Nepokoje ve Francii dokazují nestabilitu demokracií ve věku internetu

11. 12. 2018

čas čtení 3 minuty
 

Macronovy ústupky nebudou znamenat konec demonstrací ve Francii, varuje z Paříže John Lichfield. Francie čelí mnoha dalším týdnům a možná i měsícům ochromujícího chaosu a násilí. Velká část hnutí žlutých vest je nyní rozhodnuta pokračovat. Už to není sociální protest s praktickými požadavky. Byl emocionálně zmanipulován svou vlastní absolutistickou rétorikou, vlivem fake news šířených po sociálních sítích a přátelstvím vzniklým při demonstracích v ulicích měst.

 

Žluté vesty jsou nyní, zcela fantasmagoricky přesvědčeny, že mohou svrhnout zastupitelskou vládu ve Francii a nahradit ji vládou obyčejných lidí. Takovéto apokalyptické ambice jsou normální pro gangy mladých mužů z ultralevice a z ultrapravice, který během třetího víkendu násilností v Paříži způsobili největší množství škod. Jsou to bizarní a nebezpečné cíle pro mainstreamové revolucionáře - automobilové mechaniky, stavebníky v penzi, pečovatelky a malé podnikatele - kteří jsou hlavní součástí hnutí žlutých vest, které oficiálně nemá žádné předáky.

O minulém víkendu podle mého pozorování přišla do Paříže demonstrovat jiná kategorie žlutých vest. Byli méně násilní než demonstranti, kteří přišli do francouzského hlavního města z deprivovaných měst severní a západní Francie o předchozím víkendu. Podobali se zdvořilým lidem, kteří demonstrovali na francouzských dálnicích předtím tři týdny. To by mohlo signalizovat uklidnění, ale já o tom pochybuji, píše autor. Žluté vesty poskytly svým nositelům pocit moci, kterého se nevzdají.

Minulý týden koloval manifest žlutých vest, obsahující 25 bodů. Manifest požaduje snížení daní o polovinu, obrovské výdaje pro venkov a městské periferie, 40 procentní zvýšení minimální mzdy a sociálních dávek, zrušení francouzského státního dluhu, odchod z Evropské unie a NATO, lidová referenda pro všechny zákony a přísné omezení imigrace.

Žluté vesty tvrdí, že protesty nejsou jen proti Macronovi. Jsou proti 40 letům zanedbávání periferní Francie. Byly vyvolány nedůvěrou ke všem stranám, včetně establishmentové ultrapravice a ultralevice. Jsou protestem proti trvalé nezaměstnanosti, škrtům v sociální podpoře, nízkým mzdám, vysokým cenám a vysokým daním. Macron samozřejmě je součástí tohoto problému. Jeho sebejistota vede lidi žijící mimo 22 prosperujících oblastní Francie k zuřivosti.

Macronovy reformy začínají - začínaly - fungovat. Vznikají nové pracovní příležitosti, klesá nezaměstnanost mládeže, průměrné mzdy pomalu rostou.

Základní Macronovou chybou, přiznanou v jeho projevu, bylo, že se pokusil podpořit investice snížením daní pro bohaté. Snížení daní pro chudé bylo plánováno na rok 2019 nebo 2020. Nyní bylo uspíšeno.

Internet nevytvořil žluté vesty. Hněv a utrpení jsou autentické. Prohlubující a izolující moc sociálních sítí proměnila trvalý pocit regionální a třídní křivdy v samolibou, nepraktickou revoluci bez vůdců, která nepřinese skutečné ulehčení venkovským a periferním oblastem Francie.

Rozhněvané skupiny žlutých vest jsou nyní cílem virulentní propagandy od americké ultrapravice a ruských trollů. Francie, tvrdí tato propaganda, musí být "předána" OSN. Francouzská ústava neplatí. Macron je nelegitmní prezident. Stovky falešných fotografií šíři lži o údajném násilí francouzské policie.

Část hnutí žlutých vest je možná připravena reagovat pozitivně na Macronův obrat. Mnoho tisíců jiných žlutých vest se dostaly do stavu emocionální hysterie a chtějí se svou podivnou revolucí pokračovat až do absolutního konce.

Dopad této situace bude mít vliv daleko za hranicemi Francie. Dokazuje to nestabilitu demokratických institucí ve věku sociálních sítí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
9107

Diskuse

Obsah vydání | 13. 12. 2018