22. 11. 2024
Pochybnosti o trvalé americké podpoře Ukrajiny dlouho předcházely vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách a vyvolaly obavy o schopnost Kyjeva udržet svou obranu proti válce Moskvy. Tyto obavy zastínily další důležitou dynamiku v už tak komplikovaném konfliktu: Rostoucí zapojení východoasijských mocností do evropské války. Kromě nedávného příchodu nejméně 10 000 severokorejských vojáků na ruskou stranu vyvolává vyvíjející se role Číny, Japonska a Jižní Koreje otázku, zda se na Ukrajině nevede rozšiřující se zástupná válka. Podle všech známek je odpověď ano: Válka vytváří nový precedens pro indo-pacifické národy, aby mohly soutěžit o své zájmy na globální scéně.
Zástupná válka je, když proti sobě dvě země bojují nepřímo – podporou válčících účastníků ve třetí zemi. Klasickými příklady z éry studené války jsou krize v Kongu v 60. letech a krize v Angole v 70. letech, kdy Sovětský svaz a Spojené státy podporovaly válčící frakce v občanské válce penězi, zbraněmi a někdy i vojáky z jiných zemí, ale nikdy se samy přímo nezapojily do bojů.
Ne všechny zástupné války vypadají stejně nebo se řídí standardním vzorem. Někdy vede podpora vnější mocnosti pro jednu stranu k přímé intervenci. Vzpomeňte si na postupné zapojení Spojených států do války ve Vietnamu nebo na sovětskou invazi do Afghánistánu, aby podpořily tamní vládu. I když vojenské úsilí jejich proxies sláblo, Spojené státy a Sovětský svaz si udržely svou účast ve snaze zabránit vítězství zástupce druhé supervelmoci.
Ruská válka proti Ukrajině má všechny znaky zástupné války. Kreml jasně vyjádřil svůj názor, že Ukrajina nemá žádnou váhu jako nezávislý stát a že cílem její invaze je Západ – konkrétně Spojené státy. Členové NATO a několik dalších zemí napojených na Západ na oplátku podporují Ukrajinu dodávkami zbraní. Záměrem Západu může být obrana Ukrajiny, ale jeho úsilí je nutně zaměřeno na Rusko. Tím, že nutí Putina selhat ve svém cíli podmanit si Ukrajinu, západní podpora Ukrajiny podkopává Rusko. Americký ministr obrany Lloyd Austin to naznačil, když připustil, že "chceme vidět Rusko oslabené".
Ale co zapojení východoasijských států na obou stranách této války? Je to pro ně také zástupná válka? Pokud ano, za jakým účelem?
Začněme s podporovateli Ruska. Navzdory tomu, že se Čína zdržela otevřeného poskytování zbraní Rusku, pracovala na zajištění schopnosti Moskvy pokračovat ve válce. Nejenže se postavila proti západním sankcím, ale také využila svých diplomatických kontaktů na globálním jihu, aby zabránila širšímu odsouzení Ruska. Důležité je, že Čína vstoupila do hry, aby podpořila ruskou ekonomiku a obranný průmysl, aby zajistila, že Rusko bude moci odolat západním sankcím a zásobovat svou armádu. Rusko nyní dováží většinu svého bojového zboží a kritických komponent z Číny; podle amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena nyní Čína dodává Rusku asi 90 % jeho dovozu mikroelektroniky a 70 % dovozu obráběcích strojů. Podle celních údajů Peking každý měsíc dodává do Ruska zboží dvojího užití v hodnotě více než 300 milionů dolarů. Jako by chtěla vyslat další varování směrem k NATO, Čína se letos zúčastnila vojenského cvičení v Bělorusku, jen několik kilometrů od polských hranic.
Severní Korea zaujala mnohem přímější přístup. Byla jednou z pouhých pěti zemí, které hlasovaly proti rezoluci Valného shromáždění OSN proti ruské agresi, a minulý týden Pchjongjang ratifikoval vojenskou alianci, která zavazuje jednu zemi k pomoci druhé v případě útoku. Severní Korea poskytla Rusku dělostřelecké granáty a balistické rakety na podporu zmenšujících se zásob munice. K nejeskalovanějšímu kroku však došlo minulý měsíc, kdy Severní Korea vyslala do Ruska asi 10 000 vojáků, z nichž někteří nyní údajně bojují proti Ukrajincům v ruské Kurské oblasti.
Na podporu Ukrajiny se do věci vložili dva oddaní spojenci USA, i když mnohem menšími kroky: Japonsko a Jižní Korea. Na začátku Japonsko koordinovalo sankce proti Rusku se západními partnery. Tokio také poskytuje přímou a nepřímou pomoc Ukrajině, včetně nekinetického vojenského vybavení – včetně vozidel, neprůstřelných vest a průzkumných dronů – a také další pomoc ve výši přibližně 12 miliard dolarů, což z Tokia činí jednoho z hlavních bilaterálních dárců Kyjeva. Japonsko také revidovalo svá omezení na vývoz zbraní, což umožnilo předání raket Patriot japonské výroby do Spojených států, čímž pomohlo zajistit, aby americké zásoby zůstaly stabilní, i když je část tohoto vybavení odeslána na pomoc Ukrajině. A diplomaticky Japonsko využilo svých konexí k tomu, aby působilo jako svolávací síla na pomoc Ukrajině. Například během japonského předsednictví G-7 v roce 2023 tehdejší premiér Kišida Fumio rozšířil pozvání do různých zemí globálního jihu, aby ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj mohl jednat s jejich zástupci na květnovém summitu skupiny.
I když se Jižní Korea zdržela dodávek zbraní na Ukrajinu, poskytla značnou humanitární pomoc a další nesmrtící podporu, jako je vybavení na odminování, neprůstřelné vesty a helmy. Připojila se také k ekonomickým sankcím proti Moskvě. A stejně jako Japonsko doplnila zásoby amerických zbraní, zásobovala Spojené státy dělostřeleckými granáty, a tím uvolnila schopnost Washingtonu posílat granáty na Ukrajinu. Podobně Jižní Korea výrazně zvýšila vývoz obranného materiálu do Polska, jehož část pokryla dodávky Polska na Ukrajinu v prvních dnech války. Po zprávách o příchodu severokorejských vojsk do Ruska nyní Soul zvažuje větší úroveň podpory a přichází s myšlenkou přímého zásobování Kyjeva obrannými a útočnými zbraněmi.
Motivace těchto čtyř východoasijských aktérů má všechny znaky toho, že jsou zapojeni do války v zastoupení. Jak Peking, tak Pchjongjang mají zastřešující strategický zájem na tom, aby Moskva zvítězila. Obě země sdílejí ruskou vizi postzápadního světového řádu, v němž jsou Spojené státy a jejich spojenci oslabeni. Čínský prezident Si Ťin-pching a severokorejský vůdce Kim Čong-un považují Putina za spojence v globálním boji proti Západu, a proto je podpora jeho války na Ukrajině strategickou nutností.
Podobná motivace zástupné války platí pro Tokio a Soul. Tokio má jako mocnost statu quo strategický zájem na tom, aby stávající řád nezakolísal, včetně zákazu změny hranic silou po 2. světové válce; jak Kišida slavně varoval: "Ukrajina dnes může být zítra východní Asií." Soul je kromě obav z nové vojenské aliance mezi Pchjongjangem a Moskvou motivován také potřebou zmařit pokusy o změnu statu quo prostřednictvím nátlaku. Jihokorejský prezident Yoon Suk-yeol v návaznosti na Kišidu loni agentuře AP řekl, že "válka na Ukrajině nám všem připomněla, že bezpečnostní krize v jednom konkrétním regionu může mít globální dopad". Jejich společné akce na pomoc Ukrajině mají také za cíl vyslat zprávu Číně a Severní Koreji, že jakýkoli pokus o násilnou změnu statu quo bude mít strašlivé následky.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse