Saúdští Kurdové, kurdští Saúdové, aneb Skandál v politické mytologii

23. 11. 2018 / Karel Dolejší

V České republice zatím není příliš známo, že před několika měsíci, po oznámení amerického záměru opustit Sýrii, zasáhla Saúdská Arábie ochotná investovat do místních proamerických milic zvaných Syrské demokratické síly (SDF). V nich působí příslušníci lokálních arabských kmenů, nicméně velení náleží kádrům z kurdské strany PYD a jejího vojenského křídla YPG. - Shrnuto, konzervativní saúdská absolutní monarchie nyní financuje ikonu levičáckého "boje za svobodu".

Současná rozpolcenost mediálního univerza umožňuje, aby vedle sebe nezávisle existovaly dvě mytologické historky a vlastně se nikdy navzájem nesetkaly. První rýsuje obraz absolutistické monarchie na Arabském poloostrově coby ztělesnění "absolutního zla", s nímž by Česká republika měla nejraději okamžitě rozvázat diplomatické styky (kdo potřebuje velvyslance v pekle, že?). Druhá poudačka zase skicuje pokrokový a svobodymilovný boj syrských Kurdů proti "islámskému státu" a za národní sebeurčení, slovy absolutní dobro. Jaký by dvě tak naprosto rozdílné věci mohly mít vůbec vzájemný vztah? Snoubení nebe a pekla možná uměl zbásnit William Blake, ovšem v oblasti ideologie a propagandy, kde se bez černobílého dělení nikam nedostanete, by neměl šanci ani on.

Proč vlastně Saúdové podporují SDF? Stručně řečeno proto, že chtějí 1) zadržovat íránský vliv v Sýrii, 2) nepřenechat monopol na toto zadržování Turecku, s nímž soupeří o pozici lídra sunnitského islámského světa. Zmíněné ambice jsou pro Saúdy mnohem důležitější než skutečnost, že kurdská YPG řídící Rijádem placenou milici SDF se ohání "demokracií", "sekularismem" a "emancipací žen" (ostatně zhruba stejně přesvědčivě, jako svého času Stalinova ústava v SSSR...). Saúdská Arábie však již dávno nespojuje zahraniční pomoc se šířením wahhábismu (fundamentalistické sunnitské nauky v minulosti platící za oficiální saúdskou ideologii), čímž se i při všech mnohačetných a do nebe volajících nedostatcích příjemně liší od ideologizujícího šíitského Íránu.

A při bližším pohledu na kurdské struktury v Sýrii také pochopíte, že ani s demokracií, sekularismem a ženskou emancipací to není zrovna dvakrát žhavé. V prostředí dominovaném subjektem, který nesnese politickou pluralitu, demokracie fungovat nemůže, protože potenciální budoucí většina se nestává předmětem ochrany, ale útlaku a pronásledování. "Sekularismus" znamená velmi málo tam, kde je "otec zakladatel" Abdullah Öcalan předmětem pseudonáboženského kultu osobnosti. A konečně kurdské úřady ženy mnohem spíše mobilizovaly do války než jakkoliv emancipovaly.

Podporuje-li tedy Rijád v Sýrii kurdské separatisty, činí tak u vědomí, že levicově progresivistický nátěr PYD/YPG je především propagandou adresovanou západnímu publiku, zatímco skutečné fungování organizace je z hlediska faktického autoritářství daleko bližší jejich vlastnímu saúdskému systému, než by byl kdokoliv z PYD/YPG ochoten připustit.

Kolize legend o "absolutním saúdském zlu" a "levicovém boji za právo národa na sebeurčení" nemůže mít z dlouhodobého hlediska jiné než zcela fatální následky, a to pro oba zúčastněné.

Ani jedna z vypjatě zjednodušujících ideologických interpretací komplikované blízkovýchodní skutečnosti se ve vzájemné anihilaci neudrží.

0
Vytisknout
3730

Diskuse

Obsah vydání | 29. 11. 2018