Syrský aktivista, jehož utrpení se stalo symbolem Asadovy brutality, byl nalezen mrtvý ve vězení Sednaja

11. 12. 2024

 
Hamada byl po povstání proti Asadově vládě v roce 2011 zadržován a mučen spolu s desítkami tisíc lidí.

„Mazen zažil mučení tak kruté, tak nepředstavitelné, že jeho vyprávění mělo téměř nadpozemskou váhu. Když promluvil, bylo to, jako by hleděl do tváře samotné smrti a prosil anděla smrtelnosti o ještě trochu času,“ napsal Hamadův přítel, fotograf a režisér Sakir Khader.

Podle něj se „stal jedním z nejdůležitějších svědků proti Asadovu režimu“.

Po svržení Asada nyní vyplouvají na povrch podrobnosti o průmyslovém rozsahu věznic a mučíren provozovaných syrským státem.

Syrská síť pro lidská práva (SNHR) zaznamenala od března 2011 do července letošního roku 15 102 úmrtí způsobených mučením ve věznicích provozovaných režimem. Uvedla, že dalších 100 000 lidí se pohřešuje a předpokládá se, že jsou zadržováni, a někteří z nich mohou být nalezeni nyní, když byli vězni propuštěni na svobodu.

Fadel Abdulghany, vedoucí SNHR, která sleduje osoby, jež byly „násilně zmizeny“, se tento týden v přímém televizním přenosu zhroutil, když řekl, že všech 100 000 lidí pravděpodobně „zemřelo při mučení“ ve vězení.

Hamada byl propuštěn v roce 2013 a v roce 2014 mu byl udělen azyl v Nizozemsku, načež začal objíždět západní metropole a přivádět diváky k slzám, když jim ukazoval své jizvy a popisoval, co všechno prožil v rukou syrských úřadů.

V dokumentárním filmu Zmizelá Sýrie se rozplakal na kameru, když říkal: „Zákon je pohání k odpovědnosti. Nedám pokoj, dokud je nepoženu k soudu a nedosáhnu spravedlnosti.“

Jeho přátelé a příznivci však naznačují, že Hamada začal být zdrcený nečinností světa. Sara Afsharová, která režírovala film Zmizelá Sýrie, sdílela fotografii, na níž mu za jeho svědectví tleskali vestoje. „Dojímal lidi a mluvil znovu a znovu. Proč svět nejednal? Proč?“ ptala se.

Pak, v rozhodnutí, které vyděsilo a zmátlo jeho přátele a rozvlnilo komunitu disidentských exulantů, Hamada na začátku roku 2020 zmizel poté, co se zdánlivě rozhodl vrátit do Sýrie.

To, že se někdo, kdo zažil to nejhorší ze syrských mučíren, rozhodl vrátit, vedlo mnohé k domněnce, že ho k tomu zlákaly složky Asadova režimu, aby mu zabránily promluvit.

„Hlavní vinu nese Asad, ale nizozemská vláda je za jeho smrt spoluzodpovědná,“ řekl Khader, který se domnívá, že nizozemský azylový systém jeho přítele zklamal.

Nizozemské úřady podle něj přehlížely Hamadovo utrpení a odřízly ho od podpory. „Návrat do Damašku považoval za jedinou možnost,“ řekl Khader.

Nizozemské ministerstvo zahraničí ve zprávě o Sýrii o rok později podrobně popsalo Hamadův případ s tím, že se „vrátil do Sýrie“ a místo jeho pobytu není známo, ale nekomentovalo, co ho k odchodu vedlo. Nizozemsko bylo jednou ze zemí, které tento týden oznámily, že přestanou vyřizovat syrské žádosti o azyl a pobyt.

Hamada zmizel krátce po příjezdu do Damašku uprostřed náznaků, že byl opět zadržen státem. Jeho přátelé, rodina a příznivci chovali naději, že bude nalezen živý a bude moci spolu s tisíci dalších lidí vyjít na svobodu z rozlehlého vězeňského systému.

Nález jeho těla však ukázal, že Hamada zemřel rukou těch, kterým kdysi unikl, v Sednaji, považované za synonymum krutosti Asadova vězeňského systému. Amnesty International tuto věznici označila za „lidská jatka“, místo, kde byly tisíce lidí mučeny, znásilňovány a zabíjeny při pravidelných hromadných popravách.

Povstalecké síly uvedly, že v márnici v Sednaji našly 40 mrtvol, které vykazovaly známky mučení, a na internetu koluje snímek, na němž je mezi nimi i Hamada.