Dukovany: Potopeno v Kerčské úžině

28. 11. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Po útoku na své tři lodě v neutrálních vodách vyhlásila Ukrajina na části území válečný stav. Ruský útok je pravděpodobně "multifunkční", má plnit hned několik paralelních cílů: Destabilizovat politickou situaci na Ukrajině pár týdnů před volbami; způsobit kolaps ukrajinské ekonomiky životně závislé na exportu přes černomořské přístavy; a podpořit Putinovy chřadnoucí preference doma.


Jestliže se Putin nenechal od svých generálů přemluvit k plné pozemní invazi hned v prvních letech konfliktu na Ukrajině, je velmi nepravděpodobné, že se do ní pustí teď, když měl protivník čas se výrazně vojensky zlepšit. Nechat si armádu dlouhodobě vázat okupací Ukrajiny, to navíc rozhodně nepotřebuje. Naopak v námořnictvu má po ukořistění většiny ukrajinského loďstva na okupovaném Krymu obrovskou převahu, ještě podtrženou přesuny bojových plavidel z Pacifiku a Arktidy. A tato hra mu skutečně, jak píše Kirill Martynov, umožňuje "kontrolovaný konflikt" ZDE.

Rusko zkrátka opět jednou názorně předvedlo, že pro jeho vládce žádná mezinárodní pravidla nic neznamenají. Putinův konzervativní mentální vesmír je ukotven v 19. století a pod pláštíkem "suverenity" do něj propašuje i donebevolající porušování mezinárodního práva. Dnes se takto zachoval k Ukrajině, zítra si může vybrat třeba Švédsko, v důsledku ruských provokací stále jednoznačněji směřující ke zrušení neutrality a spolupráci s NATO.

***

A tento Putin má navíc obrovskou výhodu v naprosto křivém metru, jímž se v kruzích aktivistických novinářů přeměřují jeho činy - a činy "vrahů z volstrýtu".

Představte si prostý myšlenkový experiment. Dejme tomu, že v americkém listě Washington Post (necelý půlmilion čtenářů) jednoho dne vyjde článek argumentující někdejšími výsledky španělsko-americké války - tak jako to mívá ve zvyku ruský historický revizionismus. Dále se prohlásí, že po mnoho let USA fakticky kontrolovaly bývalou španělskou kolonii Filipíny, znovu ji za 2. světové války osvobodily od Japonců a vrátily tam své vojenské základny. Zkrátka a dobře, Filipíny by měly znova patřit Spojeným státům.

V krátké době by se na "antiimperialistické frontě" strhl poprask v rozsahu, jaký jsme zažili naposled před nesmyslnou invazí do Iráku v roce 2003.

Ovšem když v ruském týdeníku Argumenty i fakty (tři miliony čtenářů) psali o zaručeném právu Moskvy na vrácení Aljašky a v listě Moskovskij komsomolec (devět set tisíc čtenářů) o ruském nároku na část Kalifornie, kde budou hned poté zřízeny raketové základny, část "antiimperialistů" se zapřísahala, že takovéto názory jsou v Rusku rozhodně zcela okrajové, zatímco druhá zakládala všeliké spolky na podporu ukřivděného Kremlu.

To představuje jeden z velmi vážných důvodů stavu, kdy je bezpečnostní hrozba představovaná agresívním Ruskem zejména na politické levici soustavně zpochybňována až popírána, kdy se můžete dočíst, že podzemní teroristická organizace "islámský stát", která byla tak imbecilní, že vyhlásila válku hned několika desítkám zemí, je prý nebezpečnější než Rusko vedoucí proti Západu válku nevyhlášenou.

***

Jenže Rusko je skutečně v našem regionu bezpečnostní hrozbou č. 1, přičemž žádný z konkurentů se mu ani významněji neblíží. A stále ještě se vážně uvažuje o tom, že by u nás stavělo novou jadernou elektrárnu, druhé Dukovany, v ceně stovek miliard korun a s velmi pochybnou ekonomickou návratností.

A stále ještě se k dění na ministerstvu obrany vyjadřují lidé tvrdící, že si armáda má ponechat či pořizovat novou výzbroj závislou na náhradních dílech či službách budoucího nejpravděpodobnějšího protivníka.

Nástup Miloše Zemana a jeho "úřednická" vláda bez jakéhokoliv mandátu zahájily v ČR proces politického potlačování zpravodajských služeb, jejichž varování začala být zahazována do koše, nebo se o nich (jako v případě hodnocení Okamurovy SPD) zcela skandálně a nepřijatelně politicky licituje.

Slepých skvrn, pokud jde o Rusko, má prostě Česká republika - řečeno s Andrejem Babišem - neúrekom.

Postavení BIS musí být obnoveno na úroveň běžnou před Zemanovým nástupem na Hrad. Jedním z klíčových cílů akviziční politiky AČR je třeba stanovit urychlené vyřazení zbývající výzbroje sovětského/ruského původu. A Dukovany - pokud je tedy vůbec obnovovat - rozhodně nesmí dostat Rosatom, jehož prostřednictvím by Moskva po dekády vyvíjela mocný nátlak na českou politiku.

Dukovany zkrátka ztroskotaly v Kerčské úžině.

A Česká republika se sotva může vyvléci z úkolu podpořit evropské návrhy na zostření protiruských sankcí - za opětovné hrubé porušení mezinárodního práva.

2
Vytisknout
12710

Diskuse

Obsah vydání | 30. 11. 2018