Naděje se rodí v Argentinské…

6. 12. 2024 / Pavel Veleman

čas čtení 5 minut
Česká republika  prosinec 2024 - zažívám další díl šokové doktríny, kterou politici na vodítku přichystali…. Jde již o fakticky cílenou likvidaci občanů bez domova. Změna dávkových systémů, obrovská mediální smršť nenávisti k těmto občanům, prostě peklo…

A do toho chvalozpěvy na dobrého občana/vlastníka bytu, pronajímatele, investičního spekulanta s komoditou, která je často tím nejdůležitějším pro důstojný život občanů, Já, já, moje, moje, vlastník, vlastník– toť nebeský zpěv tohoto adventu. Kriminalizovat, vyhodit, odvést, přemístit, převychovat prací…” Na ulici se Vám líbí, holoubkové? Ani lavičku Vám nenecháme, holoto líná!” 

Tak očekáváme příchod Mesiáše v tyto dny společně se senátorem Hrabou …

Ta psychologická hra s nejtemnější rovinou lidské duše – probuzení a stálé živení nenávisti ze strachu - toť zločin, který překonává vše ostatní. Následuje vypnutí soucitu a tma lidskosti - toto současným politikům nikdy historie nezapomene. Vystrašená společnost se mentálně mění rychlostí světla a zažíváme orgie nenávisti k těm nejslabším v takové míře, kterou nikdo z nás v sociální oblasti - nepamatuje…

Druhá rovina této současné sociální tragédie je naprostá nemožnost mladých lidí bydlet, obývat... byt, jako místo oddechu, bez kterého nelze důstojně žít... Vlastnické bydlení bez sociálního a finančního kapitálu rodiny nelze dnes pořídit.

A tak zbývá možnost nájemného bydlení, které se však v českých podmínkách blíží životu ve věznici. Nesmíte zde kouřit, mít domácí zvíře, každý měsíc se koná kontrola od majitele, děti jsou nežádoucí - poškrábou linoleum, smlouva je jen na rok, stále se řetězící a tudíž s možností obcházet zákonné dvacetiprocentní zvýšení nájemného za rok, no neberte to? A k tomu bonus - neustálý stres. Prodlouží nám to, či neprodlouží? To je to, oč tu běží…

Ne, to není život svobodného člověka jednadvacátého století, to je přežívání, které vás časem zbaví veškeré hrdosti a důstojnosti. Musíte se ponižovat se před stále více agresivními majiteli, kteří přes placené agentury (opět obrovský byznys) naprosto prolamují soukromí života nájemníků. Takže nejen v zaměstnání, ale i v bytě k panu domácímu - stálá loajalita a existenční strach - toť základ českého kapitalismu. To opravdu nejde vydržet bez pravidelných (také) předražených terapií.

Vždycky jsem věděl, že tlak na skutečné systémové změny - nemohu čekat od nás, poslušných “Ovcí všech Obcí”, ale od opravdu statečné občanské společnosti....

Vždyť jsem to zažil jak v konci osmdesátých let dvacátého století  jako mladík a před deseti lety třeba právě na “Klinice”, která byla politiky zničena. Právě k tomuto odkazu se skupiny nejen v Argentinské ulice na Praze 7 hrdě hlásí…Věřte mi, že tam tehdy přišlo dobrovolně násobně víc lidí v sociální nouzi - než za námi, sociálními experty individuální případové práce. Prostě se nebáli, byli zde součástí komunity, která je přijala a cítili se konečně pochopení. Tehdy jsem tam seděl a ohromen tím, co vidím, - jen tiše pozoroval, jak lze opravdu pomáhat lidem.

Někde na té krásně zarostlé zahradě jsem definitivně pochopil, že česká cesta z marasmu mého milovaného oboru sociální práce vede přes tvrdé a nekompromisní přihlášení se ke škole kritické sociální práce. Pakliže nejsme profesně schopni se postavit za své klienty, ztrácíme legitimitu a smysl - dobře nám tak. Čeká nás dějinná ostuda kompromisů, planých nadějí, zbabělosti a posluhování  politickému vedení, které jednou bude historiky sociálních dějin pravdivě popsáno.

Svobodný prostor nejen v Argentinské ulici, díky Bohu ožívá dalšími skupinami zejména mladých lidí, kteří neztratili lidskost a vidí, že si stát budou muset vybojovat zpět. Dnes je ukraden a unesen mafiánskými partičkami, které se ze zvyku stále nazývají politickými stranami, ačkoli již nikoho kromě sebe a svých výhod prakticky nezastupují (vše je jen dobíhající, dějinný zvyk, který čeká na ránu z milosti).

Vědí, že je čeká těžká "Cesta” již opravdu ve fašistické tmě, kterou jim umožnila generace “Havlových studentů roku 1989” - dnes totálních bankrotářů všech jeho vizí a idejí.

Časem jsme ztratili schopnost vnímat celek, vnímat společnost. Opustila nás empatie k větší než vlastní, uzoučké sociální bublině, kde dnes jako spokojení vlastníci vlastní slepoty nerozumíme, nechápeme, vysmíváme se….

Prosím o jediné: Nekažme jim jejich snahu o oprášeni skutečného smyslu významu slov, které jsme před 35 lety odhodili jako nepotřebný šunt na skládku (komunitní solidarita, odvaha k vzbouření, empatie s chudými…), Ten svět šílené současnosti a ještě šílenější budoucnosti budou žít oni, třeba nastupující generace Z a tato slova budou moc potřebovat.

Mám pocit, že tam někde v té ulici jménem Argentinská, v té “trhlině” odcházejícího systému,se v rámci debat, diskusí, společenského soucitu - vytváří skutečná alternativa budoucnosti (vždy je to menšina) i pro širší společnost, která snad jim všem umožní přežít….

Bůh s Vámi, mladí Argentinci!

2
Vytisknout
3519

Diskuse

Obsah vydání | 10. 12. 2024