Zabití novinářů při izraelském útoku by mohlo být válečným zločinem, konstatují právní experti

25. 11. 2024

 

Deník Guardian navštívil místo útoku, vedl rozhovory s majitelem nemovitosti a novináři přítomnými v době útoku, analyzoval střepiny nalezené na místě útoku a geograficky lokalizoval izraelské sledovací zařízení v dosahu pozic novinářů. Na základě zjištění deníku Guardian tři odborníci na mezinárodní humanitární právo uvedli, že útok by mohl představovat válečný zločin, a vyzvali k dalšímu vyšetřování.

„Vše nasvědčuje tomu, že by se jednalo o úmyslný útok na novináře: válečný zločin. Bylo to jasně vymezené místo, kde se zdržovali novináři,“ uvedl Nadim Houry, právník zabývající se lidskými právy a výkonný ředitel Arabské reformní iniciativy.

Po úderu izraelská armáda uvedla, že zasáhla „vojenskou strukturu Hizballáhu“, zatímco „uvnitř struktury se nacházeli teroristé“. Několik hodin po útoku izraelská armáda uvedla, že incident „přezkoumává“ na základě zpráv, že při úderu byli zasaženi novináři.

Guardian nenašel žádné důkazy o přítomnosti vojenské infrastruktury Hizballáhu v místě izraelského útoku, ani o tom, že by některý z novinářů byl někým jiným než civilistou. Izraelská armáda neodpověděla na žádost o vysvětlení, kteří z novinářů byli bojovníci Hizballáhu, ani na status přezkoumání úderu.

„Ghassan nebyl členem Hizballáhu, byl to novinář. Nikdy neměl zbraň, ani na lov. Jeho zbraní byl fotoaparát,“ řekla Sana Najjarová, Ghassanova manželka, v rozhovoru pro Guardian. Ghassan po sobě zanechal tříapůlletého syna.

Rakev jednoho z novinářů, Qassema z al-Manaru, byla pohřbena zabalená do vlajky Hizballáhu. Tento zvyk je poctou pro osoby nebo rodiny, které se hlásí k politické podpoře této skupiny, ale neznamená, že novinář zastával v Hizballáhu politickou nebo vojenskou roli.

Bez ohledu na politickou příslušnost je zabití novináře podle mezinárodního humanitárního práva nezákonné, pokud se aktivně neúčastní vojenských aktivit.

Janina Dillová, spoluředitelka Oxfordského institutu pro etiku, právo a ozbrojené konflikty, řekla: „Je to nebezpečný trend, jehož jsme již byli svědky v Gaze, že novináři jsou spojováni s vojenskými operacemi na základě své předpokládané příslušnosti nebo politické orientace, a pak se stávají terčem útoku. To není v souladu s mezinárodním právem.“

Den poté, co Izrael zahájil pozemní ofenzivu uvnitř Libanonu, přijela v říjnu skupina asi 18 novinářů do luxusního letoviska pro hosty v Hasbáji na jihu Libanonu. Izraelský postup je donutil přestěhovat se z Ebl al-Saqi, města na jihu Libanonu, kde pobývali posledních 11 měsíců, aby mohli pokrýt bojové akce mezi Hizballáhem a Izraelem.

Podle Yumny Fawaze, novináře libanonské televize MTV, který byl v den útoku přítomen, se rozhodli zůstat v tomto městě, kde žijí převážně drúzové, protože není spojeno s Hizballáhem a protože dříve nebylo cílem izraelských úderů.

Penziony vlastnil Američan libanonského původu Anoir Ghaida, který uvedl, že po úderu prohledal chatu a auto napadených novinářů „jako byste hledali jehlu v kupce sena“, ale nenašel u nich „nic podezřelého“.

Reportéři využívali penziony jako základnu po dobu 23 dní a každý den jezdili na 10 minut jízdy vzdálený vrchol kopce, kde natáčeli bojové akce a připravovali živé zpravodajství. Z vrcholu kopce byl výhled na pohraniční vesnice Chebaa a Khiam, kde pokračovaly boje mezi Hizballáhem a Izraelem. Jezdili v autech označených nápisem „Press“ a měli na sobě neprůstřelné vesty a přilby s novinářskými symboly.

Vrchol kopce byl v přímém dohledu tří izraelských strážních věží - všechny v okruhu přibližně 10 km od místa živého vysílání. Izraelské strážní věže jsou běžně vybaveny kamerami „Speed-er“, které mohou automaticky sledovat cíle až do vzdálenosti 10 km, a také videokamerami, termovizí a infračerveným zobrazováním.

Další novináři ze skupiny uvedli, že přítomnost izraelských průzkumných dronů byla během jejich 23denního pobytu v místě živého vysílání i v penzionu Hasbaya „neustálá“.

„V noci útoku jsme seděli před chatkami a dron létal super nízko nad námi,“ uvedla Fatima Ftouniová, novinářka z al-Mayadeen, která v době útoku bydlela o několik chatek níže než její kolegové.

Ftouniová šla spát, ale o několik hodin později ji probudil zvuk výbuchu. Vyhrabala se zpod trosek zřícené střechy své chaty a sáhla po helmě. Její neprůstřelná vesta byla silou výbuchu roztrhána. Vyšla ze své zakouřené místnosti a našla své kolegy mrtvé na zemi.

Chatu, kde Najjar, Reda a Qassem spali, přímo zasáhla bomba dopravená izraelským letadlem a další bomba dopadla vedle stavby.

Zbytky munice nalezené na místě odhalily, že přinejmenším jedna ze zbraní byla 500librová bomba řady MK-80 naváděná pomocí JDAM americké výroby - soupravy, která mění velké hloupé bomby na přesně naváděné zbraně. Fragmenty ověřil Trevor Ball, bývalý specialista na zneškodňování bomb americké armády, druhý odborník na zbraně z nadace Omega Research Foundation a třetí odborník na zbraně, který nebyl oprávněn hovořit s médii.

Byl nalezen kus ocasní ploutve letounu Jdam, vyráběného společností Boeing, a také část vnitřní řídicí sekce, která ploutví pohybuje. Kód klece na zbytku řídicí sekce odhalil, že ji vyrobila coloradská letecká společnost Woodward. Společnost Boeing ani Woodward na žádost o komentář nereagovaly.

Použití nejméně jedné přesně naváděné bomby by znamenalo, že izraelská armáda si chatu, v níž se nacházeli tři novináři, vybrala jako cíl ještě před úderem. Přítomnost bezpilotních letounů a strážních věží, které na skupinu jasně označených novinářů dohlížely po dobu předchozích 23 dnů, dává tušit, že izraelské síly věděly o jejich poloze - a o jejich postavení jako příslušníků tisku.

Mluvčí amerického ministerstva zahraničí odmítl útok v Hasbaji komentovat, ale uvedl, že USA „důsledně vyzývají Izrael, aby zajistil ochranu civilistů, včetně novinářů“.

Podle amerického práva, pokud země použije zbraně dodané USA k válečnému zločinu, měla by být vojenská pomoc této zemi pozastavena. Navzdory důkazům o několika případech, kdy Izrael použil americkou munici k páchání potenciálních válečných zločinů, vojenská pomoc USA Izraeli pokračovala bez jakýchkoli změn.

Podle Výboru na ochranu novinářů Izrael od 7. října 2023 zabil šest novinářů v Libanonu a nejméně 122 novinářů v Gaze a na Západním břehu Jordánu, což je nejsmrtelnější období pro novináře za poslední čtyři desetiletí.

Podle Irene Khanové, zvláštní zpravodajky OSN pro podporu a ochranu práva na svobodu názoru a projevu, izraelské orgány „hrubě ignorují“ své mezinárodní právní závazky vůči ochraně novinářů.

Khanová řekla:  „Příběh deníku Guardian o tom, co se stalo v jižním Libanonu, se shoduje se vzorcem zabíjení a útoků izraelských sil na novináře v Gaze. Cílené zabíjení, výmluva, že útoky byly namířeny proti ozbrojeným skupinám, aniž by byly poskytnuty jakékoli důkazy na podporu tohoto tvrzení, neprovedení důkladného vyšetřování, to vše se zdá být součástí záměrné strategie izraelské armády umlčet kritické zpravodajství o válce a bránit dokumentaci možných mezinárodních válečných zločinů.“

Navzdory prohlášením, která naznačovala, že přezkoumá některé útoky proti novinářům, izraelská armáda dosud nezveřejnila žádné informace týkající se vyšetřování zabíjení novinářů.

„Je to mlčení mezinárodního společenství, které to umožnilo,“ řekl Ftouni.

Útoky na novináře v Hasbáji a dalších částech jižního Libanonu měly mrazivý dopad na pracovníky libanonských médií, kteří již nevědí, kde mohou bezpečně pracovat.

Rodiny novinářů se mezitím nemohou přenést přes ztrátu svých blízkých.

„Byl to opravdu skvělý člověk. Vím, že vypadal tak velký, ale byl to opravdu jemný člověk. A byl tak strašně vtipný,“ řekla Najjarová o svém manželovi Ghassanovi.