Proč příměří mezi Izraelem a Hizballáhem patrně dlouho nevydrží

28. 11. 2024 / Daniel Veselý

Bilance největšího konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem od izraelské invaze do jižního Libanonu v roce 1982 je následující: Tel Aviv se zásadní vojenskou a diplomatickou podporou USA usmrtil více než 3800 Libanonců, mezi nimiž je vysoký počet civilistů a více než 200 dětí, zatímco při útocích Hizballáhu a během izraelské pozemní invaze do Libanonu zemřelo 127 Izraelců, včetně 47 civilistů. Boje v Libanonu vysídlily z domovů 1,2 milionu (více než pětinu libanonské populace), zatímco v severním Izraeli bylo evakuováno asi 100 tisíc osob. 

Všimněme si disproporcionality úmrtí a destrukce způsobené tímto konfliktem, kdy si izraelská armáda (IDF) na jihu Libanonu počínala s týmž ničivým apetitem jako v Gaze. IDF podle lokálních libanonských zdrojů zničila téměř 40 libanonských vesnic a měst a vyhodila do vzduchu 40 tisíc bytových jednotek. Při izraelském bombardování a ostřelování bylo usmrceno více než 200 libanonských zdravotníků.   

Podle předchozích předpokladů se Izraeli nepodařilo eliminovat Hizballáh, podobně jako se mu nepodařilo zlikvidovat Hamás v Gaze, takže pro něj bylo v tuto dobu výhodnější přistoupit na dočasný klid zbraní. Podle textu dohody o příměří, již iniciovala Bidenova vláda, se jak Izrael, tak Hizballáh zavázaly, že proti sobě nepodniknou žádné ofenzivní akce. Hizballáh by se měl stáhnout severně za řeku Lítání, zatímco Izrael by do dvou měsíců měl opustit jih Libanonu. Jedinou vojenskou silou, která bude moci operovat na jihu Libanonu, se stanou libanonské bezpečnostní síly, které se podobně jako mezinárodní síly UNIFIL staly terčem izraelských útoků. 

Ďábel se však ukrývá v detailu, neboť dva měsíce na stažení IDF jsou příliš dlouhá doba na to, aby se konflikt znovu nerozhořel. Netanjahuova vláda, která úspěšně sabotovala předešlé snahy o uzavření příměří mezi Izraelem a Hizballáhem, si navíc unilaterálně vyhrazuje právo reagovat na jakoukoli hrozbu namířenou proti izraelské bezpečnosti. 

“Izrael se může jednostranně rozhodnout, že se na jihu Libanonu libanonské armádě a mezinárodním jednotkám nepodařilo zabránit Hizballáhu v marši k izraelským hranicím. Stručně řečeno, Izrael může podle této dohody libovolně narušovat suverenitu Libanonu. Až dojde na izraelské údery, a jsem si jist, že k nim dojde, rozzuří to Hizballáh i libanonské obyvatelstvo a příměří bude rychle zmařeno,” píše na X novinář a držitel Pulitzerovy ceny Chris Hedges. 

Jinak řečeno se zdá, jako by Izrael nehodlal dodržovat podmínky úmluvy, pokud se rozhodne vytasit se s nějakou provokací či vymyšleným incidentem. Tsunami lží ze strany izraelského politického a bezpečnostního establishmentu, jíž jsme svědky během uplynulých 14 měsíců, nám nedává příliš velkou naději, že se výše uvedené temné prognózy nenaplní. 

Abych ale do chmurných vyhlídek vnesl alespoň kapku optimismu: Třebaže si Teherán ústy svého ministra zahraničí i nadále ponechává právo reagovat na říjnový izraelský útok, zároveň vítá uzavření příměří mezi Izraelem a Hizballáhem, jež by režim ajatolláhů mohlo od potenciální odvety proti Izraeli odradit.

Záleží však především na darebácké izraelské vládě, jejíž šéf je nyní mezinárodně hledaným válečným zločincem, zda nebude mít vratké příměří jepičí život a zda se předejde vypuknutí širšího regionálního konfliktu mezi Izraelem a Íránem.