Benjamin Netanjahu je hledaným mužem - a může si za to jen on sám
22. 11. 2024
čas čtení
8 minut
Strategie hladovění by byla vždy neobhajitelná. Po rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu z tohoto týdne však riskuje, že se z Izraele stane stát vyvrhel, píše Jonathan Freedland.
Díky Benjaminu Netanjahuovi se Izrael, který kdysi snil o tom, že bude světlem národů, přiblížil o krok k tomu, aby se stal malomocným mezi národy. Izraelský premiér a jím před čtrnácti dny vyhozený ministr obrany Yoav Gallant jsou nyní hledanými osobami, na které ve čtvrtek vydal zatykač Mezinárodní trestní soud (ICC) a obvinil je z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v Gaze. Od této chvíle je pro ně zhruba 124 zemí fakticky uzavřeno: pokud Netanjahu nebo Gallant vkročí do kteréhokoli členského státu ICC - mezi něž patří Británie a většina Evropy - hrozí jim zatčení. Britská vláda již prohlásila, že se bude řídit zákonem, což zní jako závazek zadržet oba muže, pokud sem přijedou. V souladu s mezinárodním právem by oba měli být ostrakizováni.
Izraelští ministři a jejich spojenci brojí proti Mezinárodnímu trestnímu soudu a obviňují ho z předpojatosti a dvojích standardů, když vznáší proti Izraeli obvinění, která nikdy nevznesl proti představitelům žádné jiné západní demokracie. Vinu však nese sám Netanjahu. Protože tomuto kroku, který signalizuje novou izolaci Izraele, bylo možné se zcela vyhnout.
Začněme zákonem. Zeptejte se, proč Mezinárodní trestní soud nešel například po Británii kvůli podezření z válečných zločinů v Iráku nebo po USA kvůli podobným obviněním v Afghánistánu, a bude vám odpovězeno, že Mezinárodní trestní soud se drží stranou zemí, které mají vlastní, spolehlivé systémy spravedlnosti. Tato právní zásada se nazývá „komplementarita“, podle níž ICC respektuje soudy obviněné země, pokud je přesvědčen, že případné zločiny budou řádně vyšetřeny a stíhány.
Pro Izrael by bylo nejjednodušším řešením zřízení státní vyšetřovací komise k útokům Hamásu ze 7. října 2023 a ke všemu, co následovalo. Jak už to tak bývá, je to v Izraeli hlasitý požadavek už od onoho vražedného dne před 13 měsíci. Netanjahu však odmítl ustoupit. Obává se, že vyšetřování na něj ukáže prstem, že nechal Izrael vystavený nejsmrtonosnějšímu útoku v jeho historii. Vyšetřování by rozmetalo jeho tvrzení, že ačkoli byl v křesle premiéra po většinu posledních 15 let, za toto strašlivé selhání nenese žádnou vinu - ačkoli je současně zodpovědný za všechny vojenské úspěchy Izraele. V rozporu se všemi izraelskými precedenty tedy stále neprobíhá vyšetřování 7. října ani vedení války v Gaze. A to podle zásady komplementarity otevřelo dveře Mezinárodnímu trestnímu soudu.
Netanjahuova vina je samozřejmě mnohem hlubší. Z prohlášení ICC jasně vyplývá, že jádro jeho žaloby proti izraelským představitelům se týká dodávek humanitární pomoci do Gazy. ICC uvádí, že existují rozumné důvody domnívat se, že Netanjahu a Gallant „úmyslně a vědomě připravili civilní obyvatelstvo v Gaze o předměty nezbytné pro jeho přežití, včetně potravin, vody a léků a zdravotnického materiálu, jakož i paliva a elektřiny“.
Netanjahu a jeho obhájci tvrdí, že zatykače ICC jsou nehorázné, protože přehlížejí krutost izraelského nepřítele Hamásu a snaží se svázat Izraeli ruce při obraně. Způsob, jakým Izrael udeřil na Hamás, však není jádrem případu ICC. Místo toho je v centru obžaloby pomoc.
Nyní je zřejmé, že hlavní důvod, proč měl Izrael zajistit dostatečné dodávky základních věcí, je morální. Je neospravedlnitelné používat „hladomor jako metodu vedení války“, jak uvádí ICC. Druhý důvod je strategický. Jak jsem psal na počátku války, dokonce i vysocí vojenští představitelé USA sympatizující s Izraelem se snažili přesvědčit vedení země, že by bylo moudré dát jasně najevo, že jeho válka je vedena s Hamásem, nikoliv s Palestinci v Gaze. Mělo poskytnout civilistům v Gaze veškeré potřebné potraviny a léky, aby vrazilo klín mezi Hamás a lid, který tato skupina tak dlouho a utlačovatelsky ovládala. Místo toho ještě více ztížila kruté životy a zasela nenávist do srdcí nové generace. Absolutní strategické selhání.
Právní argumenty přicházejí na řadu jako poslední. Netanjahuovi a jeho spojencům mělo být zřejmé, že zatímco obvinění týkající se vojenského vedení války se právně těžko prokazuje, pomoc je jasným a měřitelným zbožím. Absence domácího izraelského vyšetřování, jehož úkolem by bylo konkrétně prozkoumat politiku pomoci, spolu s neuváženými prohlášeními o zavedení „totálního obležení“ - hrozba, která nebyla nikdy realizována, ale která okamžitě vykreslila operaci v Gaze v „nezákonných a přehnaných barvách“, jak mi řekl izraelský odborník na mezinárodní právo profesor Yuval Shany - a Netanjahu a Gallant si všechno jen napsali sami.
Izrael podporovaný USA bude tvrdit, že ICC jednal nespravedlivě. Upozorní na to, že zatímco soud se přiklonil k tomu, aby pomohl Spojeným státům, Spojenému království nebo dokonce Venezuele překonat překážku komplementarity, Izraeli žádnou takovou možnost neposkytl. Řeknou, že posílat pomoc do Gazy není snadné, ne když Hamás nebo jiní ozbrojenci jsou připraveni ji ukrást pro sebe, jak se stalo právě tento týden. Budou tvrdit, že je děsivé, když je velitel Hamásu zařazen do stejného zatykače jako Netanjahu a Gallant, jako by mohla existovat morální rovnocennost mezi demokratickým státem a teroristickou organizací (ačkoli by jistě stejně vehementně peskovali Mezinárodní trestní soud, kdyby přehlédl zločiny Hamásu). Budou tvrdit, že ICC neposkytl Izraeli dostatek času ani oznámení, že hlavní žalobce Karim Khan na poslední chvíli zrušil plánovanou květnovou cestu do Izraele a raději oznámil žádost o vydání zatykače v televizi CNN. Řeknou, že Khan je kompromitován, protože je sám předmětem interního vyšetřování údajného sexuálního deliktu.
Těchto argumentů se najde dost, zvláště toho, který tvrdí, že se uplatňuje dvojí metr. Spojené státy, možná podporované Maďarskem a dalšími zeměmi, by se mohly pokusit soud zastrašit a pohrozit přerušením financování nebo uvalením sankcí na představitele ICC. Odcházející Bidenova administrativa již zatykače odsoudila a Donald Trump bude jen tvrdší.
Obvinění se však nerozplynou. O válce v Gaze jsem hovořil se čtyřmi různými odborníky na mezinárodní právo a všichni čtyři se domnívají, že pravděpodobně skutečně došlo ke spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Důležité je, že ti samí čtyři se také domnívají, že nejzávažnější obvinění vznesené proti Izraeli - že se dopouští genocidy - nemůže právně obstát. Tento názor je mimochodem umocněn rozhodnutím Mezinárodního trestního soudu zamítnout jedno z obvinění, o něž žalobce usiloval proti izraelské dvojici, a to ze zločinu „vyhlazování“.
Málokdo očekává, že Netanjahu v dohledné době stane na lavici obžalovaných v Haagu. Naopak, tento krok ho jen politicky posílí, stejně jako sériové domácí obžaloby jen pomohly Trumpovi. Netanjahu bude tvrdit, že je obětí nenávistných outsiderů, že je to Izrael proti světu a že on sám stojí jako jeho skutečný obránce, připravený obětovat vlastní svobodu pro dobro národa.
Ale nenechte se mýlit, bude to mít velký dopad. Posílí to volání po zbrojním embargu Izraele a po trestním vyšetřování nižších izraelských politických a vojenských představitelů. Urychlí to cestu Izraele do mezinárodního vyvrhelství. A nezapomeňte, že přesně v to Hamás 7. října doufal: přivést Izrael k takovému šílenství žalem a vztekem, že se na něj vrhne způsobem, který zničí jeho mezinárodní legitimitu. Netanjahu jim dal přesně to, co chtěli. Hamás nastražil past - a on do ní vlezl.
Zdroj v angličtině ZDE
1606
Diskuse