Palestinské organizace pro lidská práva předkládají Mezinárodnímu trestnímu soudu připomínky Amicus Curiae k dohodám z Osla

9. 8. 2024

 

Tato písemná vyjádření přišla poté, co Soud vyhověl žádosti Spojeného království o podání vyjádření amicus curiae, v němž Spojené království  tvrdilo, že "[p]roblém dohod z Osla je nutně součástí" "prvotního určení příslušnosti Komory při řešení žádosti o vydání zatykače", a proto by Soud měl přezkoumat, "[z]a jakých okolností může Soud vykonávat příslušnost nad izraelskými státními příslušníky, když Palestina podle dohod z Osla nemůže vykonávat trestní příslušnost nad izraelskými státními příslušníky ". Žádost Spojeného království přišla poté, co žalobce ICC uplatnil neobvyklou praxi, kdy veřejně oznamuje žádosti svého úřadu o vydání zatykačů ještě před jejich vydáním Komorou. (Pozn. red. Británie mezitím své podání stáhla.)

Dohody z Osla neomezují Soudní dvůr ve výkonu jeho jurisdikce, včetně izraelských státních příslušníků, za trestné činy spadající do jeho jurisdikce spáchané na území Státu Palestina, ani nejsou součástí rozhodnutí Komory o žádosti žalobce o vydání zatykačů. Spojené království tak zkreslilo rozhodnutí Komory z roku 2021 o rozsahu její územní příslušnosti, v němž Komora konstatovala, že "územní příslušnost Soudního dvora ve věci Situace v Palestině se vztahuje na území okupovaná Izraelem od roku 1967, konkrétně na Gazu a Západní břeh Jordánu, včetně východního Jeruzaléma". Kromě toho připomínky potvrdily, že "povolení žádosti Spojeného království, jakož i dalších následných žádostí, v této konkrétní fázi řízení ex parte podle článku 58 nebylo nutné, neboť není odůvodněno odkazem na výjimečné okolnosti a vyvolalo neodůvodněné průtahy v řízení".

Organizace rovněž tvrdily, že žádost Spojeného království by nebyla možná bez vyjádření státního zástupce a že Komora "musí zajistit, aby státní zástupce důsledně dodržoval její pokyny, zejména když jeho 'jednání má potenciál ovlivnit výkon spravedlnosti a integritu [řízení ještě před jeho zahájením] podle článku 58 Statutu.". Dále uvedli, že Komora "jako soudní garant výkonu spravedlnosti a integrity řízení zvažuje, že se bude zabývat nedodržováním pokynů státního zástupce: "aby soudy vzbuzovaly ve veřejnosti nezbytnou důvěru, je třeba přihlížet i k otázkám vnitřní organizace".

Organizace upozornily Soudní dvůr, že povolování zásahů amicus curiae v "řízeních ex parte podle článku 58 způsobuje zbytečné průtahy a fakticky vytváří formu de facto stínového kontradiktorního řízení (řízení v řízení)", které nemá podle zákonného rámce Soudního dvora žádný právní základ. Zejména poznamenává, že "tvrzení Spojeného království, že "otázka dohod z Osla je nutně součástí" zákonné povinnosti Komory podle čl. 19 odst. 1 přesvědčit se o své příslušnosti, je chybné a zavádějící", a varuje Komoru, že "zkoumání nad rámec toho, co je zákonem požadováno od Komory, aby se přesvědčila o své příslušnosti, by mohlo být považováno za výsledek žádosti Spojeného království, což by mohlo vyvolat dojem neoprávněného politického nátlaku".

Organizace ve svých připomínkách rovněž tvrdily, že chybnost argumentace Spojeného království - která se zdá být postavena na právním pravidle "nemo dat quod non habet", což znamená, že nikdo nemůže dát to, co nemá - pramení z toho, že nebere v úvahu účinek okupačního práva a předpokládá, že v důsledku dohod z Osla okupační mocnost (Izrael) nutně zbavila okupovaný stát (Palestinu) jeho svrchovaných práv, včetně jeho plné normativní jurisdikce. Konstatuje, že dohody z Osla sice omezují donucovací pravomoc státu Palestina, ale nemohou ovlivnit jeho normativní pravomoc, včetně možnosti udělit pravomoc Mezinárodnímu trestnímu soudu. Normativní jurisdikce Státu Palestina odráží jeho svrchovanost a jeho "mezinárodně uznávanou právní autoritu". Ve Výrocích se zdůrazňuje, že "dohody z Osla představují 'zvláštní dohodu' ve smyslu čtvrté Ženevské úmluvy", a proto "nemohou  upřít 'chráněným osobám' jejich práva". Dále zopakovala, že poradní stanovisko MTS k nezákonné okupaci Izraele v Palestině jasně rozhodlo, že "Izrael se nemůže opírat o dohody z Osla při výkonu své jurisdikce v [oPt] způsobem, který je v rozporu s jeho závazky podle okupačního práva".

Připomínky dospěly k závěru, že "pravidla Římského statutu nemohou být přepsána podmínkami dvoustranné dohody, zejména dohody mezi okupační mocností a zástupci okupovaného lidu, způsobem, který je v rozporu se základními principy a cíli zřízení soudu, jakož i s chráněným právem palestinského lidu na sebeurčení." Závěrem připomínky poznamenaly, že "současná žádost o vydání zatykače má neoprávněně omezený rozsah", a "vyzvaly k zahrnutí zločinů genocidy, apartheidu a zločinů souvisejících s osadami, včetně přímého či nepřímého přesunu osadníků na oPt, do obvinění proti izraelskému premiérovi Netanjahuovi a ministru obrany Gallantovi podle Římského statutu", přičemž zdůraznily, že zločin genocidy "je páchán bez přestávky a bez lítosti".

Zdroj v angličtině ZDE

Celé písemné vyjádření si můžete přečíst zde.