Jako v Německu. Proti populismu populismem aneb základna na Měsíci. Fraška o/z výročí smějících se bestií

20. 11. 2024

 

 

Ne-laskavý čtenář: Že umíte rozdávat jen z eráru, ale z vlastní kapsy ne, je jedna z mála věcí, které vám, Bureši, lze opravdu věřit. Na to můžeme vzít jed. Třeba ten z Bečvy.

Petr Pavel: Já jsem kdysi absolvoval večerní učení marxismu-leninismu od kádrů KSČ a teď absolvuji večerní učení neoklasické ekonomie od kádrů Deloitte. Takže už o životě něco vím, včetně toho byznysového a politického. Proto neváhám říct, že můj jmenovec dělá ve Strakovce dobrou práci, ale komunikaci by zlepšit mohl. Není moudré pronášet příliš smělé až nereálné sliby. Lákat voliče na západní pozlátko je poněkud laciné. Stačilo položit věnce, říct obligátní fráze a pak jít do kuloárů zase politikařit. I když mé drahé polovičce by se státní plat na úrovni Německa pozdával, o tom žádná.

David Marek: Jako prezidentův ekonomický poradce nemohu hlavě státu ani národu tajit, že premiér má nereálná čísla v rozpočtu a teď ukázal, že má i nereálnou představu o možnostech českých mezd. Vždyť jen nedávno (27.8.) vyšel v Hospodářkách článek s výmluvným titulkem „Dřív bude základna na Měsíci, než Češi dosáhnou německých mezd“. Premiér pravicové vlády pravicový tisk nečte?! Nebo mu snad nevěří?!?

Štěpán Křeček: Jako premiérův ekonomický poradce nemohu mlčet. Předseda vlády chtěl pouze říct, že máme být sebevědomí a klást si VELKÉ cíle. Sky is the limit! Dost bylo přízemnosti, pochybovačství, opatrnictví, polovičatostí. Máme na víc! S pěti, pardon, čtyřkoalicí můžou mít Češi platy jako v Německu a ano – mohou i postavit základnu na Měsíci. Když potáhneme všichni za jeden fialový provaz a využijeme do mrtě národní zdroje, zejména nezměrný intelektuální kapitál, který se akumuloval v premiérovi a jeho okolí. Yes, we can! Wir schaffen das! Juntos podemos!

Kateřina Konečná: Drzost pěti-demolice nezná mezí. Fiala už plat na úrovni Německa má, a ještě si ho nedávno zvýšil. Ale pracujícím ho slibuje až v další pětiletce! Stačilo!!! A to ani nemluvím o tom, že se oficiální oslavy zase zaměřily na kapitalistickou kontrarevoluci a upozadily tragédii z roku 1939. Je vrchol nevkusu, že na výročí německého teroru český premiér vzhlíží k Německu. Stačilo!!!

Předseda studentské unie, student oboru Gender studies: Mrzí mě, že se oslavy plyšáku zvrhly v hádku o gáži. Dovolím si připomenout, že hadrák byl primárně o vznešených ideálech, ne plných šrajtoflích a bachorech. Moji předchůdci bojovali hlavně za svobodu slova, neb ta je ze všeho nejcennější. Já i moji spolužáci máme prekarizované bydlení i zaměstnání, ale můžeme si svobodně přečíst sebrané spisy Havlíčka Havla. A to je k nezaplacení.

Zástupce Husákových dětí, student oboru Škola života: Někteří mladí jsou vymletí dnešní propagandou více než jsme byli my tou tehdejší. Ten krasoduch vážně nevidí sebemenší chybičku na režimu Lásky a Pravdy nebo jen provokuje!?

Předseda studentské unie: Pár deformací nelze nevidět. Ale jsou to všechno hlavně dozvuky neblahého komunistického dědictví, tedy dědictví starších generací. Nejpalčivějším problémem je samozřejmě přetrvávající malé zastoupení žen ve veřejných funkcích. Přitom byly také v OF, také Očekávaly Funkci. Přesto stále žijeme ve falokracii, nebo dezolátsky řečeno: pořád nám vládnou chuje, byť jiné než tenkrát.

Borec nakonec:

Předseda Romské iniciativy, student oboru Bory a Mírov: Přesně tak, nic se nezměnilo! Před Listopadem i po něm, pořád vládnou chuje gádžovské. Tak jakápak revoluce?!?

Autor textu je bývalý novinář, který teď z profesních důvodů píše anonymně