Palestinští vězni popisují systémové mučení v izraelských věznicích

6. 8. 2024

čas čtení 9 minut
 

Rozhovory, které uskutečnil s propuštěnými vězni deník Guardian, potvrzují zprávu izraelské skupiny na ochranu práv B'Tselem, podle níž by izraelské věznice měly být označeny jako "mučicí tábory"


Podle rozhovorů listu Guardian s propuštěnými palestinskými vězni se násilí, extrémní hlad, ponižování a další týrání palestinských vězňů stalo v izraelském vězeňském systému normálním jevem a špatné zacházení je nyní natolik systémové, že podle izraelské skupiny na ochranu práv B'Tselem musí být považováno za politiku "institucionalizovaného týrání".

 
Bývalí vězni popsali týrání od surového bití a sexuálního násilí až po hladové příděly, odmítání lékařské péče a zbavování základních potřeb včetně vody, denního světla, elektřiny a hygienických potřeb, včetně mýdla a hygienických vložek pro ženy.

Během několikaměsíčního vyšetřování B'Tselem vyzpovídala 55 bývalých vězňů umístěných v 16 věznicích izraelské vězeňské služby a vazebních střediscích provozovaných Izraelskými obrannými silami (IDF) a zmapovala rozsah a povahu týrání. Tato vysoce respektovaná skupina se sídlem v Jeruzalémě dospěla k závěru, že izraelské věznice by nyní měly být označeny jako "mučicí tábory".

"Když jsme s projektem začínali, mysleli jsme si, že tu a tam najdeme sporadické důkazy a extrémní případy, ale obraz, který se objevil, je zcela jiný," řekl výkonný ředitel organizace Yuli Novak.

"Byli jsme šokováni rozsahem toho, co jsme slyšeli. Pro nás jako izraelsko-palestinskou organizaci je nepříjemné říkat, že Izrael provozuje mučící tábory. Ale uvědomili jsme si, že právě na to se díváme."

Izraelská vězeňská služba (IPS) uvedla, že pracuje v souladu se zákonem a pod dohledem státního kontrolora. "Nejsme si vědomi vámi popsaných tvrzení a pokud je nám známo, k žádným takovým událostem v rámci odpovědnosti IPS nedošlo," uvedla v prohlášení. IPS rovněž tvrdila, že několik petic týkajících se podmínek ve věznicích, které podaly organizace na ochranu lidských práv, bylo Nejvyšším soudem zamítnuto.

IPS uvedla, že "odmítá otevřená obvinění týkající se systematického týrání vězňů ve vazebních zařízeních" a jedná "v souladu s izraelskými zákony a mezinárodním právem". Obvinění z týrání byla důkladně prověřena, uvádí se v prohlášení. Dodalo, že podmínky pro zadržené se v průběhu války výrazně zlepšily.

Od útoku Hamásu 7. října se objevilo několik zpráv o svévolném, krutém a ponižujícím zacházení s palestinskými vězni - vnější svět nemá možnost nahlédnout do podmínek uvnitř věznic, protože Izrael odepřel přístup právníkům, rodinným příslušníkům i inspektorům Červeného kříže.

Koncem července několik poslanců za podpory krajně pravicového davu vniklo na dvě vojenské základny, aby protestovali proti zatčení devíti mužů kvůli  znásilnění zadržené osoby ve vazební věznici Sde Teiman. Poslanec Tally Gotliv davu řekl, že izraelští vojáci si zaslouží úplnou imunitu bez ohledu na své činy.

V bývalých kasárnách, která se stala zpracovatelským centrem pro lidi zajaté v Gaze, se objevily názory, že utrpení v Sde Teiman je strašlivou a dočasnou výjimkou vytvořenou válkou v Gaze.

Svědectví zadržených a zpráva B'Tselem však naznačují, že jde jen o jednu obzvláště násilnou složku systému týrání  a případy týrání nejsou sankcionovanými násilnými činy.

Naopak se naznačuje, že pod vedením krajně pravicového ministra národní bezpečnosti Itamara Ben-Gvira se týrání stalo nedílnou součástí izraelského systému věznění Palestinců.

Od vypuknutí války v Gaze zemřelo v izraelské vazbě nejméně 60 lidí, zatímco předtím to byl jeden až dva případy ročně.

Guardian provedl samostatné rozhovory s osmi zadrženými, z nichž většina byla zatčena bez obvinění a propuštěna bez soudu, a ti podrobně popsali způsoby týrání, které se shodují se způsoby zdokumentovanými organizací B'Tselem.

Terénní výzkumníci v Izraeli a okupovaném východním Jeruzalémě, na Západním břehu Jordánu a v Gaze shromáždili desítky svědectví, lékařských zpráv, pitev a dalších důkazů.

Zjistili konzistentní a rozšířená svědectví o krutém, svévolném násilí, sexuálních útocích, ponižování a pokořování, hladovění, záměrně nehygienických podmínkách, přeplněnosti, odpírání lékařské péče, zákazu náboženských obřadů a odpírání právního poradenství a rodinných návštěv.

Několik svědků, s nimiž Guardian hovořil, uvedlo podrobnosti o třech vraždách: Thaer Abu Asab a Abdul Rahman al-Maari, kteří byli údajně ubiti k smrti dozorci, a Mohammad al-Sabbar, který zemřel na chronické onemocnění. Spoluvězni uvedli, že po 7. říjnu nedostával léky ani speciální dietu, kterou potřeboval.

Vedle používání přímého násilí a omezování pohybu Palestinci již dlouho tvrdí, že věznění je klíčovým prvkem 57 let trvající izraelské okupace: podle různých odhadů bylo alespoň jednou v životě zatčeno až 40 % palestinských mužů.

Před 7. říjnem bylo v izraelských věznicích drženo 5 200 Palestinců, z toho 1 200 ve správní vazbě, která umožňuje časově neomezené zadržování bez obvinění a soudu. Intenzivní vlny zatýkání po útoku Hamásu znamenají, že počet vězňů se na začátku července vyšplhal na 9 623.

Mezi nimi je 1 402 vězňů z Gazy klasifikováno jako "nezákonní bojovníci" podle výjimečných právních předpisů, které rovněž umožňují zadržování bez obvinění nebo soudu. IDF tvrdí, že toto opatření je v souladu s mezinárodním právem.

Palestinci "mučení" v izraelském vězení promluvili: Nemohli jsme spát kvůli tomu  křiku".

Firas Hassan, padesátiletý pracovník služby pro mládež z Betléma, byl zatčen na základě příkazu k administrativnímu zadržení v roce 2022. Podmínky tehdy byly přijatelné, řekl deníku Guardian: k dispozici byly teplé sprchy, slušné jídlo, čas strávený venku na dvoře a asi šest vězňů na cele, každý s vlastním lůžkem.

Počátkem roku 2023 byl Ben-Gvir jmenován ministrem odpovědným za vězeňství. Okamžitě se pustil do odstraňování tzv. výhod pro palestinské vězně, jako byl čerstvý chléb, a omezil dobu sprchování na čtyři minuty.

Tyto změny však nebyly ničím ve srovnání s tím, co se stalo po 7. říjnu, řekl Hassan. "Předtím tu byl respekt. Ale po 7. říjnu jsem si byl jistý, že tam zemřu. Ztratil jsem veškerou naději."

Hassan popsal podmínky, které byly společné mnoha rozhovorům. Řekl, že on a jeho spoluvězni - až 20 lidí v jedné cele určené pro sedm osob - byli biti, někdy i několikrát denně. Řekl, že jeden zraněný spoluvězeň mu po obzvláště brutálním incidentu v listopadu přes slzy tvrdil, že ho dozorci znásilnili obuškem.

Vzhledem k malému množství vody, absenci umýváren a čistého oblečení se podmínky rychle staly extrémně nehygienickými. Jídlo pro celou místnost se skládalo z kousku masa, hrnku sýra, půlky rajčete a půlky okurky ráno a asi pěti lžic nevařené rýže na osobu k večeři. K dispozici byla jedna dvoulitrová láhev vody pro celý pokoj, o kterou se měli podělit.

"Dozorci mi řekli, dáváme vám dost, abyste se udrželi naživu, ale kdyby to bylo na nás, necháme vás hladovět," řekl. Do svého  propuštění bez obvinění v dubnu Hassan zhubl o 22 kg.

Hassan také slyšel křik 38letého Thaera Abu Asaba, který byl údajně ubit k smrti ve vedlejší cele poté, co odmítl sklonit hlavu před dozorci.

Další svědek, 58letý Mousa Aasi z guvernorátu Ramalláh, řekl deníku Guardian, že po bití byl Asab před zraky všech vězňů odvlečen na dvůr. "Říkali, že později zemřel v nemocnici, ale já si myslím, že už byl mrtvý," řekl.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2416

Diskuse

Obsah vydání | 8. 8. 2024