27. 11. 2024
Nebýt zpoždění navazujícího letu, zápalná bomba by pravděpodobně vzplála v útrobách letadla letícího vysoko nad Evropskou unií.
Místo toho se vznítila na zemi na německém letišti v Lipsku a zapálila letecký nákladní kontejner DHL.
Západní zpravodajští činitelé se domnívají, že útok, který se odehrál v červenci, byl zkušebním pokusem vedeným ruskými agenty, kteří plánovali umístit podobné bomby na lety do Spojených států.
"Už nějakou dobu pozorujeme agresivní akce ruských zpravodajských služeb," řekl Thomas Haldenwang, který nedávno odstoupil z funkce šéfa německé spolkové vnitřní zpravodajské služby.
"Rusko používá celý soubor nástrojů, od ovlivňování politických diskusí až po kybernetické útoky na kritickou infrastrukturu až po sabotáže ve značném měřítku," řekl.
Kreml dlouhodobě provádí takzvanou hybridní válku proti evropským zemím, včetně dezinformačních kampaní, hackerských útoků, kybernetických útoků a vměšování do voleb s cílem destabilizovat evropské společnosti a v posledních několika letech je přimět ke snížení vojenské podpory Ukrajině.
Minulý týden Německo uvedlo, že v důsledku sabotáže byly přerušeny dva podmořské telekomunikační kabely v Baltském moři.
"Musíme dojít k závěru, aniž bychom přesně věděli, kdo to udělal, že jde o hybridní akci a také musíme předpokládat – aniž bychom o tom věděli – že jde o sabotáž," řekl německý ministr obrany Boris Pistorius.
O několik dní dříve byla ruská špionážní loď Jantar eskortována z Irského moře irským námořnictvem poté, co vstoupila do Irskem kontrolovaných vod a hlídkovala v oblasti obsahující kritické energetické a internetové potrubí a kabely.
Ruské akce také eskalovaly v otevřené násilí.
Ruské tanky možná nevjíždějí do Polska nebo Estonska, ale agresi Moskvy je stále těžší popřít. Druhá bomba v balíku podobná té v Lipsku vzplála v červenci ve skladišti poblíž britského Birminghamu a německá protiteroristická policie vyšetřuje spojení s případy jinde v Evropě.
Nils Andreas Stensønes, šéf norské zahraniční zpravodajské služby, v září řekl, že očekává, že Kreml vystupňuje úsilí o sabotáž ropné a plynové infrastruktury.
Západní představitelé podezřívají Moskvu, že stála za žhářskými útoky v Polsku, Velké Británii, České republice, Německu, Litvě a Lotyšsku. A němečtí a američtí představitelé tvrdí, že zmařili ruské spiknutí s cílem zavraždit Armina Pappergera, výkonného ředitele Rheinmetallu, německého výrobce zbraní a hlavního dodavatele dělostřeleckých granátů pro ukrajinskou armádu.
Zatímco některé vlády – zejména v severských a pobaltských zemích – se snažily bít na poplach, kolektivní reakce EU a NATO byla dosud pozoruhodně krotká.
"Jsme prostě příliš zdvořilí," řekla dánská premiérka Mette Frederiksenová na okraj červencového summitu NATO. "Útočí na nás teď každý den."
Část důvodu pasivity Evropy lze připsat strachu v západních hlavních městech z toho, že budou zataženy do konfliktu, na který nejsou připraveny, řekl Daniel Byman, expert na terorismus a nekonvenční válčení z Centra pro strategická a mezinárodní studia, washingtonského mozkového trustu.
"Většina zemí nechce otevřeně konfrontovat Rusko více, než už k tomu dochází," řekl. "Obávají se eskalace, cyklu kroků a protikroků, který věci zhorší."
Dokonce i slova použitá k popisu útoků odrážejí ostýchavost Evropy, řekl Gabrielius Landsbergis, odstupující litevský ministr zahraničí.
"Proč tomu říkáme hybridní? Protože v podstatě, když to nazýváte hybridním, nemusíte s tím nic dělat," řekl Landsbergis minulý měsíc na bezpečnostní konferenci v Rize. "Pokud to nazýváte terorismem, pak to znamená reakci."
Kremelskou verzi hybridní války formuloval ruský generál Valerij Gerasimov, který je nyní náčelníkem generálního štábu ruských ozbrojených sil, tvrdí rakouský bezpečnostní expert Gerhard Mangott.
"Nikdy to neznamená jen dezinformace a propagandu, ale široký arzenál nástrojů, od sabotáže přes infiltraci a financování stran na Západě až po narušení vzdušného prostoru států NATO ruskými stíhačkami," řekl Mangott.
V Litvě Moskva používá dezinformace k podkopání plánovaného nasazení brigády německých ozbrojených sil, což je součástí úsilí NATO posílit své východní křídlo.
"Šíří se spousta falešných zpráv, například že němečtí vojáci znásilňovali ženy a chtěli okupovat Litvu," řekl Darius Jauniškis, šéf litevské tajné služby. "Rusko chce projekt sabotovat. Bereme to velmi vážně."
V říjnu Polsko dočasně pozastavilo – s podporou lídrů EU – azylová práva pro migranty vstupující do země z Běloruska, přičemž polský premiér Donald Tusk obvinil z prudkého nárůstu příchozích snahu Moskvy destabilizovat Varšavu.
I ve své nejnebezpečnější podobě se však ruská destabilizační kampaň zdá být pečlivě kalibrována tak, aby nevyvolala kolektivní reakci NATO v rámci ustanovení západní vojenské aliance o vzájemné obraně, známého jako článek 5.
Místo toho se zdá, že Kreml pomalu stupňuje tlak, aby zjistil, co mu projde. "Rusko testuje limity článku 5, aby vyvolalo nejistotu," řekl Roderich Kiesewetter, německý zákonodárce a bývalý důstojník generálního štábu německé armády.
Země NATO diskutovaly o kolektivní reakci na ruskou hybridní válku, řekl novinářům před červencovým summitem ve Washingtonu vysoký představitel NATO. I když se útoky nekvalifikují jako válečné akty v tradičním smyslu, země by se mohly odvolat na článek 4, který vyzývá ke konzultacím, pokud je ohrožena bezpečnost země.
"Nemyslím si, že to můžeme v budoucnu vyloučit," řekl vysoký představitel NATO. "Zvláště pokud bychom měli být svědky pokračujícího zhoršování a zintenzivňování tohoto druhu aktivity."
Prozatím je však v alianci jen malá chuť ke konfrontaci.
"NATO je obranná vojenská aliance, která uvažuje v termínech doby míru a války," řekl generál Thierry Burkhard, šéf francouzského obranného štábu, francouzským novinám Le Figaro začátkem tohoto měsíce. Nástroje NATO jednoduše nejsou navrženy pro šedou zónu.
"Velkým problémem" s uplatněním článku 5 v současné situaci je, že "mezi spojenci neexistuje jasná definice toho, co hybridní válka znamená," řekl Marek Kohov, bývalý představitel obrany a zpravodajství, který nyní působí v estonském think-tanku Mezinárodní centrum pro obranu a bezpečnost.
"Dalším hlavním problémem je přisuzování odpovědnosti," řekl Kohov. "Obvykle to přichází o něco později."
Například více než tři měsíce poté, co byly před olympijskými hrami v Paříži sabotovány francouzské železnice, zpravodajské služby země stále vyšetřují, zda za útokem stojí Moskva.
Další překážkou je členství zemí jako Maďarsko a Turecko v NATO, "zemí, které projevily sympatie Rusku," uvedl Byman z Centra pro strategická a mezinárodní studia, což ztěžuje vojenské alianci založené na konsensu činit smysluplná rozhodnutí proti Moskvě.
Nicméně evropské vlády projevují rostoucí ochotu připisovat sabotážní činy Rusku.
Podle estonského ministra obrany Hanno Pevkura je to první krok k boji. "Když se něco stane, prostě jděte na veřejnost," řekl Pevkur. "Ukažte, že tito chlápci byli najati z ruských služeb a tito chlápci prováděli tyto útoky a získávali peníze z Ruska."
Zatímco se země EU a NATO vyhýbají přímé konfrontaci, postupně zvyšují úsilí v boji proti ruské hybridní válce.
V roce 2021 v reakci na ruskou snahu podkopat francouzské prezidentské volby v roce 2017 zřídila Paříž vládní agenturu s názvem Viginum, která má bojovat proti zahraničnímu digitálnímu vměšování.
Od té doby francouzská vláda obviňuje Rusko, že stojí za online kampaní, která má vyvolat paniku ohledně šíření štěnic v Paříži a spojit vypuknutí epidemie s příchodem ukrajinských uprchlíků.
Francouzské zpravodajské služby také podezírají Moskvu, že pověřila bulharské a moldavské občany, aby namalovali antisemitské graffiti do ulic Paříže, aby rozdmýchali domácí napětí kvůli válce mezi Izraelem a Hamásem.
Ve Švédsku vláda zřídila speciální "agenturu pro psychologickou obranu", která má identifikovat dezinformace a bojovat proti nim.
Ochrana kritické infrastruktury se také stala novou prioritou NATO a EU.
V únoru 2023, po sabotáži plynovodů Nord Stream, vytvořilo NATO novou koordinační jednotku pro podmořskou infrastrukturu, která má posoudit zranitelná místa a koordinovat úsilí mezi vládami NATO a soukromým sektorem. V březnu 2023 byla rovněž vytvořena nová pracovní skupina EU-NATO pro odolnost kritické infrastruktury.
Minulý měsíc ministři obrany Německa a Norska, Boris Pistorius a Bjørn Arild Gram, řekli na okraj setkání ministrů obrany NATO, že chtějí, aby spojenci vytvořili pět regionálních center pro monitorování a ochranu podmořské infrastruktury, jako jsou telekomunikační linky, plynovody a elektrická propojení.
Evropské země se také snaží bránit sankcemi. V říjnu EU oficiálně vytvořila nový rámec, který umožňuje bloku zaměřovat se na jednotlivce a subjekty zapojené do ruské hybridní války – včetně vměšování do voleb, sabotáží, dezinformací, kybernetických útoků a instrumentalizace migrantů.
Mezi možné sankce patří zmrazení majetku a zákaz cestování. "Reakce EU zůstává jednotná a odhodlaná," uvedla švédská ministryně zahraničí Maria Malmer Stenergardová v prohlášení zaslaném e-mailem. "Rusku se nepodaří podkopat odolnost a stabilitu EU a jejích členských států."
Až dosud však EU a NATO měly při odstrašování Ruska jen malý úspěch.
Sankce přímo spojené s válkou na Ukrajině měly zatím omezený dopad, takže není jasné, zda bude nový režim účinný.
"Evropané musí reagovat mnohem jednotnějším a důraznějším způsobem," řekl Byman z Centra pro strategická a mezinárodní studia. "Vojenská pomoc [Ukrajině] by měla být zvýšena, aby se ukázalo, že ruské úsilí má opačný efekt."
Kromě zvýšení výdajů na obranu musí země posílit vnitřní bezpečnost, včetně policie, domácích zpravodajských služeb a sdílení informací mezi spojeneckými vládami, řekl Kohov z Mezinárodního centra pro obranu a bezpečnost.
"Pokud tuto příležitost promeškáme, Rusko jen získá větší tah na branku," řekl Kohov. "Musíme si uvědomit, že v podstatě napodobují sabotážní doktrínu Sovětského svazu za studené války."
Jedna z nejráznějších reakcí Evropy paradoxně ztížila vystopování zločinů až k pachatelům.
Od totální ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 vyhostily evropské vlády více než 700 ruských špionů, kteří se vydávali za diplomaty.
V reakci na to se Kreml obrátil k náboru takzvaných agentů na jedno použití, někdy prostřednictvím telegramových kanálů. Většinou jsou to rusky mluvící, IT zdatní mladí muži ve věku mezi 20 a 30 lety, často s kriminální minulostí. Někteří jsou ideologicky motivovaní, jiné to dělají pro peníze, vyplácené v kryptoměnách.
Zpravodajští důstojníci uvedli, že balíček, který začal hořet v Lipsku, mohl být podstrčen agentem na jedno použití, který možná ani nevěděl, že nastražil zápalnou bombu. V dubnu byl ve Velké Británii obviněn Brit z provádění nepřátelských aktivit ve prospěch Moskvy.
Důležitou věcí, řekl Arndt Freytag von Loringhoven, bývalý německý velvyslanec, který sloužil jako první šéf zpravodajské služby NATO, je, aby se Evropa probudila a uvědomila si hrozbu a donutila Rusko zaplatit cenu.
"Spíme," řekl von Loringhoven. "Agresivní chování musí mít politickou cenu."
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse