Je možné, že demokracie už nedokážou vyhrávat války?

7. 8. 2024

čas čtení 6 minut
Washington za administrativy Bidena a Harris radikálně redefinuje globální roli Ameriky při ochraně demokracie. Bráníme svobodu, ale jen do té míry, že jen stěží přežívá, píší Mark Toth a Jonathan Sweet.

Lady Liberty je stále méně ochotná bojovat, aby vyhrála. Jak se ukázalo na Ukrajině a na Blízkém východě, Washington nechce, aby naši spojenci dosáhli vítězství; Stačí, aby přežili, aby se ubránili další den.

To je konzistentní sebezničující poselství přicházející z Bílého domu od doby, kdy se prezident Biden ujal úřadu. Nyní stejné poselství opakuje viceprezidentka Kamala Harris, která se rychle stává de facto prezidentkou a její kampaň do značné míry přebírá kontrolu nad americkou národní bezpečností a zahraniční politikou.

Byli jsme svědky toho, jak se tato prohraná strategie odehrává na Ukrajině – a nyní tragicky na Blízkém východě. Je to také modus operandi čekání na Tchaj-pej, pokud by se čínský vládce Si Ťin-pching rozhodl vojensky znovu dobýt ostrov Tchaj-wan.

Vítězství má v administrativě Bidena a Harris ve skutečnosti nový a nebezpečně rozředěný význam, který z nedbalosti vyzývá k tomu, aby se nevyhrávalo, ale aby se "přiměřeně reagovalo", "prokázala se zdrženlivost" a "bránilo se tak dlouho, jak to bude potřeba". To je spolehlivý způsob, jak zajistit, aby demokracie zemřela.

Rusko, Čína, Írán a Severní Korea hrají o vítězství. Nebrání se, ale jsou v ofenzivě.

Moskva vede válku na Ukrajině a nasazuje polovojenské síly, jako je Wagnerova skupina, aby vedla válku ruského prezidenta Vladimira Putina proti USA a jejich spojencům v Sahelu v Africe a jinde.

Peking vede ekonomickou kampaň proti Západu a rychle buduje své vojenské síly.

Pchjongjang pokračuje v jaderném vydírání a obtěžuje Jižní Koreu a Japonsko.

Írán vede asymetrickou válku proti Izraeli a západním zájmům na Středním východě a v Rudém moři prostřednictvím svých proxies Hamásu, Hizballáhu, Húsiů a dalších v Sýrii, Libanonu, Gaze a Iráku.

USA vyhrály 1. světovou válku, 2. světovou válku i studenou válku. Ale dnes Washington není ochoten vyhrát 3. světovou válku.

3. světová válka, jak jsme již dříve poznamenali na těchto stránkách, nevypadá ani se necítí tak, jak Hollywood předpovídal, že bude. Žádné katastrofické scénáře. Žádný den po radioaktivních scénářích, abyste přežili. Spíše je to globální válka, kterou prohráváme – smrt, chcete-li, tisíci řezy.

Washington musí znovu najít své nadstranické kouzlo z roku 1776 a začít si připisovat nová vítězství. Příležitostí je spousta.

Ukrajina a Izrael jsou zřejmými příklady. Jiné, stejně důležité, existují také – včetně jednoho na naší vlastní polokouli.

Vezměme si Venezuelu. Už 25 let je v sevření totalitních režimů Huga Cháveze a Nicoláse Madura.

Minulou neděli byl Maduro přistižen při činu, když nepravdivě prohlásil, že vyhrál poslední prezidentské volby se ziskem 51 % hlasů. Venezuelské průzkumy veřejného mínění silně naznačují, že jeho opozice získala 73,2 procenta hlasů.

Reakce Bílého domu? V podstatě jde o "myšlenky a modlitby". Vydal neinspirativní, prosté prohlášení, v němž prohlašuje, že "Spojené státy stojí na straně demokratických aspirací venezuelského lidu, včetně podpory jeho práva svobodně a bez odvetných opatření".

Harris byla stejně slabá. Spoluprezidentka nejprve na X tvrdila, že "vůle venezuelského lidu musí být respektována". Pak v podstatě připustila, že Bílý dům bude s Madurem nadále spolupracovat. "Budeme i nadále pracovat na demokratičtější, prosperující a bezpečnější budoucnosti pro venezuelský lid," řekla. Vážně?

Proč nezazněl projev Harris nebo Bidena v Oválné pracovně, který by vyzval Madura k rezignaci? Proč nebylo dvakrát oznámeno, že USA uznávají Edmunda Gonzáleze Urrutiu jako vítěze a že USA budou tvrdě sankcionovat vývoz a obchod s venezuelskou ropou?

Místo toho to byl v podstatě šum. Ropa, obavy z inflace a odmítání přijít s výhrami, to vše se ve Washingtonu spiklo, aby udrželo Madura u moci. Americká listopadová politika v podstatě zabíjí demokracii ve Venezuele.

To skutečně vyvolává otázku, zda jsou západní demokracie ještě schopné vyhrávat války – nebo zda naše čtyřleté volební cykly a časté změny v národní bezpečnosti a zahraniční politice umožňují vznik nepřátel, jejichž cíle proti nám se připravují desítky let a jejich realizace trvá desetiletí.

To nemůže obstát. USA a jejich spojenci se musí znovu vrátit k tomu, aby vyhrávali války. Obrana už nestačí. Pravděpodobně to tak nikdy nebylo a nikdy nebude.

Stačí se podívat na Ukrajinu a Izrael pro opakovací kurz. Obě země jsou odhodlány zvítězit, aby ubránily demokracii proti rostoucí Putinově ose zla.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prosí administrativu Bidena a Harris, aby mu dovolila přenést boj do Ruska tak hluboko, jak to bude nutné. Izraelský premiér Benjamín Netanjahu a jeho válečný kabinet statečně dělají totéž, aby bránili západní demokracii tím, že vedou válku proti Íránu, Hamásu, Húsiům a Hizballáhu.

Ukrajina činí Krym pro Rusko neudržitelným. Fakticky to zastavilo Putinovy vojenské síly na Donbasu a jeho námořnictvo vyhnalo z Černého moře. To vše je to, jak vypadá vítězství.

Nyní je třeba, aby Ukrajinu k vítězství rozhodně posílil Bílý dům – a aby je Biden a Harris přestali nutit hrát o remízu, která nakonec povede k dlouhodobé porážce Kyjeva a ohrozí celou Evropu.

Stejně tak Biden a Harris musí přestat hrát hry s Izraelem. V průběhu své války proti Íránu a jeho spojencům Izrael zdecimoval Hamás, včetně zabití Muhammada Dajfa a Ismáíla Haníji, a přenesl svůj boj do Bejrútu, Teheránu a Jemenu. Izrael bojuje, aby zvítězil.

Tchaj-wan a naši spojenci v Indo-Pacifiku musí slyšet stejný druh vítězných zpráv. A Peking musí pochopit, že vítězství Tchaj-peje je naší jedinou možností. Chtějí-li bojovat, vyhrajeme 3. světovou válku a zachráníme západní liberální demokracii tím, že rozhodně porazíme její nepřátele.

Washington se musí probudit, a to rychle. Demokracie v USA neumírá. Umírá všude kolem nás na celém světě, protože odmítáme bojovat a vítězit, abychom zajistili její přežití.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
2413

Diskuse

Obsah vydání | 8. 8. 2024