Saúdská Arábie sice nepředstavuje koncentrované zlo, ale stále se jedná o jeden z nejodpornějších režimů na světě

23. 11. 2018 / Daniel Veselý

Nemohu souhlasit s článkem Karla Dolejšího, v němž podle mého soudu bagatelizuje krutou povahu saúdskoarabského režimu a zároveň nepřesně uvádí, že Rijád financuje proamerické Syrské demokratické síly (SDF).

Karel Dolejší píše, že pouštní království nyní podporuje Syrské demokratické síly, tedy alianci arabských a kurdských bojovníků, jež operuje na severovýchodě Sýrie, aniž by uvedl patřičný zdroj. Turecký provládní list Daily Sabah letos v srpnu informoval, že Rijád podle svých vlastních slov investoval 100 milionů dolarů do „stabilizačních projektů“ v oblasti pod kontrolou SDF. Tyto finance mají pomoci místním zemědělcům a učitelům, dále pak při stavbě silnic či vodovodů. Podle serveru kurdistan24 Trumpova administrativa saúdskou iniciativu vítá, nicméně, jak uvádějí tamní obyvatelé, bývalá bašta Daeše Rakká byla zničena Američany vedenou koalicí, takže by bylo záhodno, aby se rekonstrukce tohoto regionu v první řadě ujal Bílý dům. Navíc není vůbec jisté, zda Rijád oněch sto milionů na rekonstrukci Rakká a jejího okolí vůbec vynaloží. 

Jinými slovy, saúdské peníze mají být vynaloženy na civilní projekty, a nikoliv na vojenský výcvik či zbraně pro SDF. O případném vyplácení bojovníků SDF Saúdy, či spíše slibech Rijádu, informují v první řadě proerdoganovská média. Ta ale tlumočí oficiální linii Ankary, takže je na rozdíl od aféry Chášakdží, kde existují konkrétní audionahrávky zachycující novinářovu vraždu, nelze brát za bernou minci. Ať tak či onak, díky své zkušenosti z iráckého Kurdistánu vím, že Kurdové jsou ochotni se spojit s kýmkoliv, kdo jim slíbí pomoc.

Je pozoruhodné, kolik kritických textů Karel Dolejší věnoval Kurdům bojujícím v syrském konfliktu, přestože jednotky SDF a YPG jsou ve srovnání s asadovskou koalicí nebo islamisty těšícími se několik let významné podpoře Saúdů, Kataru a Turecka v podstatě benigní silou. Nejsou sice andělsky nevinní, nicméně to ve válečném konfliktu není žádný ze zainteresovaných aktérů. Dolejší ve svých textech podle mého mínění bagatelizuje krutou podstatu saúdského režimu. „Saúdská Arábie však již dávno nespojuje zahraniční pomoc se šířením wahhábismu (fundamentalistické sunnitské nauky v minulosti platící za oficiální saúdskou ideologii), čímž se i při všech mnohačetných a do nebe volajících nedostatcích příjemně liší od ideologizujícího šíitského Íránu,“ píše Dolejší. 

Nabízí se otázka, jaký časový údaj lze charakterizovat jako „dávno“. Existují odhady, podle nichž Rijád do šíření wahhábismu v letech 1982 až 2005 investoval více než 75 miliard dolarů. Šíření této fanatické formy islámu vedlo k posílení džihádistického terorismu. Společné úsilí Saúdské Arábie, Pákistánu a Spojených států o porážku sovětských interventů v Afghánistánu přineslo „květy zla“ v podobě Al-Káidy a Tálibánu. Inspiraci ve wahhábismu nalezl také Daeš, který dokonce od saúdských donorů získával finance a logistickou podporu. Saúdskoarabský džihád se rovněž valnou měrou podílel na destabilizaci Sýrie, kde Rijád podporoval tamní káidistickou mutaci an-Nusrá. Tuto dlouhodobou strategii teprve loni explicitně kritizoval saúdský korunní princ Mohamed bin Salmán, jemuž se podařilo omezit moc náboženského establishmentu.

A nakonec: Lze být jakkoliv shovívavý vůči zemi, jejíž politická garnitura cíleně destruuje nejchudší arabský stát, kde nese odpovědnost za 85 tisíc mrtvých dětí? Česká republika by skutečně měla radikálně přehodnotit vztahy s jedním z nejodpornějších režimů na světě, jinak budou její apely na dodržování lidských práv jen mlácením prázdné slámy.

0
Vytisknout
3078

Diskuse

Obsah vydání | 29. 11. 2018