Je korejská jaderka dobré řešení?
8. 8. 2024
/
Jiří Hlavenka
čas čtení
17 minut
Nerad to dělám, ale tady se musím dopředu “vyvinit”: jakékoli energetické úvahy musí mířit do dost vzdálené budoucnosti, kterou nikdo nezná. Jsou tak postavené na předpovědích, ba věštbách a pokud budete argumentovat, že se to bude vyvíjet jinak, dávám vám dopředu za pravdu: určitě bude, ale nikdo neví jak. Ale přesto je nutné tyto úvahy vést.
Dále ještě předesílám, že k jaderné problematice mám i jakousi odbornost - vzděláním jsem jaderný inženýr a ještě tam leccos zůstalo, chvilku jsem v energetice i pracoval a i z tohoto důvodu to celý život sleduju, abych vědomostně nezaostával. Současně také jsem členem pracovní komise (kraje, vláda, ČEZ a další) zabývající se právě výstavbou nových bloků Dukovan a řadu důležitých, ne zcela veřejných informací mám tedy i z této platformy. Takže do toho!
1) Jsou Korejci lepší než Francouzi, nebo ne?
Jak je známo, vybíralo se mezi dodavateli z těchto zemí; v obou případech jsou to státem vlastněné podniky (korejský 100%, francouzská EdF z 84 %). Zde jsem naprosto předvědčený, že volba korejského dodavatele byla jasně nejlepší a v dané situaci i jediná možná.
Za prvé, Francouzi dali vyšší cenu, dle kuloárních informací výrazně, o cca 18 %. To je opravdu obrovský rozdíl (70 - 80 miliard!), který už sám o sobě musí rozhodnout, i kdyby vše ostatní hovořilo pro ně. Jenomže nehovořilo: druhý podstatný parametr spočívá v tom, že Korejci musí velkou část výrobních činností vybudovat v Evropě a použít tak i naše kapacity, zatímco Francie je má doma a komponenty by jednoduše k nám dovezla a zde sestavovala.
Příležitost pro “české HDP” dávají dramaticky lepší Korejci, kteří už mají před-uzavřenou řadu kontaktů s domácími firmami. Esem v rukávu je pak plzeňský Doosan, bývalá Škodovka, která má vyrábět turbínu. Doosan patří Korejcům, ale v tomto si nevybereme - výrobní kapacity klíčových prvků v českých rukou už nemáme.
2) Rosatom versus “nový, nevyzkoušený reaktor”
Málo se ví o jedné velké hanebnosti: tendr na nové reaktory byl ušitý přímo na míru Rosatomu, tedy na bloky, které on rutinně staví (1000 MW). Není nikde psáno ve hvězdách, že jaderný blok MUSÍ mít přesně tento výkon - klidně to šlo poskládat jinak, stavebně zde překážka není a rozhodující by byla cena na MW výkonu. Ač bylo Rusko vyřazeno, tendr se už výrazněji nepředělával a oba zbývající soutěžící museli nabídnout reaktory/bloky, které standardně nestaví. KHNP dělá bloky o 1400 MW a EdF 1650 MW.
O tom, že vyřazení Ruska (Rosatom je rovněž státní podnik) bylo správné nelze vůbec pochybovat - nepříteli fakt nedáte do rukou energetickou bezpečnost země. Jak je to ale s tím “nevyzkoušeným reaktorem”?
Stručně lze říci, že to “je problém, ale dost malý”. Reaktor (resp. celý blok) se opravdu nemusí vymýšlet a konstruovat celý znovu od podlahy: velmi zjednodušeně lze říci, že úkol pro projektové týmy je “zmenšit a přepočítat, zda vše sedí”. (Vím že je to složitější, nekamenujte mně, ale toto je v rámci stručnosti nejblíž pravdě). Přeprojektování a překonstruování je prostě jen vícenáklad pro realizátora - kdyby to nebylo šito na míru Rosatomu a zadání bylo flexibilnější, mohli jsme to mít asi ještě o pár miliard levnější.
3) Poradí si Korejci s přísnými evropskými předpisy?
Tenhle argument považuju za velmi falešný. V této oblasti totiž pravidla hry nediktuje referent místního stavebního úřadu v Osoblaze, ale Mezinárodní agentura pro atomovou energii. Ta je má stejná pro celou planetu, skutečně velmi přísná a přísně je kontroluje. Nesplní podmínky, nedostane povolení ke spuštění, v Turecku nebo v České republice. Jistě že realizátora čekají tisíce menších lokálních překážek, jako jsou například návozové trasy pro jednodušší materiály i obří díly, dostupnost stavebních hmot z blízkých lomů, a vůbec dostupnost pracovních sil (bude potřeba asi tří tisíc lidí navíc během stavby). Ale na to jsou tyhle firmy zvyklé.
4) Je cena dobrá? A co další parametry financování? Neprodraží se to několikrát?
Zde ještě trochu tápeme v mlze: zatím se do prostoru “plivla” pouze cena 400 mld Kč, tedy 200 mld za reaktor. Zda je to “final final”, zda se může nějak měnit v čase (asi ano, budou tam úpravy na indexy pohybů cen hlavních nákladových položek) a jak bude řešeno financování ještě nevíme a tohle myslím neví dnes přesně nikdo.
Nicméně 200 mld za 1000MW blok je dobrá cena; přepočteno na 60 let provozu zatíží investora (či stát?) stavba obou bloků cca 7 miliardami korun ročně, což je vzhledem k objemu výroby a obvyklé ceně vyrobené elektřiny velmi přijatelné. A je to 12%-15% ročního zisku ČEZu, pro ilustraci.
Jasně: vnímáme nebezpečí prodražení. Jsou k tomu příklady odstrašující, ale i ty dobré (s dodrženou cenou). Britský Hinkley Point C i finský Olkiluoto 3 se prodražily cca dvojnásobně, a zatímco u nových Dukovan má vyjít MW na 200 miliónů Kč, u předraženého Hinkley Pointu to vyšlo na 273 mil Kč, ovšem tam se už sedm let staví.
Optimisticky tvrdím, že samozřejmě ano! Nicméně věřím, že ne o moc. Něco budou dělat cenové indexy hlavních vstupů, inflační i jiné; nejasná je otázka nákladů financování (není započtena v té nabídkové ceně) a vždycky se vyjeví nějaké “neznámé neznámé”.
Zatím ale vůbec netušíme, jaké ochrany proti nějakému excesivnímu navyšování ceny ze strany dodavatele budou ve smlouvě s ČEZem (investorem je ČEZ, nikoli stát).
6) A potřebujeme vůbec nové jaderky?
To je pochopitelně ta kardinální otázka a taky se na tom dost štěpí veřejné mínění. Tvrdí zastánci jádra v tom mají jasno, právě tak jako silní zastánci obnovitelných zdrojů.
Mám snad výhodu v tom, že jako vzděláním “jaderňák” chápu jadernou problematiku poměrně dobře, a současně jsem optimista v oblasti obnovitelných zdrojů, a tak zastávám kompromisní stanovisko, které je však inutitivní a nikoli přesně propočtené (protože to vzhledem k nemožnosti prognózovat nadlouho ani nejde): za optimální řešení považuju JEDEN blok (nikoli dva a už vůbec ne čtyři) plus prodlužovat životnost stávajících v Dukovanech i Temelíně až na nejzazší možnou mez.
Hlavní důvod mám tento: energetický mix, diverzifikace zdrojů, nesázet jen na jednu věc. Naprosto totiž nevíme, jak se bude vyvíjet potenciál jednotlivých zdrojů (bereme že uhlí dojíždí a je passé, plyn je ještě celkem otevřený, ale taky už půjde dolů, jde tedy o jádro, vítr a slunce), jak se budou vyvíjet technologie, kapacity, dostupnosti, ceny, ukládání, transport atd. Všude je zde moc neznámých a je lepší mít “od každého něco”. Protože každý ze zdrojů má svoje výhody (ale i nevýhody), celkově je to flexibilnější, odolnější proti nepředvídatelnému vývoji a lze také v průběhu času pružně reagovat s výstavbou (kromě ovšem jádra, tam to znamená “pokřižovat se a skočit”).
7) Z čeho vycházím při modelování energetických potřeb?
Zásadní věcí, na kterou se zapomíná, je spotřeba elektrické energie u nás. Ta totiž v posledních letech rok od roku klesá (!!), což se moc nepublikuje. V roce 2023 činila 57.8 TWh (-4% proti 2022), což je NEJNIŽŠÍ hodnota za posledních 14 let (!). (Přičemž na webu nalezneme vesele stále platné prognózy ČEPSu, dle kterých to letos mělo být 70 TWh - a na těchto falešných číslech stále stojí energetická koncepce ČR (!)). Důvody poklesu jsou mimo záběr článku, ale někdy se jim separátně pověnuji.
Další moje východiska jsou:
- proti té loňské bude spotřeba elektřiny stoupat v budoucnu jen minimálně; oproti rostoucí ekonomice totiž jdou úsporná řešení
ve fotovoltaice bude silně růst komunitní energetika, tj. místní výroba-spotřeba, která může výhledově zcela pokrýt potřeby rodinných domků, úřadů a menších firem po více než 7 měsíců v roce
- fotovoltaiku čeká během deseti let nejméně 25% růst účinnosti panelů (např. perovskit)
- což dále podpoří rychle klesající cena baterií (tj. úložišť), budou se rozvíjet chytrá řešení na ovládání spotřeby do “taktu” s výrobou
oproti tomu větrné elektrárny porostou pomalu, přesto se ale do 20 let můžeme dostat na cca 10% celorepublikové výroby elektřiny (tj. 5-7 TWh ročně), se slušnou stabilitou během roku a vysokým výkonem v “kritické” zimě
- oproti tomu se ale rychle bude odstavovat uhlí a nepříliš vítané budou plynové zdroje
- je hodně pravděpodobné, že budou vznikat obří bateriová úložiště, která se budou velmi dobře vyplácet jako samostatný byznys; jejich ekonomika proti “domkářské” jedné-dvou bateriím je násobně lepší. Vyrovnávání výkonu pak trochu pomohou nové přečerpávačky
- příliš nevěřím na smysluplnost elektřiny z biomasy; slibná je jen 3. generace (řasy), ale tam jsme ještě daleko od cíle. 1. generace (energetické plodiny) jsou passé a 2. generace (bioodpady, listí, dřevo) má dost nízký limit. Pár procent bude druhá generace dělat, ale o moc to proti dnešku neporoste.
Absolutně nevidím na horizont padesáti let a ani se o to nebudu pokoušet. V cca desetiletém výhledu ale vidím jako možné dostat se s obnovitelnými zdroji na 30% (dnes 11%), kde je největší potenciál růstu ve větru. Ale dál nevidím, i když věřím v další růst - proto považuju za rozumné se “zabezpečit” jedním blokem jádra (plus prodlužovat ty existující).
8) Musíme být energeticky soběstační?
Posedlost “soběstačností” ve všem možném máme nahňácanou v hlavách ještě od bolševika a nejde to ven; druhý důvod je v našem komplexu méněcennosti (“všichni se na nás vykašlou, akorát nás oderou”) atd. Jistě by to nebylo špatné, ale energetická bezpečnost NEROVNÁ SE soběstačnost, a bezpečnost je důležitější.
Stabilita výroby a spotřeby se musí budovat na půdorysu kontinentu (je to výhodnější a lepší po všech stránkách) a jistě bychom měli mířit k tomu, abychom byli “víceméně” schopní vyrábět tolik, kolik spotřebováváme. Může to ale kolísat mezi roky - momentálně jsme silný vývozce, není problém být zase pár let dovozce a samozřejmě propojená soustava znamená permanentní přetoky tam a zpět.
9) Bude elektřina někdy zase hodně levná? A pomůžou tomu nové Dukovany?
S jistotou lze odpovědět na druhou otázku, že nikoli. Elektřina je globální komodita a obchoduje se za ceny určené evropským trhem - a je jedno, jestli do toho vstupuje “burza v Lipsku” či nikoli. 2000 MW dukovanských je v kontextu evropských kapacit (výroby i spotřeby) plivnutí do rybníka.
První otázku je těžké zodpovědět, protože právě jsme v oblasti dlouhých prognóz. Uvedu nicméně důvody ke značnému optimismu (nicméně je to prostě ta jedna z prognóz a nemusí vyjít):
- naprosto hlavním a dominantním hybatelem bude elektřina z větru, a to hlavně offshore (v moři) nebo na pobřeží. Tam totiž fouká velmi stabilně a hodně, a je to mimo osídlení. Ale mnoho potenciálu je i uvnitř kontinentu.
- potenciál je vzhledem k potřebám naprosto nevyčerpatelný a postaví se časem NÁSOBNÉ nadkapacity
- výkon větrníků na moři neustále stoupá (stavějí se výkonnější a výkonnější, vzestup výkonů je prudký), sériová výroba je zlevňuje, životnost roste
- stabilita produkce, pokud si představíme větrníky po víceméně celé délce atlantského pobřeží je velká - prostě vždycky někde fouká
- obří náklady na výstavbu přenosových sítí (a ty budou fakt masivní) se časem zaplatí; přenosové sítě pak slouží bez větších průběžných nákladů mnoho desítek let
- budou se zdokonalovat technologie úložišť, a to jak krátkodobých (baterie), tak déledobých (více možností), a to i včetně přeměny do vodíku či jiného spalitelného plynu v případě vysoce nadkapacitní výroby (tj. “hodně fouká”)
Pokud se toto naplní, může se i docela brzy stát, že cena elektrické energie bude prudce klesat - určitě bude klesat u té silové a časem po amortizaci klesnou i náklady na přenos. (Myslím si mimochodem, že pokud mají do něčeho vstupovat veřejné peníze, tak právě na podporu výstavby přenosových sítí tak, aby to méně zatěžovalo cenu elektřiny).
Toto je ale jedna z nejošidnějších, přesto nejdůležitějších prognóz. V případě, že se vyplní, se totiž může stát, že nové Dukovany mohou dopadnout tak, že blok se postaví, spustí… a elektřina z něj bude i násobně dražší než ta, která je k mání na volném trhu. To ostatně pokládám za hlavní riziko výstavby nových bloků; proto z určité opatrnosti jsem pro jeden z důvodů “rozložení rizik”, které jsem popsal výše.
10) Co modulární reaktory? Co jaderná fúze?
Kromě posedlostí soběstačnosti jsme taky zamilovaní do příchodu mesiášů (to je ostatně vidět i v politice), kam patří výroba z nukleární fúze. Teoreticky nádhera, prakticky peklo v provedení - tedy nevěřím v životaschopnost. A u malých modulárních reaktorů pak spíš svítí jejich “mýtizace”: ve skutečnosti nejsou ani moc malé ani moc modulární a taky jsou ještě pár let za obzorem. Mohou něco znamenat (opět v rámci diverzifikace technologií), ale není to žádný přelom, který nás spasí levnou a rychlou energií.
11) Pružně se měnící výkon nových jaderných reaktorů
Jeden důležitý bod týkající se nově designovaných (tj. platí i pro nové Dukovany) jaderných bloků vypichuji zvlášť. Historicky se traduje, že jaderka prostě nastartuje na plný výkon a na tento výkon jede permanentně (s výjimkou odstávek, kdy se zase zcela vypne).
Tohle možná bylo a samozřejmě z pohledu efektivity je to nejlepší - pořizovací náklady jsou zásadní a musí se umořovat. Jenomže spotřeba hodně kolísá a jsou požadavky, aby se pružně měnil i výkon. Nové reaktory jsou proto designované tak, že jsou schopné měnit výkon až nečekaně rychle. Jsou za prvé schopny snížit svůj výkon až o cca 10% v řádu jednotek minut (!), a dále jsou schopné bez větší újmy snížit svůj výkon během hodin na cca 20%, mohou tedy, pokud je to nutné (ekonomicky to výhodné není, samozřejmě) “jezdit” nahoru a dolů tak, aby odpovídaly na dobře predikovatelné výkyvy během dne, špičky a mimošpičky.. Je tedy důležité vědět, že nové generace reaktorů (III, III+) jsou v tomto až nečekaně flexibilní.
12) Závěr: Postavme to na mixu!
“Je to dlouhý, protože je to složitý”, tak shrnu v pár odrážkách:
- rozhodnutí stavět jeden blok mně přijde jako rozumné hlavně z pohledu rozložení rizik a rychlejší de-fosilizace, u dvou si myslím, že už je to overkill a naopak větší riziko
- Korejci jako vítěz tendru jsou dobrou zprávou a nemám obavu, že by mohl nastat větší průšvih
- paralelně a hlavně průběžně investujme do obnovitelných zdrojů (slunce+vítr, u obojího máme velmi slušné předpoklady)
- velký růst budou zaznamenávat bateriová úložiště a potenciál má komunitní, distribuovaná energetika
- nemusíme mít fetiš absolutní soběstačnosti, důležitá je bezpečnost a pan-evropská spolupráce
A závěr závěrů: nebojte se, dopadne to dobře.
3684
Diskuse