Písně Navarové žijí dál

18. 6. 2024 / Soňa Svobodová

čas čtení 12 minut

V letošním roce tomu bude již dvacet let, co tento svět po delší zákeřné nemoci opustila ve svých pouhých pětačtyřiceti letech jedna z nejznámějších českých zpěvaček, skladatelek a textařek Zuzana Navarová. Od roku 1980 zpívala se skupinou Nerez, s níž během čtrnácti let, tak dlouho totiž její spolupráce s touto kapelou trvala, vydala i několik velmi úspěšných alb, jako např. to s názvem Na vařený nudli. Poté krátce spolupracovala se skupinou Tres, s níž vydala stejnojmenné album Tres. V následujících letech se zrodila její další spolupráce, tentokráte se skupinou Koa, s níž vydala nejen stejnojmenné album Koa, ale i to nejoceňovanější s názvem Barvy všecky.  Své poslední album, na němž zpívá nejen česky, romsky, slovensky, rusky, jidiš, ale i kečuánsky vydala pod názvem Jako Šantidévi v roce 2003.

Málokdo však ví, že byla i úspěšnou komponistkou scénické hudby jak pro divadlo, tak i film. Proto si myslím, že všechny její fanoušky milé překvapil projekt s názvem ,,Pocta Zuzaně Navarové", který se původně zrodil v kapele Jazz Elements, jenže z této kapely se zrodila kapela nová, ale zato se staronovými členy, kterými jsou Barbora Červinková, Tomáš Pecka, Antonín Jína, Jan Neruda, Nicholas Arthofer a Stanislav Šedivý. Všichni zmínění jsou členy kapely Pocta Zuzaně Navarové. A nejen o tomto projektu jsem si povídala s Barborou Červinkovou, která je její zpěvačkou a současně i kapelnicí.

Kdo z vás přišel s tímto nápadem, vytvořit tento úžasný projekt?

Abych pravdu řekla, původně to měl být jen jeden koncert pro radost. A hned vysvětlím proč. Pořádala jsem totiž svou narozeninovou oslavu ve Vile Štvanice, kde se sešlo několik kapel a my tam hráli ještě s Jazz Elements. Tehdy mě napadlo zahrát prostě pár písniček od Zuzany a jejích kapel, přibrali jsme kytaru a zahráli jsme je. Byl to nečekaný úspěch. Všichni jsme z něj byli nadšení, hrálo se nám skvěle, jakoby ty písničky potřebovali znovu dýchat. Po koncertě jsme dostali hned několik nabídek na další koncerty s tímhle projektem. A tak to začalo. Zahráli jsme pár koncertů a vždy z toho bylo několik dalších. Žilo si to vlastním životem a rozjelo se to raketovou rychlostí. My jsme jen vděčně přihlíželi poctěni, že můžeme být součástí něčeho tak hezkého.

To jste krásně vystihla, neboť Zuzaniny písně jsou opravdu nádherné, takže se vás chci zeptat, zda k těm patnácti koncertům, které máte naplánovány, přibudou i další?

Těch koncertů máme v plánu ještě víc, postupně je budeme přidávat na naše webovky. Je opravdu neuvěřitelné, že máme takovou čest si už třeba i vybrat, kde zahrajeme a musíme plánovat, aby nás někde třeba nebylo moc. Ale jsou v Čechách ještě destinace, kam zatím nejezdíme, protože nás neznají. Tady musím říci, že v Praze na nás chodí asi nejvíce posluchačů, neboť v březnu jsme pár týdnu po sobě vyprodali dva kluby, což je jedinečné.

O Zuzaně je také známo, že byla hodně pracovitá, dokladem čehož je to velké množství písniček, které nazpívala. Kolik jste jich zatím do svého repertoáru stihli zařadit?

V repertoáru máme asi padesát skladeb a pořád zkoušíme nové. Baví nás to a taky rádi měníme repertoár. I když pecky, jako Já s tebou žít nebudu nebo Tisíc dnů mezi námi jsme asi ještě nikdy nevynechali.

A právě písničky, které jste pro tento záměr vybrali, jste i jedinečným způsobem zpracovali. Je to tak?

Ano, zpracování písní jinou kapelou než je ta původní, je vždycky originální, i když se snažíme vždy, co nejvíce napodobit originál. Ale hrajeme repertoár dvou různých kapel, kapely Nerez a Koa. A nástrojové obsazení máme taky trochu jiné. Co nám zůstalo z Jazz Elements je trumpeta, která dodává písničkám barevnost, divokost a sentiment. Hraje na ni úžasný Nick Arthofer, který přestože je rodilý Američan, v kapele také hodně zpívá a hraje na perkuse. Zpívají vlastně všichni. A v tom se hodně dokážeme přiblížit zvuku kapely Nerez a vlastně i Koa. Tomáš Pecka pak vytahuje postupně všechny možné nástroje, abychom se přiblížili původním nahrávkám. V písni Černá voda hraje na violoncello. Toník pak zpívá od bubnů, na které hraje hodně perkusivně. Ale v písni Kolovrátek má i sólo na celou bicí soupravu. Takže vlastně asi ano. Písničky v našem podání určitě punc  originality mají.

Když vás Zuzana tam nahoře poslouchá, tak jí musí srdce plesat radostí, co říkáte?

Naše srdce radostí opravdu plesají při každém koncertě. Před našim prvním koncertem v Malostranské Besedě v Praze jsme všichni cítili velkou zodpovědnost. Nevěděli jsme, jestli by to Zuzka takhle vůbec chtěla. Zda to přijme publikum. Měli jsme plno pochybností.

Ale ty vás po vaší vyšehradské procházce opustili, že?

Je to tak. Před koncertem jsem vyprávěla klukům z kapely, že jsem se byla projít na Vyšehradě, kde je Zuzana pochovaná, a že jsem si zavřela oči a v duchu s ní promlouvala. Tenkrát jsem opravdu cítila příval vděčnosti a uklidnění. Věděla jsem jistě, že je ráda, že do toho jdeme. Čekala jsem, že se mi kluci vysmějí. Ale nesmál se nikdo. Všichni se usmívali a Nick mi dokonce řekl, že úplně to samé udělal taky. Samozřejmě, že bychom byli všichni raději, kdyby tenkrát neumřela a mohla zpívat svoje písničky dál. Ale bohužel se to stalo a tohle je pro nás i pro všechny, kdo mají tyhle písničky rádi alternativa, jak ty písničky a ona skrze ně mohou žít dál.

Nepřipadá vám, že její písničky se staly velkou vzácností, když přihlédneme k tomu, že jsou tak málo slyšet z rozhlasových i televizních vln?

Zuzanina písničky jsou vzácné, protože ona byla vzácná. Spousta lidí, kteří ji znali Vám řeknou takovou obligátní větu. ,,Ona to všechno měla prostě trochu jinak." Uměla do textu i hudby vložit ty nejniternější pocity, o kterých jsme si mysleli, že nejdou popsat slovy. A ona to popsala a ještě z toho udělala nádhernou písničku. A naopak, když v písničce přestala být slova zapotřebí, ty největší pocity dokázala znázornit pouhým papadadam. Tohle mi řekl jeden textař, že nezná lepší text od Zuzany, než refrén písně Do nebes. A já bych k tomu ještě ráda dodala, že nad jejími texty žasnu zas a znova.Proto mě tak baví je zpívat. Když si najdu, že nějaký napsala třeba v pětadvaceti letech, tak nechápu, jak to všechno už mohla vědět. Neznala jsem ji, ale musela být neskutečně sensitivní, chytrá a prostě o věcech, lidech přemýšlela hodně do hloubky.

Nejen její texty, ale i její hudba svědčí o tom, že to prostě byla její srdeční záležitost, že?

Víte, v hudbě jde o pocity. Umělce i posluchače. A když se to správně umí propojit, funguje to. A to ona tedy uměla. Na tomhle záleží, proto na Vás lidí chodí a poslouchají, protože to v nich umíte vzbudit. A doufám, že nám se to daří taky.

Musím přiznat, že mně v paměti nejvíce utkvěla její česko-anglická píseň Taši delé, na níž spolupracovala s kolumbijským písničkářem Ivánem Gutiérrezem. Také vám utkvěla v paměti?

To je krásna písnička.Zpíváme ji jako duet s Nickem - on zpívá ty anglické části textu, takže v jeho rodném jazyce. Což ovšem moc nepomohlo tomu, aby to nepletl. Rozumějte, je pro něj těžké si zapamatovat text ,,You come up from high...", ale text ,,Zutrhala z břehů lilie studený..." to si pamatuje a vyslovuje jako rodilý Čech (smích). Ale ještě ke kapele Koa bych dodala, že byla ohromně rozmanitá, co se týká jejího složení. Romské písničky, španělské bolero, samba, latina a samozřejmě ty niterné odrhovačky. Najdete tam snad všechno. Taši delé je za mě jedna z nejkrásnějších písní od Koy.


Plně s vámi souhlasím, ale když se ještě vrátíme k Nickovi, tak se dá říci, že čeština si ho už celé získala?

Nick mluví skvěle česky. Člověk, který ho zná by neřekl, že je cizinec, spíš, že je trochu divnej (smích). Občas vynechá zvratné ,,se", a to je asi všechno. Má hlavně úžasný přehled o Česku. Je nám v kapele stydno, když nám cestou na hraní vypráví, jak u hradu, okolo něhož právě projíždíme proběhly tyhle bitvy a kdo z Přemyslovců a Habsburků zde žil. My to totiž samozřejmě ani netušíme.

Takže máte v kapele i svého lektora, ale kromě toho a již zmíněného projektu se všichni zabýváte i vlastní autorskou tvorbou. Nemýlím se?

Nemýlíte. Nick má jazzovou skupinu Lilimat. Hraje jim to neskutečně, každý živý koncert je velký zážitek. Tonda s Tomem mají skupinu Pecky. Je to nová pop-folková skupina, která se skvěla rozjíždí a myslím, že o ní ještě uslyšíme. Já tvořím písničky se svým mužem a doufám, že s nimi taky brzy vyjdu na světlo světa.

A kde se s vaší kapelou budeme moci v nejbližší době potkat?

Máme před sebou nadupanou sezónu. Odstartovali jsme ji v Praze, dále nás čeká Plzeň, Litovel, Podivín, Kolín, Veltrusy, hrad Tetín, Jihlava a mezitím spousta pražských koncertů. Jak jsem už v jedné z odpovědí zmínila, tak v Praze máme velkou základnu posluchačů a spousta z nich se stala i našimi přáteli. A v Praze nás čeká Malostranská Beseda, Pivovar Prokopák - koncert v přírodě pod hvězdami, KD Barikádníků. Pak budeme přesně na den dvacátého výročí Zuzanina úmrtí, který spadá na 7. prosince letošního roku nejen koncertovat v Černošicích, ale na zmíněném koncertě proběhne i Křest DVD s názvem ,,Pocta v Černošicích", kterého se zúčastní i Zuzanin bývalý kolega z její původní kapely Koa, takže na ní budeme všichni takto vzpomínat.

Tak to se mohou všichni příznivci nejen Zuzany, vaší kapely, ale i našich listů začít na dané koncerty těšit. A co byste řekla nato, kdybychom jim to těšení zpříjemnili textem té nejkrásnější písně od Koy a Zuzany Navarové Taši delé, aby si ho s námi všemi zanotovali. Jste pro?

Ano. Zpíváme s Vámi. Těšíme se na Vás všechny, na našich koncertech.

A tady je text zmíněné písně:



Taši delé


Přicházíš z hor
ze Země sněhů
slunce, co pálí do mraků
kde řeky se rvou
o kámen z břehu
a duše lítaj na draku

Přicházíš z hor
ze Země sněhů
na střeše světa usínáš
já vím, každej tvor
zná soucit i něhu
jenže ty dlouho se neozýváš

Taši de lé
Slunce Sanghy a Dharmy
Taši de lé

0
Vytisknout
1541

Diskuse

Obsah vydání | 20. 6. 2024