Nebuďte naivní, pokud jde o příměří v Libanonu. Může to znamenat další hrůzy a smrt v Gaze

29. 11. 2024

 
Faktem je například to, že Benjamin Netanjahu se náhle nestal holubičím mírotvorcem. Poté, co minulý měsíc neoprávněně nařídil rozsáhlou pozemní invazi do Libanonu, které předcházelo letecké bombardování a sabotážní útoky v Bejrútu, izraelský jestřábí premiér s vojenskými akcemi nyní končí, dokud je v čele. Operace Severní šípy je na rozdíl od války v roce 2006 veřejnosti prezentována jako úspěch. Vojenská síla Hizballáhu byla nepochybně vážně oslabena.

Důvody, proč Netanjahu již více než rok odmítá přijmout podobné příměří v Gaze, se však ve své podstatě nemění. Tamní válka mu politicky i osobně vyhovuje. Na rozdíl od Libanonu nadále usiluje o „totální vítězství“. Ústupky Hamásu, jako je propuštění palestinských vězňů, by potopily jeho tvrdou pravicovou koalici. Válka drží na uzdě oficiální vyšetřování bezpečnostních selhání kolem zvěrstev Hamásu ze 7. října 2023 - a stejně tak soudní řízení proti Netanjahuovi za údajné úplatkářství a korupci.

Ať už Biden doufá, že se mu podaří dosáhnout čehokoli v těchto dnech svého prezidentství, Netanjahu nemá žádnou motivaci ukončit agónii v Gaze dříve, než 20. ledna nastoupí do úřadu jeho ideologický spojenec Donald Trump. Teprve pak bude možná jednat - a to je velké možná. Libanonské příměří znamená, že se kohorty přetížené izraelské armády, jakmile si odpočinou a přezbrojí, mohou v Gaze soustředit v ještě větší síle. Přibližuje to nucené vylidnění a faktickou anexi severních oblastí území, na kterou naléhají izraelští krajně pravicoví extremisté.

Bidenova náhlá proměna v Růžové zahradě v obhájce práv Palestinců - „lidé v Gaze si prošli peklem,“ řekl - zanechává obzvlášť špatnou příchuť. V době, kdy v Gaze zemřelo více než 44 000 Palestinců, převážně civilistů, a nespočet dalších - mladých i starých - bylo zraněno a traumatizováno, Biden odmítl plně odsoudit Netanjahuovy nezákonné akce, zavést věrohodné sankce nebo zrušit dodávky zbraní, aby omezil izraelské excesy.

Varující  je také fakt, že podle této dohody může Netanjahu válku kdykoli obnovit. Izraelské jednotky mají na stažení 60 dní. Tato lhůta se může protáhnout. Pokud Izrael usoudí, že síly Hizballáhu nezůstávají na místě za libanonskou demarkační linií na řece Litani, 25 km severně od izraelsko-libanonské hranice, nebo že znovu zbrojí, pak celé hororové představení se obnoví. Pokud se Netanjahu svévolně rozhodne, že by se mu politicky hodil další dotek války, může si ho dopřát díky chatrné dohodě, která může být každou chvíli vypovězena.

Téměř zcela zapomenuto, a v neposlední řadě právě Netanjahuem, je zhruba 100 nezvěstných izraelských rukojmích, kteří byli zajati 7. října. Hamas může být porážkou Hizballáhu oslaben. Neexistují však žádné bezprostřední nebo věrohodné známky toho, že by se tato teroristická skupina, ačkoli je vážněji poškozena než její libanonský spojenec, hodlala vzdát svých zbývajících „vyjednávacích žetonů“. Trvá na svém požadavku, aby se Izrael plně stáhl.

Ve skutečnosti, jak poznamenal Biden, se v současné době nevyjednává vůbec. Za hlavní prioritu pro zbytek svého funkčního období údajně označil dohodu o příměří a propuštění rukojmích, která ponechá Hamás „bez moci“ v Gaze. Doufá, že mu v tom pomohou Egypt, Katar a Turecko. V tom však opakovaně selhal. Šance na úspěch jsou nyní mizivé až nulové.

Bidenův dlouho pěstovaný sen o širším urovnání situace na Blízkém východě se zdá být stejně vzdálený jako kdykoli předtím. Plán se točí kolem normalizace vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií po vzoru Abrahamovských dohod, které vyjednal Trump. Předpokládá se, že by to pomohlo marginalizovat Írán a zároveň více připoutat Saúdy k Západu (a udržet Čínu na uzdě). Zásadní zádrhel tohoto plánu však spočívá v tom, že závisí na podstatném pokroku směrem k dvoustátnímu řešení - zkrátka k suverénnímu palestinskému státu.

Od 7. října se postoje na obou stranách arabsko-izraelského rozdělení zostřily. Saúdové naprosto trvají na palestinském sebeurčení. Netanjahu a jeho krajně pravicová parta naprosto trvají na tom, aby bylo zmařeno jakýmikoliv prostředky. To se nezmění jen proto, že v Libanonu utichly zbraně, ani proto, že Biden chce zanechat odkaz mírového prezidenta.

Nejen kvůli obchodním zájmům v Perském zálivu se od Trumpa očekává, že bude usilovat o normalizaci saúdské situace. Chybí mu však obratnost a soustředěnost. Bude chtít snadno zvítězit, jinak ztratí zájem. Stejně jako Netanjahu dává Trump najevo otevřené pohrdání právy Palestinců. V důsledku toho se zdá, že jakákoli ambicióznější mírová snaha skončí neúspěchem.

Další skutečnost: pokud trvalý a komplexní mír na Blízkém východě nedokážou nastolit Američané, nedokáže to nikdo. V nadcházejícím vakuu začne Hizballáh, sice potlučený, ale neohrožený, skrytě zbrojit, přičemž mu bude stejně jako v minulosti pomáhat Írán. I teheránský režim, kterému Izrael ošklivě zkrvavil nos, bude před dalším bojem hledat způsoby, jak znovu upevnit své postavení v regionu a posílit své zástupce, jako jsou jemenští Húsíové.

Jednou ze stále pravděpodobnějších íránských možností, s rostoucí podporou Ruska, je přikročit k vývoji jaderných zbraní, nikoliv jen o nich mluvit - zejména poté, co Západ tento měsíc odmítl jeho nabídku nového jaderného paktu.