„Liberální“ a jiní „dezoláti“
4. 9. 2025 / Matěj Metelec
Na rozdíl od „tradičních dezolátů“, kteří se rekrutují spíš z nízkopříjmových skupin s nižším vzděláním a spíše lokálně omezeným pohledem na svět, jsou ti „liberální“ na tom ekonomicky relativně lépe a mají jak vyšší vzdělání, tak kosmopolitnější pohled na svět. Jsou jak teoreticky, tak prakticky lépe vybaveni kriticky zkoumat informace, a v řadě případů toho jsou i schopni. Pak ale překročí nejasně vymezenou hranici, a rázem se z nich stává blíženec pana Iva z VVV, který si informace zásadně neověřuje a věří prostě tomu, co mu konvenuje. Ochota důvěřovat hlavně či dokonce výhradně tomu, co potvrzuje můj vlastní názor, přitom u obou skupin stoupá úměrně tomu, jak moc se cítí pod tlakem. (Pod nímž byli Kvapilovi„výletníci“, nepochybně exhibicionističtí, ale zároveň mediálně nepříliš zdatní, po celou dobu „výletu“ a jsou jinými formami i nyní.)
Příkladem až karikaturně zesíleného „dezolátství“ může být pokus psychoterapeuta a psychologa Petera Pötheho, který se v tomto týdnu pokusil vysvětlit, proč se ve filmu objevuje v mikině IDF (Israel Defense Forces, Izraelské obranné síly). Brát si mikinu jakékoli armády do válečné zóny je ze strany terapeuta, který se tam má starat o duševní zdraví a psychickou pohodu zúčastněných, zvláštní krok. Ale mohlo jít o přešlap, ostatně podobně nešťastná mikina se objevila na propalestinské demonstraci před necelými dvěma roky, a v obou případech stačí na vysvětlení Hanlonova břitva.
Ale zmíněné vysvětlení spadá zcela do pole „liberálního dezolátství“. Ne kvůli tomu, že Pöthe podporuje Izrael, ale jakým způsobem tak činí: dávno vyvrácené nepravdy o dětech upečených v troubě, podivné lavírování okolo možných (?) válečných zločinů a co je možná nejvíc na pováženou, přesvědčení, že vinu za utrpení Palestinců „nese Hamás, Írán a Russko [sic!], které tím odklání pozornost od své agrese, což se mu zejména v levicových kruzích velmi daří“.
Představa, že Hamás vede válku v Gaze (což z jeho strany znamená v této chvíli vlastně už pouze to, že stále zadržuje rukojmí) aby odvrátil pozornost od ruské války proti Ukrajině, je na první pohled absurdní. Proč by měli být vůdcové Hamásu Rusku tak oddaní, aby mu obětovali desítky tisíc svých krajanů, členy své rodiny, a nakonec i vlastní životy? A v čem se to liší od představy, že jediným zachráncem evropské civilizace je ruský autokrat Vladimir Putin?
K podobným potrhlým soudům lidi, jak vidno, nevede výhradně nedostatek vzdělání nebo ekonomická deprivace. Mohou na nich mít svůj podíl, a v tom případě, se jedná alespoň o srozumitelné a snad i pochopitelné vysvětlení. Na vině je však podle všeho hlavně ideologicky, emocionálně či jinak pokřivené vnímání věcí, kdy přesvědčení o zlovolnosti protivníka vede k zahalení sebevětšího nesmyslu, kterým mu lze oponovat, aurou „Dobra“. Dialektika konfliktu a konsenzu, na které stálá demokratická veřejná sféra, upadá, a její místo toho se uvnitř politických společenství začíná prosazovat rozlišování v kategoriích přítel a nepřítel a sílící přesvědčení, že s nepřítelem je třeba vést totální válku.
Diskuse