Jak říkat pravdu moci?

4. 12. 2024

čas čtení 21 minut
 
...když je tou mocí vaše vlastní zpravodajská organizace? Já nevím. A přála bych si, abych si tuto otázku nemusela klást.

Známá novinářka z  britského týdeníku Observer Carole Cadwalladr vysvětluje, proč s kolegy stávkuje a jak je v současnosti i na Západě ohrožena novinářská práce
 

Tohle je příspěvek, který jsem nikdy nechtěla napsat.

Guardian a Observer je mým novinářským domovem už téměř dvacet let. Veškerá práce moje i mých kolegů je celosvětově publikována na internetových stránkách Guardianu, ale v Británii vychází také v tištěné podobě v týdeníku The Observer. Měla jsem to štěstí, že jsem tam pracovala s těmi nejlepšími redaktory široko daleko: díky nim je moje práce neskonale lepší, než by byla bez nich. Vášnivě věřím v „mainstreamová média“ a v to, proč musíme bojovat na jejich obranu v době, kdy světu hrozí bezprecedentní nebezpečí ze strany informačního ekosystému, který odměňuje lži.

Tento týden však 464 novinářů deníků Guardian a Observer drtivou většinou hlasovalo pro stávku. Je to obrovská událost, první za několik desetiletí. 93 % členů odborů hlasovalo pro první dvoudenní stávku, která se uskuteční 4. a 5. prosince.

 

V sázce není jen budoucnost 240 let starých novin The Observer, nedělní sestry Guardianu, ale také integrita a hodnoty Guardianu a budoucí mediální krajina rozvráceného a nebezpečného světa.

Vždy jsem věřila tomu, co mi říkali, že Guardian je jiný než ostatní zpravodajské organizace. Jeho vlastníkem není miliardář, ale Scottův trust, který byl založen za účelem jeho zachování na věčné časy a prosazování hodnot „svobody tisku“ a „liberální žurnalistiky“.

Události posledních dvou měsíců však donutily mě a mé kolegy zpochybnit vše, co jsme si mysleli, že víme. V září jsme zjistili, že Guardian zahájil tajná a exkluzivní jednání o prodeji Observeru nově založené společnosti Tortoise Media, která se potýká s finančními problémy.

Tento příspěvek je dlouhý, protože je toho hodně, co bych chtěla říct. Ale shrnu to zde v několika bodech:

Novináři organizace se cítí naprosto zrazeni. Oni - my - věříme, že plán Tortoise je finančně neudržitelný a že je to začátek konce těchto novin.

Šéfredaktor - který minulý týden odstoupil z funkce - tento týden vystoupil v BBC, aby odsoudil jak dohodu, tak její průběh.

Exkluzivní jednání s Tortoise bylo uzavřeno, aniž by byla prověřena hodnota této značky a aniž by byly vyžádány další nabídky.

Guardian se odmítá zabývat i dalšími dvěma nabídkami, které následně zaregistrovaly zájem.

Generální ředitel Guardianu je dlouholetým přítelem zakladatele a šéfredaktora Tortoise a společně tráví dovolenou.

Z odpovědí, které Guardian poskytl externím novinářům, vyplývá, že tento vztah nebyl sdělen všem členům představenstva Scott Trust a GMG.

Poslední účetní závěrka společnosti Tortoise vykazuje ztrátu 4,6 milionu liber při příjmech 6,2 milionu liber.

Její obchodní plán tvrdí, že dosáhne 170 tisíc platících předplatitelů, a to z tisku a nového placeného webu. Naproti tomu Mailonline deníku Daily Mail dosáhl v letošním roce 100 tisíc platících předplatitelů z webových stránek, které již nyní zaznamenávají návštěvnost 18,3 milionu.

Deník Sunday Times dnes píše o „chaosu“ a „plýtvání“ v nově založeném podniku, který přišel o zaměstnance v důsledku výpovědí i propouštění. Obsahuje tvrzení, že nabídka na koupi Observeru je jen falešným pokusem, aby se získaly další investice. Tortoise obojí popírá.

Financování transakce je tak nedostatečné, že Financial Times včera uvedly, že Guardian zvažuje, že zaplatí firmě Tortoise za „koupi“ tohoto titulu. Přestože deník Telegraph dnes ocenil Observer na 30 milionů liber.

.... a tak dále a tak dále.


V loňském roce vedl Guardian celou reklamní kampaň s heslem „Nejsme na prodej“. Na ulicích vyvěsil billboardy, na kterých upozorňoval, že je „financován čtenáři, nikoli miliardáři“.

Proč by se tedy snažil prodat obrovskou část organizace a více než 70 novinářů.... finančně nejistému start-upu financovanému partou rizikových investorů a miliardářů?

Na tuto otázku stále nemáme žádnou odpověď. Jsme v naprosté nevědomosti.

Celý tento proces probíhal v temnotě. Aniž by o tom vedení Guardianu informovalo novináře - nebo dokonce šéfredaktora Observeru - rozhodlo se zahájit tříměsíční exkluzivní období vyjednávání s Tortoise o prodeji listu.

V současné době je Observer čistým přispěvatelem do financí Guardianu. Argumentem vedení Guardianu je, že za tři roky se dostaneme do ztráty. To však nebyla finanční obava, která by byla šéfredaktorovi sdělena. Nesnažili se ani o ocenění titulu, který má mediální dědictví jako žádný jiný - Observer se zasloužil o to, že Nelson Mandela nebyl odsouzen k smrti, a o založení Amnesty International i časopisu Index on Censorship.

Rozhodnutí je nyní v rukou 12 ředitelů soukromé společnosti Scott Trust, která vlastní Guardian. Konečné hlasování o tom, zda se bude pokračovat, se očekává zítra.

Pro srovnání s tím, co se děje ve Spojených státech, je zde nápadná podobnost s tím, co se děje uvnitř deníku Washington Post, kde se tento týden novináři vzbouřili proti svému šéfredaktorovi Willu Lewisovi a miliardáři Jeffu Bezosovi. Zarážející je, že... my také. Jenže v našem případě je tím miliardářem nadační fond: Guardian má fond v hodnotě 1,3 miliardy liber (asi 1,6 miliardy dolarů).

Hlavní požadavek odborů je skromný. Žádá o čas. Čas na to, aby se podíval na jiné možnosti, jiné dohody, jiná řešení.

Kdybych měla shrnout náladu mezi kolegy, řekl bych, že to byl šok, hněv, znechucení, frustrace a ohromný pocit zklamání.

Proč jsem se rozhodla promluvit

Rozhodla jsem se o dohodě veřejně promluvit, nejprve na Twitteru a poté v podcastu bývalého redaktora Guardianu Media Confidential. Neudělala jsem to lehce. Ale během mého dlouhotrvajícího soudního sporu mě podporovali čtenáři deníků Guardian a Observer (bylo jich více než 30 000) a já jsem cítila, že jim dlužím důvěru. Mlčet tváří v tvář něčemu, co podle nás, novinářů, představuje existenční hrozbu pro naši žurnalistiku a za jejíž podporu jsou placeni, mi připadalo... nečestné. Bylo by to v rozporu s étosem a duchem žurnalistiky, kterou jsem dělala a v niž já i moji kolegové věříme, žurnalistiky, která je založena na otevřenosti, transparentnosti a odpovědnosti.

Zpravodajská organizace jsou její novináři. A pokud my, novináři, nejsme ke svým čtenářům upřímní, tak... kdo jsme? A k čemu jsme? Důvěra v žurnalistiku a zpravodajské organizace je již nyní nízká a klesá. Níže cituji Martyho Barrona, skvělého bývalého redaktora deníku Washington Post, který tento týden v pořadu Fresh Air na stanici NPR řekl: „Pokud se snažíte získat důvěru čtenářů, musíte k nim být v první řadě upřímní“.


Až do tohoto týdne, kdy náš šéfredaktor prolomil krytí, jsme neměli nikoho, kdo by mluvil naším jménem, nikoho, kdo by se postavil proti tomu, co jsme považovali za korporátní spin. Naši čtenáři nevěděli nic o zmatcích, které se děly v zákulisí.

Nyní máme hlas v tom, že naše kolektivní akce - bezprecedentní stávka - je naším hlasem. Důležité je však pochopit souvislosti tohoto rozhodnutí a umět vysvětlit, proč se domníváme, že skončí zánikem těchto novin a naší žurnalistiky.

Pokud by naše úsilí skutečně vyšlo, není jasné, jakou budoucnost bych měla uvnitř organizace, za kterou jsem bojovala, pokud vůbec nějakou. Byl jsem oficiálně varována, že ohrožuji „redakční integritu a pověst jednotlivých novinářů“, což je potenciální porušení smlouvy.

Ale je to přesně naopak. My, novináři organizace, se snažíme chránit redakční integritu a pověst Guardianu. Moji kolegové jsou tak znepokojeni, že se těsně před Vánocemi vzdávají téměř týdenního platu. A pokud svoboda tisku něco znamená, musí k ní patřit i to, že se mluví o jejích hrozbách. A to i v případě, že přicházejí zevnitř vlastní zpravodajské organizace.

Sdílet moc

Tento týden jsem odcestovala do Vídně na summit o svobodě médií pořádaný OBSE. To je Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, mnohostranný orgán, který je jakousi verzí OSN zaměřenou na bezpečnost. Doufám, že mé výroky v tomto kontextu mohou uvést dění na pravou míru na pozadí světa zmítaného nepokoji, v němž žurnalistika nikdy nebyla důležitější.

Krátce jsem také hovořila o svých vlastních právních strastech. Zatímco se to dělo, o nedostatku podpory ze strany Guardianu jsem většinou mlčela. To proto, že smyslem celé té žaloby - označované organizacemi na ochranu svobody tisku jako „SLAPP“ - bylo oddělit mě od mé zpravodajské organizace a já jsem nemohla riskovat, že budu dále izolována. Většina lidí neví - a já jsem to nikdy nezveřejnila -, že přednášku na TEDu, kvůli které jsem byla žalována a za kterou Guardian odmítl jakoukoli odpovědnost, ve skutečnosti na jeho žádost přezkoumával sám šéf korporátní komunikace Guardianu. Všechno je to v rozsudku.

Tehdy jsem napsala předsedovi Scottova trustu - vlastníka Guardianu - a zeptala jsem se: „Pokud tu není zpravodajská organizace, aby se alespoň pokusila chránit a podporovat své novináře, k čemu je?“. A stejnou otázku si klademe i nyní. Poznávám stres, strach a zmatení ve tvářích svých kolegů, protože s tím jsem žila čtyři roky.


Hlavní projev na mediálním summitu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě o svobodě tisku

Palác Berg, Vídeň, 22. listopadu 2024

Děkuji vám, že jste mě sem pozvali. A Maltě za předsednictví a organizaci tohoto summitu. Jste zemí, která na vlastní kůži ví, jak životně důležitá je svoboda tisku a jak zničující je, když je napadána. 

Je mi velkou ctí, že zde mohu být s Matthewem Caruanou Galiziou, skvělým novinářem, který odvádí zásadní práci v otázce soudních procesů se zbraní v ruce. Příběh jeho matky, novinářky Daphne Caruany Galiziové, která byla zavražděna v důsledku své práce, je na Matthewovi, aby se o něj podělil. A je velmi důležité si ho poslechnout, abychom skutečně pochopili, co je zde v sázce. 

Protože zabíjení novinářů je to, co se stane, když všechny ostatní pokusy o jejich umlčení selžou. A to je smrtící doba. Na Ukrajině bylo zabito nejméně 11 novinářů. V Gaze 137. 

A pokaždé, když zemře novinář, zemře i malý kousek pravdy. 

Žijeme ve světě, kde probíhá válka proti pravdě. A myslím, že se blíží válka proti novinářům.

Chci mluvit o Americe. Protože to, co se děje v Americe, ovlivní i nás všechny v Evropě. Naši svobodu. Naši bezpečnost. Protože Amerika stojí na prahu nové éry represe. Takové, jakou svět podle mého názoru ještě nezažil. 

Donald Trump označil tisk za „nepřítele lidu“. Tady v Evropě je to známá fráze. Slyšeli jsme ji už dříve. Víme, kam to vede. 

Marty Barron, legendární bývalý výkonný redaktor deníku Washington Post, tento týden v projevu ve veřejnoprávním rozhlase vyjmenoval děsivý seznam možných zbraní, které může Trump použít proti novinářům a zpravodajským organizacím.

Přečtu ten seznam... je dlouhý a obsahuje: 

Stíhání a věznění novinářů za úniky informací o národní bezpečnosti. 

Trump na svých shromážděních mluvil o tom, že novináři „potkají ve vězení svou nevěstu“, což je narážka na znásilnění. A řekl to za jásotu svých stoupenců.

Pravděpodobně zvýší utajování dokumentů. 

Aby omezil zákony o svobodě informací. 

Bude vyvíjet tlak na majitele novin. 

Bude podporovat spojence, aby podávali žaloby pro pomluvu. 

Zpochybnit klíčové rozhodnutí nejvyššího soudu - NYT versus Sullivan -, které chrání zpravodajské organizace před žalobami za pomluvu. 

Pravděpodobně bude vyvíjet tlak na inzerenty.

Rozšíří svou moc nad technologickými platformami,

Odmítne financování veřejnoprávního rozhlasu.

A přemění Hlas Ameriky na propagandistickou stanici. 

To vyvolá vlny po celém světě. Dá to svolení dalším vůdcům, aby udělali totéž. Trump si mnohé z těchto kroků vypůjčuje od jiných autoritářských vůdců. A to, co uvidíme, je zrychlená zpětná vazba. 


USA vstupují do nového věku politicky motivovaných honů na čarodějnice, které budou vypadat jako mccarthismus na steroidech. Vstupujeme totiž do zcela nové éry státní moci. 

Spojenectví Trumpa a Elona Muska je spojenectvím, jaké svět ještě neviděl. Je to prolnutí a spojení státní moci s globální komunikační platformou. Jedná se o takovou propagandistickou mašinérii, o jaké se Josephu Goebbelsovi ani nesnilo.

A opět to bude mít dopad i na nás tady v Evropě. Naše volby. Naši bezpečnost. Tento týden Elon Musk vyhrožoval britským poslancům. 

Jeho platforma je zbraň. Je to zbraň, která se může kdykoli obrátit proti našim volbám. Stejně jako to Musk udělal v Americe. A může se také obrátit proti jakémukoli jednotlivci nebo organizaci, o které se Musk rozhodne, že se mu nelíbí.

A důsledky, které z toho plynou, ve spojení se státní mocí, jsou děsivé. To je nový druh temnoty, které svět čelí. 

A abych vám vysvětlila, jaký to bude mít dopad na jednotlivé novináře, chci vám zde krátce povědět něco ze svého příběhu. Což není nic ve srovnání s tím, co přijde. Ale je to varování. 

U britského nejvyššího soudu mě zažaloval za pomluvu subjekt mého vyšetřování, který se zabýval malou datovou společností Cambridge Analytica. 

Z toho se stal obrovský příběh, Facebook dostal mnohamiliardovou pokutu za to, že umožnil společnosti Cambridge Analytica nezákonně získat data 87 milionů lidí na Facebooku. A ukázalo nám to, myslím, že možná poprvé, jak tyto společnosti ze Silicon Valley fungují naprosto beztrestně. Jak novináři i Kongres nebyli schopni pohnat Marka Zuckerberga k odpovědnosti. 

A osoba, která mě kvůli tomuto vyšetřování zažalovala, udělala něco velmi chytrého. Největší politický sponzor v dějinách Spojeného království nezažaloval Guardian, místo toho šel po mně jako po jednotlivci. Počkal si na to, až v jednom rozhovoru zopakuji větu z článku Guardianu, a zažaloval mě za to. 

Bylo to chytré a promyšlené a mělo mě to umlčet a zastrašit. Aby mě to izolovalo od mé zpravodajské organizace. A aby umlčeli a zastrašili veškerou žurnalistiku do něj. A fungovalo to. 

A nepochybuji, že je to metoda, která bude nasazena proti dalším novinářům.

Nešlo jen o to, že mě žaloba na léta svázala soudními spory a vedla k letům stresu a strachu, ale stala se také ústřední zbraní v online kampani obtěžování a zneužívání proti mně. Každá soudní zpráva vedla k nové vlně útoků. Bylo to jako být uvězněn v pračce, v koloběhu týrání.

Tohle je návod k použití. Novináři nečelí jen soudním sporům a žalobám. Jsou to navíc útoky online, doxxing, výhrůžky, online mafie. A vidíme, že tyto dvě věci se navzájem umožňují a zesilují. A je to zbraň, kterou jsme viděli, že je v drtivé míře namířena proti novinářkám. Stalo se to Marii Ressaové, novinářce oceněné Nobelovou cenou na Filipínách, a Raně Ayyubové, investigativní novinářce v Indii. To se stalo Daphne. 

A chci, abyste pochopili, co to je: je to hybridní válka. Probíhá napříč reálným světem i světem online. Což je mimochodem totéž. Je to hybridní válka vedená proti novinářům. A přemýšlejte, co to bude znamenat, až Elon Musk dostane do rukou kontrolu nad globální propagandistickou mašinérií. 

Tento týden mi zavolala Rana Ayyubová, aby mi řekla, jak se útoky proti ní rapidně zvýšily poté, co Trump vyhrál volby v USA. To už posílilo a dodalo odvahu Módímu a jeho příznivcům. Rana byla sledována na reportážní cestě příslušníky státní rozvědky. Číslo jejího mobilního telefonu pak bylo sdíleno na internetu, stala se obětí hluboce falešného pornografického videa. Byla vystrašená, vyděšená. A to se, věřte mi, stane i dalším novinářům.

Na závěr chci krátce pohovořit o své vlastní zpravodajské organizaci. Která je sama vážně ohrožena. 

Veškerou mou práci a práci mých kolegů čte celosvětové publikum na internetových stránkách Guardianu. Ve Velké Británii se však objevuje také v tištěném vydání Observeru, sesterského nedělníku Guardianu.

A právě teď představenstvo Guardianu schválilo prodej Observeru - nejstarších nedělních novin na světě - malé, finančně ztrátové podcastové společnosti.

My, novináři Guardianu i Observeru, se domníváme, že to představuje existenční hrozbu pro naši žurnalistiku. 

Jsme přesvědčeni, že společnost, která nás chce koupit, nemá žádné úspěšné výsledky, žádný obchodní model a nedostatečné finanční prostředky. Nechápeme, proč nebyly zváženy žádné alternativy. Domníváme se, že Guardian riskuje důvěru čtenářů tím, že se takto neuváženě a narychlo rozhodl. Domníváme se, že je to začátek konce našich novin. 

Pro stávku nyní hlasovalo 93 % z nás.

Říkám vám to. Protože na vlastnictví záleží. Britská vláda již dříve prověřovala potenciální kupce zpravodajských organizací a já ji vyzývám, aby tak učinila i v tomto případě.

Protože svoboda tisku je vzácná a křehká, a když zpravodajská organizace zanikne, zůstane po ní zející díra. Politici zůstávají neprověřeni, zločiny zůstávají nezveřejněny, porušování lidských práv zůstává nezdokumentováno.

Pokud svoboda tisku něco znamená, musí to znamenat možnost promluvit a zasadit se o přežití vlastní zpravodajské organizace. Protože pokud se novinám dovolí zemřít, už se nikdy nevrátí.

A v tuto chvíli jsme my, novináři deníků Guardian a Observer, přesvědčeni, že vedení Guardianu aktivně ohrožuje svobodu tisku. 

Mluvím jménem těchto novinářů, když říkám, že se domníváme, že jeho jednání ohrožuje přežití 240 let starých novin. 

Na vlastní kůži jsem poznala, co se stane, když je novinářská práce napadána. Mám štěstí. Žiji v zemi se silnými institucemi a právním státem. Čelila jsem občanskoprávní, nikoliv trestní žalobě. A přesto mi to připadalo jako existenční boj o přežití. Teprve nyní, po dvou letech, se mi vrací psychické i fyzické zdraví. A končím tím, že vám to řeknu, protože se blíží celosvětový hon na čarodějnice. A to, co se stalo mně, se nesmí stát dalším novinářům.

Jsem jen jeden člověk. Ale obávám se, že zpravodajské organizace si najdou důvody, proč svým novinářům neposkytnout finanční a jinou podporu, když se stanou terčem útoku. Budou se bát následků. Budou hledat kličky a výmluvy, aby neudělaly správnou věc. 

To se stalo i mně. Své noční můře jsem čelila sama. Ale nesmíme dopustit, aby se to stalo dalším novinářům. Protože ohrožení jednoho novináře je ohrožením všech. Ohrožení jedné zpravodajské organizace je ohrožením všech. 

Na celý svět padá opona temnoty, přikrývka falešných zpráv a lží dusí pravdu a my víme, kam to vede. To si prostě nemůžeme dovolit. 

Děkujeme.


Pokud jste dočetli až na konec, je to jistě proto, že vám záleží na svobodě tisku a budoucnosti žurnalistiky. Pokud se chcete k čemukoli z toho vyjádřit, vyzývám vás, abyste napsali na adresu observer.readers@observer.co.uk nebo mně carole.cadwalladr@theguardian.com. S díky, Carole

Zdroj v angličtině ZDE

-1
Vytisknout
2273

Diskuse

Obsah vydání | 6. 12. 2024