na Facebooku.

K tomu poznamenává Jan Čulík: Je to trochu složitější. Australští voliči byli psychologicky zmanipulováni stejně jako voliči v Británii pro brexit, voliči v USA pro Trumpa a jak jsou nesmyslným strachem manipulováni prostřednictvím sociálních sítí i voliči v ČR a v celé středovýchodní Evropě. Viz k tomu:

Co je to proti nesrovnatelnější Africe, ze které se nedá zdrhnout, a kterou naše civilizace vyjebala na dřeň a nechala tam leda písek?

Dneska je to výhoda, nemá tam ani co hořet, na horko si dávno zvykli. Jenže právě proto je Austrálie tím pravým symbolem zkázy.
 

Bohatá západní civilizace, která je najednou v hajzlu, když nad suchou zemí udeří blesk a zvedne se vítr. Stačí takhle málo.

Šířící se oheň je něco jiného, to je jiná situace než věčné sucho. Domovem je najednou přeplněná pláž a země je v kolapsu, hlavní hodnotou je prosté přežití, včerejší statky neznamenají nic. Tím je to skličující a demokratické.

Víme najednou, že jsme neschopni s něčím takovým najednou zacházet, že jsme plní nepřípadné víry, že všechno musí přece dobře dopadnout, tak jako to ještě před pár měsíci měli i oni.

Dlouhodobě bědné, třeba africké, regiony jsou nám v mnohém vzdálené, Austrálie mnohem bližší, ve svém standardu i zpovykanosti. Důraznější lekce snad neexistuje.

Relativně bohatí lidi mají najednou houbeles, vítr a oheň si nevybírají. Chudí jsou na tom jako vždy hůř, ale ne o moc, nůžky se zase svírají, jde o přežití.

Ta lekce je občanská a času není moc: nevolit zástupce, kteří environmentální - a tím lidská - témata mají na háku, vykašlat se na národní základ států a usilovat o globální vládnutí, zasadit se namísto boje o zdroje o mezikontinentální spolupráci a podporu, vnímat svět jako jeden, protože prostě klimatický propojenej, skoncovat s vzájemným zneužíváním kontinentů za cenu úbytku spotřebních standardů, protože ty, jak vidíme teď, jsou ve výsledku k ničemu. Revidovat tenhle typ kapitalismu.

Australská situace je právě krutá, protože je teoreticky velmi naše. Máme příliš společného kromě přístupu k plážích s mořem. Sucho je politika.
1
Vytisknout
4909

Diskuse

Obsah vydání | 14. 1. 2020