Británie: Konzervativní vláda z let 2010-2024 byla nejhorší v poválečné britské historii, konstatují odborníci
19. 6. 2024
Jak píše John Stevens ve středečním článku pro deník Daily Mirror, nbritský ministr financí Jeremy Hunt si na začátku roku na soukromé večeři toryů stěžoval, že voliči "naprosto nedokážou ocenit naše vynikající výsledky od roku 2010".
Jak dobré jsou však výsledky Konzervativní strany ve vládě za posledních 14 let? Naštěstí máme nyní k dispozici to, co je nejblíže autoritativnímu, oficiálnímu verdiktu. Sir Anthony Seldon, pravděpodobně nejvýznamnější současný britský politický historik, vydává sbírku esejů napsaných významnými akademiky a dalšími odborníky, kteří analyzovali výsledky konzervativní vlády od roku 2010 do roku 2024 a zabývali se tím, čeho dosáhla ve všech oblastech politiky.
Kniha nese název The Conservative Effect 2010-2014: Vydává ji nakladatelství Cambridge University Press.
A její závěr je usvědčující. Popisuje ji jako nejhorší vládu v poválečné historii.
Zde je závěr závěrečné kapitoly, kterou napsali Seldon a jeho spolueditor Tom Egerton a která shrnuje celkový verdikt.
V porovnání s předchozími čtyřmi obdobími dominance jedné strany po roce 1945 je těžké považovat roky od roku 2010 za něco jiného než za zklamání. Do roku 2024 bylo postavení Británie ve světě horší, unie méně silná, země méně rovnoprávná, obyvatelstvo hůře chráněné, růst pomalejší s nevalnými vyhlídkami, veřejné služby nevýkonné a do značné míry nereformované, zatímco respekt k institucím britského státu, včetně státní správy, soudnictví a policie, byl nižší, stejně jako k vnějším subjektům, včetně univerzit a BBC, opakovaně napadaným nejen vládou, ministry a pravicovými komentátory.
Zbavuje neobvykle vysoký počet vnějších otřesů vlády do jisté míry odpovědnosti? Především jeden z nich - brexit - si způsobily zcela samy a v historii bude vnímán jako určující rozhodnutí těchto let. V roce 2024 je verdikt nad brexitem téměř výhradně negativní, přičemž nejzranitelnější jsou ti, kteří jím trpí nejvíce, jak tehdy předpovídali skeptici. Národu se v těchto čtrnácti letech vládlo jistě obtížně, Konzervativní straně ještě obtížněji. K obtížím, s nimiž se premiér potýkal při zajišťování jasné strategické politiky, jistě přispěly i dlouhodobé problémy, včetně 24hodinového zpravodajského cyklu, vzestupu sociálních médií a umělé inteligence a četnosti skandálů a krizí. Bylo to však rozhodnutí premiérů, že se rozhodli nechat se rozptylovat krátkodobými záležitostmi, místo aby se zaměřili na strategické a dlouhodobé cíle. Premiér má pravomoci: úřadující premiéři to často přehlíželi.
Celkově lze jen těžko najít v dějinách konzervativců srovnatelné období, které by dosáhlo tak málo nebo které by na svém konci zanechalo zemi ve více znepokojivém stavu.
V závěrečném eseji Seldon a Egerton tvrdí, že jedním z hlavních problémů čtrnáctileté vlády bylo špatné vedení. Tvrdí, že Boris Johnson a Liz Trussová "nestačili" na funkci premiéra, a o většině dalších vedoucích osobností, které byly ve vládě, mají nízké mínění. Píší.
Jen velmi málo ministrů kabinetu z let 2010 až 2024 by se mohlo rovnat týmu, který sloužil za Clementa Attleeho. Nebo týmy, které sloužily za Wilsona, Thatcherové či Blaira. Michael Gove, Jeremy Hunt a Philip Hammond byli po roce 2010 vzácnými příklady kvalitních ministrů ...
Silný a schopný premiér je pro úspěch vlády v britském systému nezbytný. V předchozích čtyřech obdobích se vystřídali dva historičtí a přelomoví premiéři, tedy Churchill a Thatcherová, a řada dalších, kteří byli schopnými, ne-li programově významnými premiéry, včetně Macmillana, Wilsona, Majora a Blaira. Od roku 2010 se této úrovni přiblížil pouze Cameron, přičemž Sunak byl z ostatních nejlepší. Za Mayové se politika prakticky zastavila, protože brexit pohltil téměř veškerý čas, zatímco seriózní tvorba politiky se zastavila za neschopného Johnsonova vedení, nejhoršího v moderním premiérství, a nešťastné Trussové. Kontinuitě politiky nepomohlo ani to, že každý nastupující premiér pohrdal svým předchůdcem, přičemž jedinou výjimkou byl obdiv Trussové k Johnsonovi. Nevěnovali tedy další čas tomu, aby pochopili, o co se jejich předchůdci snažili a jak na tom stavět, místo aby to zničili.
Diskuse