Druhý pád Aleppa znamená novou fázi syrské občanské války

4. 12. 2024

Bleskový postup rebelů odráží hlubší geopolitické proudy. Válka na Ukrajině si vybrala daň na Rusku, Asadově nejmocnějším spojenci, zatímco Írán a Hizballáh se potýkají s důsledky izraelských vojenských tažení. Mezitím Turecko využilo situace k rozšíření svého vlivu v severní Sýrii tím, že využilo HTS jako zástupnou sílu. Tato překrývající se dynamika dala vzniknout nestabilnímu prostředí, což z pádu Aleppa učinilo kritický bod obratu.

HTS: Od povstalecké skupiny k významnému hráči

Haját Tahrír aš-Šám (HTS) se od svých počátků jako odnož al-Kájdy v Sýrii výrazně vyvinula. Po odštěpení od své mateřské organizace a konsolidaci moci v Idlibu se HTS etablovala jako dominantní síla v severozápadních oblastech Sýrie držených rebely. Skupina operující pod tureckou ochranou přeměnila Idlib na de facto islamistický stát s fungujícími strukturami vlády, vojenskou disciplínou a strategickou autonomií.

Tato transformace učinila z HTS mocného hráče na syrském bojišti. Její vedení se snaží distancovat od džihádistických kořenů skupiny a vytváří dojem pragmatismu a umírněnosti, přinejmenším ve srovnání s ostatními islamistickými frakcemi. Tato strategie pomohla HTS konsolidovat moc a přilákat tureckou podporu, i když zůstává Spojenými státy klasifikována jako teroristická organizace.

Ofenzíva v Aleppu ukazuje růst HTS v soudržnou a schopnou vojenskou sílu. Bojovníci skupiny prokázali efektivní koordinaci s využitím moderních taktik a zbraní, včetně bezpilotní války – charakteristického znaku současných konfliktů, počínaje válkou na Ukrajině. Rychlé tempo postupu, který porazil Asadovy síly během několika dní, podtrhuje zvýšenou kapacitu HTS a její strategické plánování.

Turecké strategické kalkulace

Role Turecka v ofenzivě v Aleppu je složitá a mnohostranná. I když se Ankara výslovně nepřihlásila k účasti, její vliv je nepochybný. Tureckem podporované sunnitské milice bojovaly v ofenzivě po boku HTS a načasování útoku – uprostřed regionálních rušivých vlivů – naznačuje koordinaci se strategickými cíli Turecka.

Turecké zájmy v severní Sýrii jsou dvojí. Za prvé, Ankara se snaží zřídit bezpečnou zónu podél svých hranic, aby zvládla probíhající uprchlickou krizi. Příliv milionů Syřanů do Turecka v průběhu let zatížil jeho ekonomiku a podnítil domácí politické napětí. Zajištěním oblastí jako Aleppo prostřednictvím proxies, jako je HTS, může Turecko vytvořit podmínky pro návrat některých uprchlíků.

Za druhé, Turecko má za cíl oslabit Asadovo sevření v severní Sýrii, rozšířit svou sféru vlivu a zároveň podkopat kurdskou autonomii na severovýchodě. Umožnění HTS spravovat dobytá území nabízí Turecku prostředky k rozšíření kontroly bez přímé správy území, což je krok, který snižuje náklady a vyhýbá se přímé konfrontaci s globálními mocnostmi.

Turecká podpora HTS však není bez rizik. Zatímco Ankara těží z vojenského úspěchu skupiny, její spojení s HTS komplikuje vztahy Turecka se západními spojenci a může zvýšit napětí s Izraelem kvůli vnímání podpory skupiny s extremistickými a protiizraelskými tendencemi.

Asadův slábnoucí režim

Pro Asada je pád Aleppa zničující ranou, která odhaluje prohlubující se křehkost jeho režimu. Asad, kdysi oslavovaný jako vůdce, který přestál bouři občanské války, nyní čelí rostoucím výzvám, zejména ekonomickému kolapsu; roztříštěnost státní moci, kde je nyní moc vykonávána prostřednictvím třetích stran, jako jsou milice a místní mocenští handlíři; a oslabení vnějších spojenců, jako jsou Rusko, Írán a Hizballáh.

Asadova neschopnost bránit Aleppo podtrhuje, jak závislý jeho režim zůstává na vnější podpoře. Bez ruského letectva nebo pozemních sil Hizballáhu je jeho armáda z velké části neschopná udržet velká městská centra, natož zahájit protiofenzívu. Ztráta Aleppa také narušuje Asadovu širší strategii projektování stability, aby přilákala mezinárodní uznání a ekonomickou úlevu.

Slábnoucí dosah Ruska

Ruská intervence v roce 2015 znamenala bod obratu v syrské občanské válce, což umožnilo Asadovu režimu znovu dobýt klíčová území a postupně konsolidovat moc. Zaměření Moskvy se však od její invaze na Ukrajinu v roce 2022 dramaticky posunulo. Pokračující konflikt tam vyčerpal ruské zdroje, včetně letectva, které bylo nápomocné v předchozích syrských taženích. Tlak na ruské vojenské schopnosti, spojený s těžkými ztrátami na Ukrajině, způsobil, že Moskva tentokrát není schopna poskytnout Asadovi stejnou úroveň podpory.

V aleppské ofenzívě byly ruské nálety omezené a neúčinné, což odráží sníženou kapacitu Moskvy. Zatímco Rusko prioritizuje zájmy na Ukrajině a zabezpečení středomořských základen v Sýrii, Asad je stále více ponecháván sám sobě.

Osa Írán-Hizballáh pod tlakem

Írán a Hizballáh, kdysi Asadovi nejspolehlivější spojenci, se také potýkají s významnými výzvami:

Írán čelí neúnavné izraelské letecké kampani zaměřené na jeho proxies v Sýrii a Libanonu. Tyto údery oslabily schopnost Teheránu promítat sílu a účinně podporovat Asada.

Hizballáh, který byl v roce 2016 nápomocný v bitvě o Aleppo, se vzpamatovává z konfrontace s Izraelem. Milice utrpěly těžké ztráty, včetně ztráty svého vůdce Hasana Nasralláha, a postrádají kapacitu k přesunu významných sil do Sýrie.

Írán i Hizballáh jsou zaneprázdněny a oslabeny a Asadovo spoléhání se na toto spojenectví se stává stále více neudržitelným.

(Druhý) pád Aleppa: Geopolitická změna hry?

Úplné vítězství rebelů v Aleppu má dalekosáhlé důsledky. Za prvé posiluje regionální vliv Turecka. Podporou HTS a rozšířením svého dosahu do severní Sýrie Ankara upevňuje svou pozici klíčového mocenského zprostředkovatele. Tento vývoj by mohl přetvořit rovnováhu sil v Sýrii a zkomplikovat úsilí o vyjednání trvalého míru.

Představuje také strategickou příležitost pro Izrael. Kolaps osy Asad-Írán-Hizballáh v Aleppu by mohl odklonit zdroje a pozornost od Izraele, což by mu umožnilo udržovat tlak na Gazu a další fronty podle potřeby.

Je samozřejmé, že pád Aleppa je katastrofou pro Asadův režim, který čelí vyhlídce na ztrátu dalšího území a dokonce se scvrkne na státeček Damašek a jeho okolní oblasti, což dále upevní fragmentaci Sýrie.

Pád Aleppa není jen Asadovou vojenskou porážkou; signalizuje začátek nové fáze syrské občanské války. Zhroucení režimních frontových linií, které byly pečlivě zajištěny Ruskem a Íránem, odhaluje zranitelnost Asadovy vlády a vyvolává otázky ohledně budoucnosti konfliktu.

Jak HTS konsoliduje své zisky a Turecko manévruje k větší kontrole, nadcházející měsíce rozhodnou, zda se Asad může přeskupit, nebo zda se jeho režim bude nadále rozpadat. Jasné je, že syrská občanská válka, která zdaleka nezamrzla, se opět posouvá způsoby, které by mohly mít pro region hluboké důsledky.

Zdroj v angličtině: ZDE