Válka na Ukrajině je pro Evropu největší hrozbou

27. 11. 2018

čas čtení 3 minuty


Historie bude možná srovnávat to, jak jsme jednali s poraženým a zdeprimovaným Ruskem v devadesátých letech s tím, jak jsme jednali s Německem po roce 1918


Rozšíření rusko-ukrajinského konfliktu do Azovského moře je přesně taková eskalace, která přecházela předchozím velkým válkám v Evropě, píše Simon Jenkins. Velká mocnost jedná s malou mocností s pohrdáním. Malá mocnost reaguje násilím a očekává, že jí přátelé pomohou, diplomaticky, hospodářsky a pak vojensky.

 

Po čtyři roky se Ukrajina neřídí starým známým pragmatismem, že když sdílíte hranici s mocným diktátorem, musíte se chovat nesmírně opatrně. Kyjevští antikomunisté flirtovali s NATO a Spojené státy je v tom povzbuzovaly - v době, kdy Gruzie také flirtovala a pobaltské státy už do NATO vstoupily. Vladimír Putin opakoval po Jelcinovi, že Rusko "to bude považovat za přímou hrozbu bezpečnosti naší země". Když v roce 2014 Ukrajina zvolila prozápadní vedení, Moskva podpořila povstání v rusky mluvících východních provinciích Ukrajiny. Pak následovala invaze Moskvy na ukrajinský Krym a nyní utahování smyčky kolem východních ukrajinských přístavů. V této tajné válce už zemřelo deset tisíc Ukrajinců. Je to klasická eskalace.

Ukrajinský prezident Petro Porošenko se snaží vystupovat tvrdě, zatímco čelí porážce v nadcházejících volbách. V neděli apeloval na "spojence Ukrajiny, aby se postavili jednotně" proti Rusku. Nespecifikoval, kdo to je, ani co by měli dělat. Po invazi na Krym uvalily západní mocnosti na Moskvu směsici nejrůznějších sankcí. Jako obvykle to nemělo žádný efekt, jen kontraproduktivní.

Sankce upevnily Putinovu moc i moc jeho mafiánských společníků. Povzbudily je k dalším podvratným akcím v sousedních zemích a v internetovém zasahování do západních voleb. Přestava, že zchudnutí nějak donutí Putina, aby, jak to on vidí, přestal obnovovat hrdost Ruska, byla absurdní. Diktatura miluje chudobu. Sankce jen vyvolaly Trumpovu poznámku, že "NATO je zastaralé".

Je děsivé, že v Evropě nyní neexistuje žádné kolektivní fórum, na němž by bylo možno o takovéto eskalaci diskutovat a snad tento problém i vyřešit. Pokus NATO obklíčit Rusko po ukončení studené války byl tak nebezpečný jako přivítání Londýna pro nakupené moskevské oligarchy a kleptokraty.

Historie bude možná srovnávat to, jak jsme jednali s poraženým a zdeprimovaným Ruskem v devadesátých letech s tím, jak jsme jednali s Německem po roce 1918. Středovýchodní Evropa je dnes sudem prachu navzájem soupeřících populismů, hovoří se tam výlučně jen o tom, že Putin rozumí pouze násilí. Je plná pochybných aliancí a bezpečnostních příslibů, které jsou míněny jen napolo vážně. Neexistuje žádný velký státník, nikdo na situaci nedohlíží, není žádná osobnost, která by byla schopna zaručit mír. Jediné, co je  nyní pravděpodobné, je anarchie.

Kompletní článek v angličtině ZDE

 

-1
Vytisknout
18895

Diskuse

Obsah vydání | 29. 11. 2018