Zatímco se zamořená mouka stává potravinou, americké ministerstvo zahraničí „stále posuzuje“ omezení izraelské pomoci Gaze

21. 11. 2024

Každý den sním o jídle. Představuji si naši ledničku plnou masa, salátu, mléka a sýra. Někdy si v noci povídám sám se sebou, když mám hlad a nemám co jíst. Sním o tom, kdy budu moci zase sedět u stolu s rodinou. Můj synovec a neteř, oba dvouleté děti, se každý den budí s pláčem a chtějí vajíčko. Jejich matky nevědí, co mají dělat. Abychom je trochu rozptýlili, pouštíme jim videa s vajíčky na internetu.   

Za poslední měsíc se to hodně zhoršilo. Izrael nás záměrně nechává hladovět ještě víc než dřív.  

Podle OSN je počet dodávek pomoci, které byly do pásma Gazy vpuštěny v posledních týdnech, nižší než kdykoli od začátku války v říjnu 2023. V průměru do Gazy za poslední měsíc vjíždělo něco málo přes 40 nákladních aut denně: ve srovnání s průměrem 500 kamionů denně před začátkem tohoto izraelského útoku, který byl i tehdy nedostatečný. 

Skupina podporovaná OSN minulý týden vydala varování, v němž upozornila na „bezprostřední a značnou pravděpodobnost vzniku hladomoru v důsledku rychle se zhoršující situace v pásmu Gazy“.   

V reakci na toto varování ředitelka organizace Oxfam pro Blízký východ Sally Abi Khalilová ve svém prohlášení uvedla : „Je to zločin proti lidskosti, když jedna země rozpoutá hladomor. Izrael již více než rok používá hladovění jako válečnou zbraň v Gaze, zatímco zbytek světa tomu jen přihlíží. Situace v severní Gaze je nyní více než katastrofální a tamní rodiny doslova nemají co jíst. V jižní Gaze se situace také rapidně zhoršuje a na trzích v Deir al-Balah už nezbývají téměř žádné potraviny.“   

Vysídlená matka čtyř dětí v Deir al-Balah Yasmeen Abu-Hmeidanová stěží obstará dostatek jídla na přípravu jednoho jídla denně ve svém zchátralém stanu. Posledních několik týdnů je pro ni noční můrou, protože nemůže sehnat mléko, zeleninu ani nic výživného.   

„Nedávno jsem s sebou vzala své jednoměsíční miminko a stála jsem více než tři hodiny ve frontě na plechovku mléka a pytel plenek. Nedostala jsem však nic. Naším obvyklým jídlem jsou vařené fazole nebo hrách, ale ne vždy je máme, a dokonce nemáme ani dřevo na jejich uvaření. Místo toho si možná dáme zaatar nebo dukku s několika bochníky většinou starého chleba,“ řekla. „Můj téměř dvouletý syn teď kvůli nedostatku mléka trpí krvácením ze zubů. Nemohu pro něj sehnat mléko ani léky. Tady v Gaze musíme platit nedostupné částky, abychom něco málo přinesli. Například za čočkovou polévku je třeba zaplatit 20 dolarů. Je to opravdu šílené.“   

Situace je zoufalá všude v Gaze, ale nejhorší je na severu, kde Izrael v posledních pěti týdnech vedl brutální etnické čistky a zcela přerušil dodávky pomoci, přičemž humanitární dodávky byly na několik týdnů zcela zastaveny a od té doby se tam nedostala téměř žádná pomoc.   

Pokud jsou na severu nějaké potraviny, je velmi obtížné a nebezpečné se k nim dostat. V uprchlickém táboře Džabalíja se 48letý Abbás Sálih nedávno snažil dostat k provizornímu stánku s potravinami, aby sehnal něco k jídlu, když na něj izraelský tank vystřelil a zranil jeho i několik dalších lidí. 

„Izrael se záměrně zaměřuje na lidi, kteří hledají jídlo a vodu,“ řekl pro Drop Site News. „Dostaneme sotva jedno jídlo denně. Vlastně to není jídlo, je to jen kousek chleba nebo konzerva s jídlem, kterému skončila platnost před několika měsíci. Během této poslední invaze jsem byl mnoho dní bez jediného sousta. Několik dní jsem měl za celý den jen datlovou sušenku. Rozdělil jsem si ji na dvě poloviny, jednu na den a druhou na noc. Občas jíme i nějaké domácí rostliny, například sléz. Dokonce i voda je tu kontaminovaná.“  

Pokračoval: „Zhubl jsem už více než 30 kilo. Jsme velmi brutálně vyhladovělí a já se cítím velmi odlidštěný a mám zlomené srdce.  

Spojené státy to Izraeli umožňují. Izrael nečelí žádným skutečným důsledkům za svůj genocidní útok na Gazu - ať už jde o neúnavné útoky na domy, univerzity, školy, nemocnice, vysídlená centra a děti, většinou americkými bombami; nebo o používání hladu jako válečné zbraně.  

Minulý měsíc zaslali ministr zahraničí Antony Blinken a ministr obrany Lloyd Austin izraelskému ministrovi pro strategické záležitosti Ronu Dermerovi a ministru obrany Joavu Gallantovi (který byl mezitím nahrazen) dopis, v němž požadovali, aby do 30 dnů dosáhli pokroku a zvrátili zhoršující se humanitární podmínky v Gaze, a nastínili konkrétní kroky, včetně povolení vjezdu 350 nákladních automobilů denně. V den uplynutí lhůty pro splnění požadavků vydalo osm humanitárních organizací zprávu s „bodovým hodnocením“ izraelských kroků za uplynulý měsíc.  

 „Izrael nejenže nesplnil americká kritéria, která by svědčila o podpoře humanitární reakce, ale současně podnikl kroky, které dramaticky zhoršily situaci na místě, zejména v severní Gaze. Tato situace je dnes v ještě horším stavu než před měsícem,“ uvádí se ve zprávě s dodatkem, že ‚celá palestinská populace v severní Gaze je bezprostředně ohrožena smrtí v důsledku nemocí, hladomoru a násilí‘. Zpráva rovněž kritizuje požadavek Bidenovy administrativy a konstatuje, že „350 nákladních automobilů denně již nepředstavuje odhadovanou úroveň pomoci, která je potřebná k reakci v plném rozsahu“.  

Nedávno Matt Miller z ministerstva zahraničí předběžně uvedl, že Izrael požadavky neplní, ale žertoval, že nemůže dát známku dříve, než skončí semestr. Za svou reakci si vysloužil kritiku jednoho z přítomných reportérů za svou „lehkovážnost“. Ale i přes jeho hodnocení, že Izrael v řadě otázek selhává, a přestože hodnotící tabulka vytvořená osmi humanitárními agenturami ukazuje, že situace je nyní horší než před 30 dny, dnes zástupce mluvčího ministerstva zahraničí Vedant Patel řekl, že se politika USA nezmění a že kabinet pokračuje v hodnocení.  

Kromě humanitární pomoci Izrael na začátku října také náhle přestal do Gazy pouštět všechny komerční nákladní automobily. Komerční kamiony kdysi doplňovaly dodávky humanitární pomoci a dodávaly různé základní zboží, jako je mouka, olej, sušenky, mléko apod. „Před nedávným zastavením komerčního vjezdu byla většina základních potřeb uspokojována prostřednictvím trhu, nikoliv humanitární pomoci,“ uvádí se ve zprávě humanitárních agentur. „Mezinárodní humanitární subjekty nezaznamenaly od 30. září jediný vjezd komerčních nákladních vozidel.“   

Trhy jsou nyní prázdné a to, co na nich je, je ještě dražší než dříve.  

„Jednou, když jsme měli nějaké peníze, jsem si šel koupit skoro shnilou zeleninu. Zaplatil jsem 20 dolarů za pouhé dvě brambory a tři rajčata,“ řekl Hani Qarmoot, 21letý bývalý obyvatel severní Gazy, který je od prvních dnů války vysídlen a nyní žije ve stanu spolu se sedmi členy své rodiny na poničeném nádvoří univerzity Al-Aksá v Chán Júnisu. „My tady v rodině si dopředu rozdělujeme věci na příděly. Například se dělíme o několik bochníků chleba pro každého, o jednu plechovku fazolí fava pro tři lidi a tak dále. Takhle to prostě chodí,“ konstatoval.  

„Celé hodiny chodím, abych přinesl nějakou čočkovou polévku nebo uvařené fazole v kbelících. Jídlo uvnitř kbelíků se někdy po cestě smíchá s pískem,“ dodal. „O jídlo tu opravdu bojujeme. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že tímhle projdu. Je to vrchol ponížení a jídlo, které dostáváme, nám nestačí. Jíme dukku, která se vyrábí z krmiva pro zvířata, nebo nějaké konzervy s tuňákem. Chutnají příšerně, ale nemám jinou možnost.“  

„Mám opravdu chuť na své oblíbené jídlo, šakšuku. Ale nejsou na něj vajíčka a dokonce ani rajčata. Naše utrpení je nepopsatelné. Naše bolest je nezměrná. Jsme vyhladovělí a třeseme se strachem a zimou. Nikdo se však nepohne, aby tuto tragédii zastavil. Nevím, kdy to skončí, ale já jen sním o dni, kdy bude vyhlášeno příměří a já se budu moci vrátit do trosek svého domova a sníst všechna jídla, o kterých jsem snil.“  

Jednání o příměří nepostupují. Konec izraelského útoku na Gazu není na obzoru a my jsme nadále bombardováni, vysídlováni a hladovíme. 

 

Celý text v angličtině ZDE