Kterak šílený argentinský prezident Milei spravuje národní rozpočet
12. 12. 2024
Argentinský prezident Milei: "Extrémně osekám argentinský stát!", píše Jiří Hlavenka na sociální síti.9. 12. 2024
Rychle, rychle pryč z tohoto kouta. Mari Ventura, drobná žena s brýlemi, cítí potíže ve slumu argentinského hlavního města. Z levných obchodů tu duní popová hudba, drogově závislí stojí fronty před jedním z pestrobarevných baráků, pravděpodobně aby si koupili "Paco", kokainovou pastu. O kus dál se přeplněnou uličkou tlačí policisté v helmách na dvou čtyřkolkách. Mari Ventura, 40 let, učitelka v mateřské školce, aktivistka, chce být pryč, když se setká policie a "los Narcos", dealeři.
Ve čtvrti Villa 31 žije asi 40 000 lidí. Stejně jako v jiných argentinských "villas miserias", i zde lidé žili po desetiletí v bídné rovnováze mezi svépomocí, zločinem a státní kontrolou. Ale, říká Mari Ventura o něco později na klidnějším rohu: Od té doby, co zemi ovládl nepřítel státu, se situace zhoršila.
Javier Milei použil motorovou pilu, aby vstoupil do argentinské prezidentské volební kampaně v roce 2023 s cílem demontovat přebujelý sociální stát. Bývalý profesor ekonomie předepsal krizí zmítané zemi šokovou terapii. Uplynul rok od Mileiovy přísahy a některé události dokazují, že jeho "anarchokapitalistický" kurz byl správný.
Hyperinflace klesla, ceny chleba, kávy a masa jsou vysoké, ale stabilnější a Milei chce do země přilákat zahraniční investory dlouhodobými daňovými úlevami. V to doufají mnozí příslušníci střední třídy a podnikatelé v třpytivých mrakodrapech Buenos Aires to oslavují.
"Jste můj oblíbený prezident," řekl také Donald Trump v telefonátu s Mileiem po svém volebním vítězství v USA a o něco později pozval Argentince k sobě domů, spolu s Elonem Muskem. Na druhé straně Atlantiku se nyní chce předseda FDP Christian Lindner "odvážit více kilometrů". Ale to, co dělá Milei, co znamená šoková terapie pro ty nejslabší ve společnosti, zůstává skryto za slogany a ekonomickými daty.
Jako zaprášené černé pavučiny visí vlastnoručně vyrobené elektrické vedení nad uličkami Villa 31. Znovu a znovu vzplanou, zejména nyní, v argentinském létě. V polovině listopadu zde zemřeli dva lidé při požáru kabelu. Mosty Autopista Arturo Illia se klenou vysoko nad spletí trubek, u vchodu do čtvrti je trh, vedle něj hromady odpadků, které už týdny nebyly odklizeny. Někteří se hrabou v kvasících odpadcích a hledají něco použitelného. Známý Mari Ventury ukazuje na scénu a říká: "Zde jsou naše investice."
Chudoba ve Villa 31 je stará. Čtvrť je sevřena mezi přístavními zařízeními Buenos Aires a kolejemi vlakového nádraží Retiro. Již ve třicátých letech 20. století si zde zbídačení železničáři postavili své první chaty během Velké hospodářské krize. Argentina od té doby zažila mnoho krizí a od roku 2009 se počet obyvatel Villa 31 téměř zdvojnásobil.
Téměř 40 % ze 46 milionů obyvatel Argentiny žilo pod hranicí chudoby ještě před nástupem Mileie do úřadu - a dnes je to více než polovina. Téměř pětina z nich žije v extrémní chudobě, jak je vidět ve Ville 31, a téměř dvě třetiny dětí si musí vystačit s jedním jídlem denně.
Na zástěře mateřské školky nosí Mari Ventura rudou hvězdu "Frente de Organizaciones en lucha" (FOL), radikální levicové skupiny, s níž se chudí chtějí zviditelnit, ale také se ujmout sociálních úkolů. Například "Komedor ", veřejná kuchyně FOL, je bíle vykachlíkovaná místnost o rozloze 15 metrů čtverečních, kde už dnes ráno dva soudruzi myjí kuřecí stehna, loupou brambory a sekají česnek.
Později se jídlo jí, pod pestře natřenými dálničními sloupy, od pondělí do pátku je postaráno o 200 lidí. Po celé zemi je registrováno více než 44 000 takových veřejných kuchyní a v době pandemie koronaviru zajistily přežití statisícům lidí, včetně těch z nižší střední třídy. Víceméně dobře sebeorganizované, s dotacemi ze státního rozpočtu. Dokud nepřišla motorová pila.
Již ve 40. letech 20. století se krásná Evita a její manžel, prezident Juan Perón, spoléhali na populismus charity. Od té doby jejich "peronismus" žije ve velmi odlišných variantách. Zejména levicové peronistické vlády, jako byly vlády Néstora Kirchnera a Cristiny Fernández Kirchner v letech 2003 až 2015, se spoléhaly na sociální hnutí. Na vytváření pracovních míst ve veřejném sektoru a moc argentinských odborů – včetně obvinění ze státního dluhu a korupce.
Javier Milei kandidoval proti této peronistické "kastě", jako prezident zvenčí propaguje kácení institucí. Když se ujal úřadu, ukázal na TikToku, jak vytrhává polovinu pravomocí ze státního organizačního schématu: "Ministerstvo kultury, zbavte se toho! Ministerstvo životního prostředí, zbavte se toho!"
Kuchyně pro lidi? Pryč s tím! Prezident Milei označuje levicové skupiny, jako je FOL, za "teroristy". Organizace pro lidská práva CELS si stěžuje, že od té doby, co Milei nastoupil do úřadu, byli chudí důchodci a další, kteří demonstrovali proti jeho úsporným opatřením, zastrašováni nadměrnou přítomností policie. Mileiovi nejde jen o vyrovnaný rozpočet, ale vede autoritářskou kulturní válku.
S ministerstvem pro ženské záležitosti má být také opuštěna "genderová ideologie", která snižuje dotace pro azylové domy pro ženy. Ohroženým ženám v bludišti Villy 31 zůstal "Casa invisible", neviditelný dům levicových hnutí v této čtvrti. A telefonní číslo FOL. "Pokud muži chtějí zabít své ženy, snažíme se alespoň dostat ženy pryč," říká Mari Ventura.
Vzdělávání, kultura, práce, sociální věci – prezident Milei spojil tyto oblasti do "Ministerstva lidského kapitálu". Superministryně Sandra Pettovello v současné době nechává z veřejných budov vymazat každou bustu, každý portrét charitativní Evity Perón a její ministerstvo již nedodává sociálním hnutím, jako je FOL, základní potraviny do kuchyní jejich lidí.
Když se v létě ukázalo, že vyprší lhůta spotřeby 300 tun sušeného mléka ze státních zásobníků, nechal ministr sušené mléko předat armádou nadaci pravicové katolické organizace Opus Dei. Krátce předtím Pettovello uzavřel smlouvy s evangelikálními fundamentalisty na kuchyně pro jejich vlastní lidi. Nová sociální partnerství Mileiovy vlády: Arcikonzervativní.
Mari Ventura provozuje mateřskou školu FOL 200 metrů od levicové radikální lidové kuchyně. Stále. Ventura tiše otevírá dveře v přízemí, protože 15 dětí tady dole si zdřímne na červených a žlutých rohožích, stejně jako ty v prvním patře. Na zdi jim visí malé batůžky, nad každým háčkem je jméno: Calet, Magaly, Zoe, Jhoel. Obědy se připravují i zde ve školce. I zde je nedostatek národních dodávek potravin.
FOL už musela zavřít dvě školky, říká Mari Ventura v tichém skladu, vedle pytlů s rýží, těstovinami a čočkou. Některé z nich nyní pocházejí z Buenos Aires, některé jsou dary. Sama Ventura vydělává jen polovinu, 78 000 pesos měsíčně, asi 80 eur. "Kdybych si nemohla vzít jídlo ze školky s sebou, žila bych pod mostem."
Děti zůstávají v péči Ventury a jejích kolegů až do pozdního odpoledne, rodiče, uklízečky, skladníci nebo stavební dělníci, jsou odkázáni na školku. Více než 40 % argentinské populace pracuje v "neformálním sektoru". Udržují zemi v chodu, ale obvykle nejsou pojištěni. Zřídka platí daně, k velké nelibosti střední třídy. Skutečnost, že Milei nyní snižuje své státní almužny, je prostě fér pro docela dost lidí. Svou roli mohou hrát i rasistické předsudky. Mnoho Argentinců zná villas a jejich obyvatele pouze z televize.
Mari Ventura nosí kolem krku srdce na stříbrném řetízku, na kterém jsou vyryty tváře jejích dětí. Nejstarší dcera, 21 let, se dokázala vypracovat a studuje medicínu. Skutečnost, že si stejně jako mnoho mladých lidí s ambicemi na život ve střední třídě vybrala Mileie, frustruje levicovou matku. Bez veřejného bezplatného vzdělávacího systému, který Milei nyní osekává, by nebyla schopna umožnit svému dítěti studovat, říká Ventura. "Svými sliby ve volební kampani vymyl mozek všem."
Mezi mnoha starostmi Venturové jsou největší narco. Protože kde stát ustoupí, tam budou mít drogoví baroni volnou ruku. Argentina je zatím daleko od drogových problémů jiných latinskoamerických zemí. Ale stále více vedlejších produktů kokainu, který přichází z Peru a Bolívie říční dopravou a je určen k pokračování do Evropy, uvízne v argentinských přístavech. S katastrofálními následky.
"Narcos nechtějí, aby děti chodily do školy a na univerzitu," říká Mari Ventura. Hledali mladé zákazníky a obchodníky. Tam, kde je sociální práce omezena, to mají snadné.
Gastón Colombres, 37 let, opálený, s otevřeným kněžským límcem, to vidí velmi podobně. Během prohlídky "Ciudad Oculta", 20 kilometrů jižně od Buenos Aires, si duchovní potřásá rukama se všemi možnými druhy rukou. Mladý muž přichází na "Tongu", jak mu zde všichni říkají, aby mu byl požehnán náhrdelník s křížem.
Ciudad oculta je také pokryta koulemi elektrického vedení a toulaví psi se prohrabávají odpadky v uličkách. "Chudí se musí zachránit sami," říká Padre Tonga. Ale bez ohledu na to, co vybudují, je to ohroženo. "Drogy ničí všechno." A Mileiova vláda o to nemá zájem.
To, že se Villa 15 říká "skryté město", vysvětlují její obyvatelé zdí, kterou před jejich čtvrtí v roce 1978 postavila vojenská diktatura. V té době měli být zahraniční hosté mistrovství světa ve fotbale ušetřeni pohledu na slum.
Padre Tonga, který je neustále na svém mobilním telefonu, se na viditelnost plně spoléhá. Signální červená, lahvově zelená, oranžová – budovy jeho farnosti "Virgen del Carmen" září v listopadovém slunci. Před farním sálem čeká asi 15 žen, v rukou růžence, na klíně malé děti. Starší se zpovídají Colombresovu spolubratrovi, že se blíží jejich první svaté přijímání.
"Boj s narcos je stále těžší," říká Padre Tonga. Jeden z jeho spolubratrů, Pepe di Paola, který je známý po celé Argentině, se nedávno přestěhoval do jiné části země, protože mu drogoví baroni vyhrožovali smrtí. To ukazuje, jak vážně berou narcos sociální práci chudých kněží. Prezident za to ale nechce utrácet žádné další peníze.
Padre Tonga a jeho spolubratři se vidí v tradici Carlose Mugici. V padesátých letech opustil svůj šlechtický původ a studia práv, aby žil jako kněz mezi chudými ve vilách. Tento teolog osvobození vedl kampaň za vzdělání, zdravotní péči a větší sociální spravedlnost.
Dostal se do konfliktu nejen s konzervativním vedením církve, ale také s armádou, která se již připravovala na převzetí moci, a 11. května 1974 Mugicu po mši zastřelili. Jeho poslední slova: "Nyní, více než kdy jindy, musíme být s lidem."
V tomto duchu má Padre Tonga malé kaple postavené ve všech koutech Ciudad Oculta, které vytvářejí zaměstnanost a fungují jako ukazatele: Zde vládne Panna Maria, nikoli kokainová pasta. "Malí skauti" se pravidelně scházejí u kaplí ke hrám a výletům. Hudební festival a taneční večery nabízí farnost, bolivijský tanec, paraguayský, exerciční dny pro ženy. Ale nejúčinnější zbraní proti drogám, říká Padre Tonga, je něco jiného.
Na fotbalovém hřišti této čtvrti sdílí Panna Maria zeď s další ikonou: V nebesky modrobílých šatech, která se narodila jen pár kilometrů odtud, Diegem Maradonou, drogami poškozenou Boží rukou.
Farnost se stará o 150 dětí ve své mateřské škole, 400 na základní škole. Tonga může jen stěží skrýt svou hrdost na fotbalový klub, kde je organizováno 800 dětí a mladých lidí. Mladé ženy trénují futsal dvakrát týdně a chlapci, narození v letech 2006 až 2010, trénují čtyřikrát týdně. Jsou obzvláště ohroženi a měly by mít co nejméně prázdného času.
"Vidíte, že ti, kteří se zapletou s narcos, najednou položí podlahu na střechu nebo si koupí auto," říká Padre Tonga na cestě na indoorový trénink těch nejmladších. Rychlé peníze jsou lákavé. Kněz chce naopak mladé lidi naučit pracovitosti a smyslu pro odpovědnost, víře v Pannu Marii a ve vlastní hodnotu.
"Panno Maria, jsme tvoji. Každý den se snažíme být dobrou rodinou, kde nikdo není vyloučen a každý si najde své místo," modlí se jeden z kluků v klinkerové sportovní hale, před oběma týmy, před svým trenérem. Zelená a bílá jsou barvy fotbalového klubu farnosti Padre Tonga, před každým zápasem je modlitba: "Chceme být světlem v našem sousedství, vyhrát hru života, žít jako Ježíš s vášní pro dobro ... Vždy vpřed, vpřed!" Ostatní plíce se nadechnou: Amen!
Je 19:10, dole v hale trenér píská na píšťalku na zápas, nahoře ve třech třídách sedí dospělí, kteří chtějí dohnat maturitní vysvědčení. Vláda také chtěla omezit vzdělávání dospělých, říká Padre Tonga a mává na večerní studenty z oken. Ale v tomto případě byl protest úspěšný a program by prozatím pokračoval.
V modré budově hned vedle kostela nabízí kongregace Padre Tonga ubytování pro 40 mužů po dobu abstinenčních příznaků. "Město za terapii stále platí," říká Colombres. "Ale na jak dlouho?"
Mnozí z nich se nyní spoléhají na město Buenos Aires a dalších 23 provincií země, pokud jde o sociální dotace, ekologické předpisy a zachování demokracie. Zatím žádný z guvernérů nepatří k Mileiově straně La Libertad Avanza. Za rok se však budou konat provinční volby a prezident již připravuje vzpurné guvernéry o peníze, na které mají nárok ze státního rozpočtu. "Starosta Buenos Aires se také přizpůsobuje Mileiovi," stěžuje si Padre Tonga na školní chodbě.
Ještě před prezidentskými volbami v roce 2023 chudí kněží varovali před Mileiovými plány. Přijeli do Buenos Aires z celé Argentiny, aby sloužili protestní mši před tisíci chudých lidí, a v otevřeném dopise napsali: "Věříme, že zbožňování trhu vede k dehumanizaci." Pokud probudíte pouze lvy, je logické, "že budou snědena i ta nejbezbrannější jehňata".
Skutečnost, že Mileiovi lidé relativizují vojenskou diktaturu, rozčiluje kněze, protože se prezident prezentuje také jako mesiáš Argentinců. A především je rozčiluje, jak Milei zachází s jejich vůdcem.
Papež František, sám ovlivněný teologií osvobození, je diplomatický, pokud jde o prezidenta své rodné země. "Žádná vláda nemůže morálně požadovat, aby její lid trpěl strádáním, které je neslučitelné s lidskou důstojností," formuloval jednou obecně. Na opatrný protest se nechal vyfotografovat s odboráři ze státní letecké společnosti, kterou chce Milei privatizovat.
Prezident na druhou stranu již nazval papeže "zkurvysynem" a obvinil ho, že je "hanebnou postavou". V jednom rozhovoru Milei řekl: "Papež je představitelem zla na zemi, který sedí na trůnu Božího domu. Papež prosazuje komunismus se všemi katastrofami, které způsobil."
V březnu vyvolala další mše chudých kněží senzaci skandováním: "Vlast není na prodej." Pro arcibiskupa Buenos Aires to zašlo příliš daleko, okřikoval kněze: Bohoslužby by neměly být instrumentalizovány k politickým účelům.
"My Curas villeros nejsme na straně strany," říká Padre Tonga, téma se mu zdá nepříjemné. S kněžským společenstvím Volba pro chudé je to jiné, je vlastně spojeno s peronistkou Cristinou Kirchnerovou. Jeho spolubratři na druhé straně vyjednávali se všemi politickými aktéry, pokud to sloužilo chudým. "Na nižší úrovni můžete také mluvit s lidmi od Mileie," říká. S respektem. To však Padre Tonga u samotného prezidenta postrádá. "Chci říct, to je papež!"
Ve skutečnosti je příliš mnoho korupce, říká Padre Tonga, dokonce i v sociálních hnutích. Potřeba reformy je velká, ale Mileiův kurz je příliš radikální. "Rovnováha, sociální spravedlnost, to je úkol státu!" Už jen proto, aby udržel narcos na uzdě.
Meziroční inflace v zemi sice v listopadu klesla, ale oproti předchozímu měsíci opět mírně vzrostla. Hrubý domácí produkt Argentiny se sníží o 3,5 %, předpovídá Světová banka. Dokonce i liberální ekonomové jako Hans-Dieter Holtzmann, šéf Nadace Friedricha Naumanna v Buenos Aires, která má blízko k FDP, si kladou otázku, zda Mileiova dobrá čísla přetrvají i po jednorázových efektech. Tam, kde chybí sociální kompenzace, se zahraniční investice stávají rizikovějšími, říká Holtzmann.
Desítky tisíc lidí přišly o práci v knihovnách, na poště nebo na železnici Ferrocarriles Argentinos. Pitná voda má být nyní privatizována, dotace na elektřinu, potraviny a benzín jsou passé. Nicméně asi polovina populace stále podporuje Mileiovu politiku.
"Řekl střední třídě, že bude trpět, a teď trpí," říká Padre Tonga. Argentinci takovou upřímnost oceňují – a chtějí doufat, že se jim v dlouhodobém horizontu bude dařit lépe. Milei zatím prosazuje svou politiku pomocí dekretů a v parlamentu nemá většinu.
Padre Tonga je přesvědčen, že se to za rok změní ve volbách do Kongresu. Na "druhé straně" prostě nejsou žádní silní kandidáti.
Tady, ve skrytém městě, kde Mileiova motorová pila proniká do těl chudých, žijí hlavně přistěhovalci z Venezuely, Bolívie a Paraguaye, říká kněz. Nemají na výběr.
Zdroj v němčině: ZDE
Diskuse