Izraelská vláda se snaží zadusit izraelskou kulturu útokem na Haaretz a Kan
9. 12. 2024
Vláda, která žvaní o náboženství a Bohu a utrácí jmění za „ministerstvo kulturního dědictví“, chce zrušit rozhlasovou stanici, která se autenticky zabývá kulturním dědictvím, píše Yair Assulin.
Nejzákladnější věc, kterou je třeba pochopit v souvislosti s bojem izraaelské vlády proti Haaretzu a veřejnoprávnímu rozhlasu Kan, je, že to nemá nic společného s aktuálními záležitostmi, politikou nebo důležitými hodnotami, jako je rozmanitost a reprezentace, a už vůbec ne s láskou k Izraeli.
Vládní tažení proti těmto dvěma subjektům je především bojem proti kultuře v nejširším slova smyslu. Ve smyslu prostorů, které umožňují hluboký, komplexní diskurz, jehož součástí jsou otázky a diskuse, vytváření nových perspektiv a zpochybňování statu quo, a ve smyslu vytváření empatie a pozornosti a neustálého hledání.
Stačí se podívat, které z veřejnoprávních rozhlasových stanic vláda nechce privatizovat, ale ve skutečnosti je chce zrušit, abychom pochopili hlubokou podstatu tohoto kroku: Jsou to Kan Tarbut („Kultura“) (prozradím: mám na ní týdenní pořad od jejího vzniku), Kan podcasts, Kan Moreshet („Dědictví“) a Kol Hamuzika („Hlas hudby“).
Více než zlikvidovat celou síť rádií Kan Reshet Bet - která tímto krokem pravděpodobně nezanikne, ale ztratí svou autonomii - chce vláda ve skutečnosti zlikvidovat komplexní rozsah diskurzu, který tyto programy umožňují.
Více než ideologické či politické diskuse se vláda bojí nebo nenávidí a chce zadusit svobodnou a skutečně náročnou diskusi o kořenech izraelského narativu, o základních předpokladech, o našem povědomí, o duši, a ano, i o dědictví a judaismu a jejich základním významu.
Stejná vláda, která blábolí o náboženství a Bohu a zbytečně plýtvá obrovskými finančními prostředky na „ministerstvo kulturního dědictví“, chce zrušit rozhlasovou stanici se značnou poslechovostí, která se zcela seriózně a životně důležitým způsobem zabývá kulturním dědictvím. Existuje výstižnější příklad pro celý tento příběh?
Totéž platí pro boj izraelské vlády proti Haaretzu. To, co je ohrožuje, není vydavatel Amos Schocken, ani řeči o apartheidu a okupaci, nebo dokonce jeho vyšetřování. To, co je ohrožuje víc než tohle všechno, je životně důležitá konverzace, která se na stránkách těchto novin odehrává o nejrůznějších tématech, s různými hlasy a pohledy, a to způsobem, který v žádných jiných izraelských novinách téměř neexistuje.
Právě kombinace hlubokých, seriózních diskusí o Tóře, které se každý týden objevují v hebrejsky psané rubrice Kultura a literatura listu Haaretz, názorových stránek, které se zabývají úplně vším, a příloh, které přinášejí hlasy, jež na jiných místech nejsou slyšet - právě tato touha přinášet různé úhly pohledu je ohrožuje, právě to chtějí umlčet. Jedním slovem: kulturu.
Víc než o kontrolu médií jde o dlouhodobý boj o umlčení kultury. Média jsou sice hlídacím psem demokracie, ale kultura je duší společnosti. A tento boj je bojem o duši. A stav duše - tedy kultury, literatury, divadla, kina, umění, konverzace - je špatný. Vysílání Kan, kterému se daří vytvářet komplexní, bohatou a náročnou izraelskou směsici nejrůznějších pořadů, a Haaretz jako nejdůležitější institucionální konverzační infrastruktura v Izraeli - i když je vždy co zlepšovat - patří mezi naše poslední strážce duše. Společnosti se hroutí, když jim někdo vezme duši.
Už jsem na těchto stránkách psal, že selhání 7. října bylo především selháním kulturním. Ale zřejmě je třeba znovu zdůraznit, jak moc závisí národní odolnost na silné kultuře. Skutečný boj o toto místo bude úspěšný pouze tehdy, když my - ti, kdo skutečně usilují o svobodu a vládu lidu - uznáme obrovskou, realitu měnící a ochrannou hodnotu kultury.
Diskuse