Haaretz: Izraelci se musí postavit proti etnickým čistkám v pásmu Gazy
21. 11. 2024
čas čtení
6 minut
Izrael se dopouští etnického očiěšťování v severní části pásma Gazy. Hladověním, odpíráním zdravotní péče, bombardováním a ničením domů i škol, v nichž vysídlenci hledají útočiště, donutil Izrael naprostou většinu obyvatel uprchlického tábora Džabalja, Bejt Hanún a Bejt Lahíja opustit místo svého pobytu. A stát nemá v úmyslu umožnit jim návrat, píší Yael Barda a Melon Rappoport.
Ačkoli většina Izraelců ignoruje další válečné zločiny, kterých se země od začátku války dopouští, reakce na etnické čistky v severní Gaze je jiná. Během posledního měsíce prominentní osobnosti židovského levého středu - včetně bývalého zástupce šéfa Národní bezpečnostní rady Erana Etziona, judaistického učence Tomera Persica a mnoha dalších - otevřeně vyzvaly vojáky, aby odmítli rozkazy k etnickým čistkám. Špičkoví právní experti, včetně některých, kteří radili izraelskému obhájci, jak bojovat proti obvinění z genocidy u Mezinárodního soudního dvora, podepsali dopis proti etnickým čistkám, vyhánění a poškozování civilistů v severní Gaze.
Proč se reakce na etnické čistky v severní Gaze liší od (neexistující) reakce na další válečné zločiny, kterých se Izrael dopustil a které v očích Mezinárodního soudního dvora v Haagu vytvářejí věrohodnou obavu z genocidy? Je to chladnokrevná byrokracie? Skutečnost, že etnické čistky jsou zjevně předem naplánovaným krokem v souladu s takzvaným „plánem generálů“?
Možná je to tím, že obrázky tisíců lidí procházejících ruinami v doprovodu tanků jim připomněly holocaust. A je také možné, že jim vyfotografovaná etnická čistka připomíná „prvotní hřích“ Nakby, který nenechává izraelské židy na pokoji. Koneckonců je rozdíl mezi popíráním Nakby, jejím ospravedlňováním nebo tvrzením, že židé neměli na výběr, a tím, když ji vidíte před očima a na kameru.
Ale možná existuje i jednodušší vysvětlení: Izrael se ani nenamáhá popírat, že obyvatele těchto oblastí úmyslně podrobuje hladomoru. Brigádní generál Elad Goren, který je v úřadu izraelského koordinátora vládních aktivit na územích označován za „vedoucího humanitárního/civilního úsilí v pásmu Gazy“, byl agenturou AP dotázán, zda armáda brání vstupu pomoci do severní části Gazy. V Džabalíji odpověděl, že většina obyvatel odešla a pro ty, kteří zůstali, „zbyl dostatek pomoci“ z dřívějška. A v Bejt Lahíi a Bejt Hanúnu podle něj nejsou žádní lidé.
Takže tam žádní lidé nejsou a důstojník, který má na starosti armádní „humanitární úsilí“, fakticky předsedá hladomoru a vyhánění. A jak řekl novinářům brigádní generál Itzik Cohen, velitel 162. divize, která operuje v severní Gaze: „Do severní části se nikdo nevrací ...“. Dostali jsme velmi jasné rozkazy. Mým cílem je vyčistit tuto oblast.“
Armáda opakovaně popřela, že by přijala generálský plán, který vyzývá k evakuaci statisíců Palestinců z města Gazy a jeho okolí pod pohrůžkou hladu a války, pokud zůstanou. To, co se děje v praxi, se však zdá být ještě horší. Lze předpokládat, že etnické čistky v severní Gaze jsou jen první fází, po níž bude následovat vyčištění města Gazy od 400 000 Palestinců, kteří tam stále žijí. To nejhorší teprve přijde.
Tato morální kritika etnických čistek a výzvy k vojákům, aby se jich odmítli účastnit, by mohly být důležitým bodem obratu v postoji části levého středu k tomu, co se v Gaze děje. Aby však protesty proti etnickým čistkám nezůstaly ve vzduchoprázdnu, je důležité vytvořit širší rámec, který by této opozici dal jméno, kontext a politickou sílu.
Nyní je čas vytvořit „izraelský výbor proti etnickým čistkám a válečným zločinům“. Je důležité, abychom se jako Izraelci hlasitě a jasně vyslovili proti zločinům páchaným naším jménem a s naší pomocí. A je důležité dát všem různým lidem, kteří vystoupí proti zločinům v Gaze, pocit, že nejsou sami.
Takový výbor by se podobal antifašistické frontě. Ale to, co dnes Izrael v Gaze dělá, je mnohem horší než fašismus. Spíše se to podobá vyhlazovací válce.
Vyhazov ministra obrany Yoava Gallanta - i když nebyl přímo spojen s etnickými čistkami, jichž byl jedním z pachatelů, ale spíše s jeho podporou dohody o rukojmích a jakéhosi příměří - by mohl tuto frontu lidí, kteří se odmítají podílet na těchto zločinech, posílit.
Odmítnutí služby bylo a zůstává nejsilnější kartou, kterou můžeme hrát proti plánům současné vlády na věčnou válku. A to platí zejména nyní, kdy vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách dost možná odstraní brzdy, které dosud bránily premiéru Benjaminu Netanjahuovi a jeho partnerům dokončit etnické čistky v Gaze.
Po Gallantově odvolání se odpor proti etnickým čistkám dost možná spojí s dalšími skupinami, které usilují o ukončení této prokleté války. Nicméně je důležité, abychom upřesnili svůj morální odpor vůči zločinu, který v první řadě ohrožuje přítomnost Palestinců v této zemi, ale v dlouhodobém horizontu ohrozí i přítomnost židů v této zemi.
Prof. Yael Barda, odbornice na právo a sociologii, působí na Hebrejské univerzitě a je autorkou knihy „Byrokracie okupace“. Meron Rapoport je novinář, politický aktivista a redaktor internetového zpravodajského serveru Sikha Mekomit, hebrejské verze časopisu +972.
Zdroj v angličtině ZDE
1372
Diskuse