„Vyšel ven jako stařec": radost a smutek při propuštění blízkých z Asadových věznic

7. 12. 2024

 
„V Sýrii nebylo místo, které bychom nenavštívili. Objeli jsme celou zemi a ptali se, co se s ním stalo. Jeden den přiznávali, že ho mají ve vězení, druhý den to popírali,“ říká Ali, obyvatel Akkaru v severním Libanonu.

Až do čtvrtečního večera, kdy Alímu začal bzučet telefon. Přátelé, příbuzní a rodinní příslušníci mu začali posílat stejný obrázek:  padesátník stojící omráčený před ústřední věznicí v Hamá na severu Sýrie.

„Říkali, že se mi podobá. Řekl jsem jim to: To je můj bratr! Ten pocit ... je nepopsatelný. Představte si, že jsem ho 39 let neviděl, a pak vám najednou pošlou jeho fotku, jak byste se asi cítili?“ řekl. Ali řekl.

Jeho bratrovi, který nastoupil do vězení jako osmnáctiletý, bylo nyní 57 let. „Vyšel z vězení jako starý muž.“

Aliho bratr byl jedním z tisíců vězňů propuštěných ze syrských vládních věznic v Aleppu a Hamá poté, co se islamističtí povstalci vedení hnutím Haját al-Tahrír aš-Šám (HTS) zmocnili města. V minulém týdnu síly vedené HTS porazily síly syrské armády na severu Sýrie v ohromující ofenzivě - nejvážnější výzvě pro kontrolu Bašára Asada nad Sýrií od revoluce v roce 2011.

Jednou z prvních akcí, které povstalci v nově dobytých městech podnikli, bylo propuštění zadržených osob z vládních věznic. Videozáznamy ukazovaly ohromeně vypadající lidi vycházející z věznic, kde na ně čekaly radostné davy.

Syrské věznice, kde bylo do tohoto týdne zadržováno odhadem 136 000 lidí, jsou pro mnohé symbolem vládních represí, které Sýrii vynesly titul „Království ticha“. Během revoluce byly zatčeny tisíce demonstrantů, kteří vystupovali proti vládě.


„Zjistili jsme, že spousta těch, kteří byli dříve násilně zmizelí, byla zabita. Značná část z nich byla zabita mučením,“ řekl Fadel Abdulghany, zakladatel Syrské sítě pro lidská práva, který pochází z Hamá.

Abdulghany uvedl, že propuštění politických vězňů by sice mělo být oslavováno a podporováno, ale nerozlišující a hromadné propouštění vězňů může představovat značné riziko - zejména pokud budou propuštěni také násilníci.

Náhlé propuštění tisíců vězňů vytvořilo novou naději pro rodiny, které o osudu svých blízkých po celá léta nic neslyšely. Zrnité snímky propuštěných vězňů kolovaly po skupinách WhatsApp v Sýrii a sousedních zemích, kde se rodinní příslušníci snažili zjistit, zda jsou jejich příbuzní mezi propuštěnými.

„Nedovedete si představit, jak to včera vypadalo, kontaktovala mě spousta přátel, aby se zeptali na mého otce,“ řekla Jinan, obyvatelka pohraniční vesnice v jižním Libanonu, která hovořila pod pseudonymem ze strachu z bezpečnostních dopadů na svou rodinu.

Jinanův otec byl zatčen v roce 2006 poté, co během války mezi Hizballáhem a Izraelem přešel do Sýrie, aby našel útočiště pro svou rodinu. „Jakmile dorazil do domu našich příbuzných, někdo zaklepal na dveře a byl zatčen,“ řekl Jinan. Od té doby o svém otci neslyšela.

Jinanová s rodinou několikrát navštívila Sýrii, aby se zeptala na otcovo propuštění. Poté, co zaplatila asi 5 500 dolarů  různým zprostředkovatelům, se dozvěděla, že její otec je držen buď ve věznici Branch 235, nebo ve věznici Sednaya - dvou vazebních střediscích v Damašku nechvalně proslulých mučením.

„Stále máme naději, cítím, že je stále naživu, a myslím, že se vrátí a bude žít s námi. Nepodporuji žádné ozbrojené skupiny, které zabíjejí lidi, ale pokud se můj otec vrátí... Potřebujeme ho,“ řekl Jinan.

Vládne zmatek, protože rychle se měnící politická dynamika v severní Sýrii ztěžuje úřadům identifikaci propuštěných osob - a jejich návrat k rodinám.

Alímu se stále nepodařilo navázat přímý kontakt se svým bratrem a posledních 24 hodin se snažil vypátrat, kdo ho po propuštění z vězení vyfotografoval.