Akta Bibi: výbušný film o policejním vyšetřování Benjamina Netanjahua

3. 12. 2024

 
Od začátku vidíme Netanjahua doslova zahnaného do kouta, jak za svým stolem odráží příval otázek o štědrých darech, které podle policie dostal za protislužby, a o politických protislužbách, které  poskytoval výměnou za lichotivé zpravodajství.

Samotné uniklé nahrávky jsou přesvědčivé, ale režisér Alexis Bloom se snaží jít ještě dál. Zdá se, že film Bibi Files vede jasnou, odvážnou a příčinnou linii mezi Netanjahuovým obviněním z korupce v roce 2019 a současným stavem regionu. Netanjahu opakovaně popírá jakékoli pochybení a tvrdí, že je obětí politicky motivovaného honu na čarodějnice, který organizují liberální média a zaujatá justice, a v procesu, který nyní s přestávkami pokračuje od roku 2020, formálně přiznal svou vinu. Film však argumentuje, že soudní proces je jedním z důvodů, proč zoufalý Netanjahu přivedl svou zemi a okolní region do propasti. Netanjahu po celou dobu války tvrdil, že je motivován potřebou obnovit bezpečnost Izraele.

Raviv Drucker, izraelský televizní novinář a spoluproducent pořadu Akta Bibi, věnoval velkou část své kariéry vyšetřování obvinění z korupce kolem Netanjahua a jeho rodiny. Říká, že vždy vycházel z předpokladu, že nikdo by neměl stát nad zákonem, ale nyní přísahá, že kdyby věděl, kam Netanjahu zemi dovede, byl by raději, kdyby premiér nikdy nebyl obviněn.

„Kdybyste mě vzali nějakým časovým tunelem a ukázali mi, kde budeme v roce 2024, řekl bych vám: 'Hlavně nezačínejte s těmito případy'. Nikoho z nás by nenapadlo, co Netanjahu udělá.“

V sérii scén vidíme, jak se napadený politik střetává se svými obviněními. Jednání zahajuje uniformovaný policista upozorněním, že vše, co Netanjahu řekne, může být použito u soudu, a premiér sahá po láhvi minerálky, jako by hledal něco, co by působilo nonšalantně. V následujícím výslechu se Netanjahu bude snažit předvést výsměch, zmatení, nudu a hněv. Přesto je občas, když policie odhalí nějaký nečekaný důkaz, který se zdá potvrzovat jeho obvinění, možné v jeho očích zahlédnout záblesk zděšení.

Dějištěm většiny dramat je Netanjahuova překvapivě skromná kancelář: průměrně velký stůl, velká mapa Blízkého východu za jeho zády, skartovačka a vedle něj odpojený mobilní radiátor. Premiér dobře ví, že jeho výslechy jsou natáčeny a jednoho dne se mohou dostat na veřejnost, ale Akta Bibi jsou jistě výsledkem, který předčí jeho nejhorší představy.

Režisér a koproducent Bloom je Jihoafričan, který už dříve odhalil několik mocných a prodejných mužů. Její film Rozděl a panuj z roku 2018 se zabývá vzestupem a pádem bývalého šéfa Fox News a Trumpova podporovatele Rogera Ailese.

Drucker, dlouholetá Netanjahuova nemesis, hraje ve filmu The Bibi Files, který je kronikou premiérova sklouzávání k válce a extremismu, roli sboristy. Netanjahu se snažil zabránit zveřejnění  filmu řadou soudních příkazů namířených proti Druckerovi a viditelně strne, když policie při jednom ze sezení s ním vysloví novinářovo jméno.

Netanjahu se snažil Druckera odbýt, stejně jako v posledních letech do značné míry ignoroval izraelská média jako celek, ale policii se nevyhne, když mu kladla stejné otázky. „Je to dost pozoruhodné. Jsou to desítky hodin nejmocnějších mužů a žen v Izraeli v té nejneobyčejnější situaci, kdy bojují o život, a je úžasné to sledovat,“ říká novinář.

Nevidíme jen Netanjahua při výslechu, ale sledujeme také, jak se izraelští superbohatí lidé vykrucují tváří v tvář otázkám na štědré dary, které podle policie věnovali premiérovi a jeho ženě Sáře. Ve filmu, který přináší různá svědectví bývalých asistentů, se ukazuje, že manželé se nestyděli o takové dary žádat - ačkoli Netanjahuovi popírají, že by dary od bohatých přátel vyžadovali. V konkrétním případě daru v podobě šperků v hodnotě desítek tisíc dolarů Sára ve filmu policii říká: „Já osobně jsem si o prsten a náhrdelník neřekla.“ Její manžel tvrdí, že o tom nevěděl.

Na oplátku prý byly rozdávány protislužbyt, například americké vízum obstarané pro jednoho magnáta díky přímé intervenci Netanjahua u tehdejšího ministra zahraničí Johna Kerryho. V jiném případě byl údajně pro jednoho magnáta vypracován a podepsán vládní dokument, který mu umožnil přístup ke stovkám milionů dolarů v krátkodobých fondech, což ho zachránilo před bankrotem.

Netanjahu proplouvá inkvizicí a některé záležitosti odmítá jako banální a soukromé - prostě dárky od blízkých přátel - a jeho obočí se zvedá nad drzostí tazatele. Většinu času tvrdí, že si prostě nic nepamatuje.

Jen občas se zdá, že ztratí nervy a bouchne do stolu, ale když to udělá, působí to jen jako další výstup v celkovém představení. Naproti tomu vztek Sáry Netanjahuové působí upřímně. Křičí na policisty, že kamkoli se její manžel ve světě vydá, chovají se k němu „jako ke králi“. (Film byl natočen ještě předtím, než Mezinárodní trestní soud vydal na Netanjahua zatykač za válečné zločiny v Gaze. Izrael se proti zatykačům odvolává a Netanjahu obvinění popírá, ale mezitím jsou premiérovy možnosti cestování omezené).

Syn manželů, Yair, o němž se ve filmu Akta Bibi dozvídáme, že by mohl být připravován jako jejich nástupce, pohrdá svými vyšetřovateli ještě bezuzdněji než jeho rodiče a přirovnává je ke gestapu. Zákeřná rétorika, kterou šíří na internetu, ztělesňuje konečný bod politické cesty jeho otce od středopravého obchodníka až po šéfa nejextrémnější vlády v dějinách Izraele. Patří k ní i dříve okrajové osobnosti, jako je Itamar Ben-Gvir, který byl v minulosti odsouzen za podněcování k rasové nenávisti, a Bezalel Smotrich, bývalý politický aktivista, který byl v roce 2005 zatčen za držení 700 litrů benzinu údajně určeného k vyhození do povětří  dálnice vedoucí přes Tel Aviv - byl však po třech týdnech propuštěn bez obvinění a obvinění popřel. Oba jsou nyní ministry národní bezpečnosti a financí.

Drucker tvrdí, že Netanjahuův prudký obrat doprava má svůj původ v jeho obvinění z korupce. Premiér ohromil lidi tím, že odmítl rezignovat, a když obvinění zúžilo pole izraelských stran ochotných s ním vytvořit koaliční vládu, obrátil se v roce 2022 k jediné alternativě, která by ho udržela u moci.

„To je jediný důvod, proč založil tu nejkrajněji pravicovou koalici, jaká kdy v dějinách Izraele vznikla,“ řekl Drucker. „Ben-Gvir a Smotrich jsou dva šílenci z krajní pravice. Představovali nepatrný zlomek obyvatelstva.“

Tvrdí, že Netanjahuovo odhodlání vyhnout se soudu ho vedlo k tomu, že se pokusil oslabit moc izraelského nejvyššího soudu, který nad ním možná jednou bude vynášet rozsudky, tím, že zrušil pravomoc soudu rušit rozhodnutí vlády. Tento pokus rozdělil zemi a v loňském roce přivedl do ulic největší protesty v dějinách Izraele, ačkoli nejvyšší soud nakonec zákon, který byl jádrem tohoto projektu revize soudnictví, zrušil.

Jakmile válku v Gaze zahájil Hamás, měl Netanjahu všechny důvody, aby v ní pokračoval, a to i poté, co byli zabiti téměř všichni vůdci a vojenští velitelé Hamásu z celkového počtu přibližně 44 000 Palestinců.

Jeho tvrdě pravicoví partneři by mohli tolerovat příměří v Libanonu, ale vystoupili by z koalice, pokud by došlo k dohodě s Hamásem zahrnující výměnu vězňů a příměří. To by vyvolalo nové volby, které by Netanjahu podle průzkumů veřejného mínění prohrál. Byl by zbaven výkonné moci, kterou dosud využíval, aby se vyhnul soudům a případně i vězení.

„To by pro něj byla katastrofa,“ řekl Drucker. „Udělá vše pro to, aby pokračoval ve válce, a bude v ní pokračovat, dokud nenastane situace, kdy to ohrozí jeho politické přežití. A pak válku zastaví.“

Po celou dobu války v Gaze Netanjahu trval na tom, že to byl Hamás, kdo byl hlavní překážkou dohody o příměří, ale zároveň trval na tom, že bude v konfliktu pokračovat až do „totálního vítězství“, tedy úplného zničení Hamásu.

I kdyby byl Netanjahu nakonec odsouzen, Drucker pochybuje, že někdy stráví nějaký čas ve vězení, ale spíše se bude odvolávat tak dlouho, dokud ho jeho přibývající věk nepřiměje k tomu, aby byl vězení ušetřen.