Zmatení pojmů nebo taktika?

6. 12. 2018 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 3 minuty

Mám stále intenzivnější pocit, že naše země trpí v zajetí zmatených pojmů v politickém (což je méně překvapující), ale bohužel také mediálním prostoru. Už jsem si vyměnil i dopis s Českou televizí na téma kdo je ekolog, kdo je ekologický aktivista, kdo ekologický terorista. Už z pojmů je jasné, že ekolog, tj. osoba hluboce se zabývající vědou zvanou ekologie; nebude tím, kdo může například za zpoždění nějaké důležité veřejné stavby. Kvalita opačné úvahy je srovnatelná třeba s úsudkem, že za krizi ve zdravotnictví mohou zdravotníci nebo za krizi ve školství školáci.

Podobné je to s anexí Krymu. Víme, že Krym se nedostal Rusku na základě celo-ukrajinského referenda, které jediné by mu ho snad mohlo nadělit. Představme si (zcela teoreticky), že by Česko vzneslo po 1/4 století od rozdělní republiky nárok na Bratislavu a okolí a tamní lidé by to přivítali a jen malým místním referendem v Blavě odsouhlasili, a Česko by území zabralo a začalo ho (i vojensky) spravovat. Řekl by tomu (a po právu) na Slovensku někdo jinak než okupace?! 

Tedy Krym je při normálním chápání světa okupován Ruskou federací. Ti kdož ho okupují, jsou pak okupanty. Pokud tito okupanté chtějí sami vytvářet pravidla pro život v daném regionu, chápu to obdobně, jako když nám v Česku pravidla pro život v době tzv. protektorátu vytvářeli okupanti němečtí – tj. též občané přeshraničního státu. Nic na tom nemění ani tehdejší mnichovský generální podraz spojenců. Asi by se nám nelíbilo, kdyby dnes někdo činění Hitlera v Česku za druhé války označoval jako anexi a argumentoval například, že část Česka, zejména ta sudetská, byla s protektorátem docela spokojena a tak to bylo všechno vlastně docela legální.

Proto nechápu proč v našich sdělovadlech neslyšíme častěji komentování situace na Krymu pomocí pojmu okupace. Možná by se tím mnohé vyjasnilo a mnohým se i rozsvítilo. Existence mezinárodních sankcí je přece jasným formálním dokladem toho, že o okupaci jde (a Ukrajinci jsou tak vlastně v lepší formálně politické situaci, než byl náš česko-moravský protektorát za nacistů). 

Karel Havlíček by byl nejspíš ze současné pojmoslovné úrovně našich sdělovadel smutný. Jak nezapomenutelné jsou třeba jeho pojmy "honorace" nebo "huťapové"! A (to už je kouzlo nechtěného) - asi by každému z vlastní zkušenosti vymlouval předsudek, že Rusko bude někdy pracovat jinak než v souladu se svými (vel)mocenskými zájmy.  

Další zmatení pojmů vidím třeba u současného plošného umírání lesů. Dochází k němu nepochybně v důsledku synergie (i dějinné) hloupých rozhodnutí vlastníků lesa, hloupých politických rozhodnutí a setrvalého znečišťování prostředí člověkem. Hlavním viníkem tedy není sucho a kůrovec (a lidé jen v roli zoufale přihlížejících postižených), ale jde o gigantickou synergii lidské hlouposti a působení sil přírodních, které (pozor!) nefungují správně opět díky zvrhlé lidské činnosti - hlavně tvorbě odpadních emisí v kritickém množství. Tedy hospodářská katastrofa lesů je především obrovskou a neomluvitelnou katastrofou lidského ducha. 

Na závěr jsem chtěl poznamenat něco k pojmoslovné bezzubosti novinářských komentářů ke kauzám našeho pana premiéra, ale má to smysl? V době pomatené?

0
Vytisknout
8334

Diskuse

Obsah vydání | 11. 12. 2018