Jednání o Ukrajině: V roce 2022 je narušila Ruská federace, která požadovala právo veta v případě nového útoku na Ukrajinu

19. 6. 2024

Dne 15. června byl zveřejněn návrh mírové smlouvy ze 17. března a 15. dubna 2022 v plném znění, který stanovil konkurenční návrhy a body dohody obou stran, jakož i "komuniké" z jednání v Istanbulu dne 29. března, které navrhovanou dohodu shrnuje.

Dokumenty byly zveřejněny ukrajinskými, ruskými a evropskými zdroji a vyjednavači a dalšími osobami jim blízkými potvrdili autenticitu. Některé aspekty těchto dokumentů již byly zveřejněny, ale většina materiálů nebyla dříve zveřejněna.

Kromě přezkoumání dokumentů strávil deník The Times několik měsíců rozhovory s více než tuctem ukrajinských, ruských a západních současných i bývalých představitelů a dalších osob blízkých rozhovorům, včetně tří členů ukrajinského vyjednávacího týmu.

Z prostudování dokumentů vyplývá, že se strany střetly v otázkách, jako jsou počty zbraní, podmínky potenciálního členství Ukrajiny v Evropské unii a také ukrajinské jazykové a kulturní zákony, které Rusko chtělo zrušit. Ukrajinská strana na jednáních souhlasila s tím, že se vzdá členství v NATO a přijme ruskou okupaci části svého území, ale odmítla uznat ruskou suverenitu nad nimi. Rusko také požadovalo, aby Ukrajina učinila ruštinu úředním jazykem.

Zdálo se, že Rusko, ohromené zuřivým ukrajinským odporem, je takové dohodě otevřené, ale nakonec nedokázalo souhlasit s její nejdůležitější složkou: Dohodou, která zavazovala ostatní země, aby se postavily za Ukrajinu, pokud bude znovu napadena.

NYT se seznámil s anglickou verzí návrhu dohody ze 17. března, kterou Ukrajina poskytla západním vládám. V té době Ukrajina usilovala o souhlas Ruska s mezinárodními "bezpečnostními zárukami", podle nichž by se ostatní země – včetně ukrajinských spojenců, kteří by dohodu také podepsali – postavily na její obranu, pokud by byla znovu napadena. Chtěla, aby se smlouva rozšířila i na "mezinárodně uznané hranice Ukrajiny", i když se ruské síly stále snažily obsadit Kyjev.

Ukrajina chtěla, aby její spojenci byli smluvně zavázáni zasáhnout, pokud by byla znovu napadena, například "... uzavření vzdušného prostoru nad Ukrajinou, poskytnutí nezbytných zbraní, použití ozbrojených sil k obnovení a dalšímu udržení bezpečnosti Ukrajiny jako trvale neutrálního státu."

Ruský tým chtěl, aby Ukrajina a všichni ostatní signatáři smlouvy zrušili sankce, které na Moskvu uvalili od roku 2014, a veřejně vyzval ostatní země, aby učinily totéž. Ukrajina by se musela vzdát celého východního Donbasu a uznat Krym jako součást Ruska. Sedmibodový seznam byl namířen proti ukrajinské národní identitě, včetně zákazu pojmenovávat ulice po ukrajinských bojovnících za nezávislost.

Návrh obsahoval limity na velikost ukrajinských ozbrojených sil a počet tanků, dělostřeleckých baterií, válečných lodí a bojových letadel, které by země mohla mít ve svém arzenálu.

Američtí představitelé byli znepokojeni podmínkami možné smlouvy. Na setkáních se svými ukrajinskými protějšky tento vysoce postavený představitel vzpomínal: "Řekli jsme tiše: 'Chápete, že je to jednostranné odzbrojení, že?'

Podle evropského diplomata se polští lídři obávali, že by se Německo nebo Francie mohly pokusit přesvědčit Ukrajince, aby přijali ruské podmínky, a chtěli tomu zabránit.

Na schůzce s vůdci NATO v Bruselu 24. března proto polský prezident Andrzej Duda vznesl text návrhu dohody ze 17. března, řekl diplomat, který se schůzky zúčastnil. "Kdo z vás to podepíše?" zeptal se Duda svých kolegů. Žádný z vedoucích představitelů NATO neodpověděl.

Zástupci Ruska a Ukrajiny se 29. března setkali v Istanbulském paláci na Bosporu. V té době se zdálo, že Rusové podporují ukrajinský model neutrality a bezpečnostních záruk a kladou menší důraz na své územní nároky.

Ukrajina shrnula navrhovanou dohodu do dvoustránkového dokumentu, který nazvala Istanbulské komuniké, ale nikdy ho nezveřejnila. Status Krymu měl být stanoven během 10-15 let, zatímco Ukrajina slíbila, že se nebude pokoušet poloostrov obsadit silou; Zelenskyj a Putin se měli osobně setkat, aby dokončili mírovou smlouvu a dohodli se na tom, jak velkou část ukrajinského území bude Rusko nadále okupovat.

Komuniké, které deníku The Times poskytl ukrajinský vyjednavač, popisovalo mechanismus vojenské intervence jiných zemí v případě druhého útoku na Ukrajinu – koncept, který Ukrajinci nazvali článkem 5 s odkazem na dohodu o vzájemné obraně obsaženou v článku 5 smlouvy o členství v NATO.

Podle Ukrajinců byly povinné bezpečnostní záruky základem potenciální mírové dohody, kterou by mohlo podepsat mnoho zemí: "Možné garantující země: Velká Británie, Čína, Rusko, Spojené státy, Francie, Turecko, Německo, Kanada, Itálie, Polsko, Izrael."

"Garantské státy a Ukrajina se dohodly, že v případě agrese, jakéhokoli ozbrojeného útoku na Ukrajinu nebo jakékoli vojenské operace proti Ukrajině každý z garantských států po naléhavých a okamžitých konzultacích mezi nimi... Poskytnout... pomoc Ukrajině jako trvale neutrálnímu státu pod útokem...," uvádí se v komuniké.

Ruští představitelé však veřejně vyslali smíšené signály o tom, zda je Kreml skutečně připraven dohodu podepsat. Podle vyjednavačů se Rusové a Ukrajinci vrátili k mnohahodinovému vyjednávání prostřednictvím videospojení a vyměnili si návrhy dohod přes WhatsApp.

10. dubna hlavní vyjednavač z Ukrajiny Davyd Arachamija napsal ve zprávě WhatsApp ukrajinskému týmu, že mluvil s ruským miliardářem Romanem Abramovičem, který hrál zákulisní roli při jednáních. Podle Arachamiji "mluvil se svým šéfem", tedy Vladimirem Putinem, který naléhal na vyjednavače, aby se soustředili na klíčové otázky a rychle na nich pracovali. Člen skupiny WhatsApp ukázal tuto a další zprávy novinářům z The Times.

Jeden ukrajinský vyjednavač řekl, že si myslí, že rozhovory jsou Putinovým blufováním, ale další dva je označili za vážné.

15. dubna poslali ruští vyjednavači na stůl svého prezidenta sedmnáctistránkový návrh smlouvy.

Stejně jako v předchozí verzi obsahuje návrh z 15. dubna červeně zvýrazněný text, který zdůrazňuje kontroverzní témata. Na prvních stránkách smlouvy, kde se objevily klauzule, na nichž bylo dosaženo dohody, však takové znaky téměř úplně chybí.

Ve verzi z 15. dubna se tedy vyjednavači dohodli, že Ukrajina se prohlásí za trvale neutrální stát, i když jí bude umožněn vstup do Evropské unie.

Velká část smlouvy "nebude platit" na Krym a zbytek ukrajinského území, o kterém bude rozhodnuto později, což znamená, že Kyjev přijme ruskou okupaci části svého území, aniž by uznal ruskou suverenitu nad ním.

Významné rozdíly však přetrvávaly. Rusko chtělo, aby byl dolet ukrajinských raket omezen na 40 km, zatímco Ukrajina chtěla 280 km – dost na to, aby zasáhla cíle po celém Krymu. Rusko stále chtělo, aby Ukrajina zrušila zákony týkající se jazyka a národní identity a také stáhla ukrajinské jednotky v rámci příměří.

V ruském návrhu příměří se uvádí, že Ukrajina by měla stáhnout své jednotky na svém území "na místa trvalého rozmístění nebo na místa dohodnutá s Ruskou federací".

Největší problém však podle deníku nastal v článku 5. Uvedl, že v případě dalšího ozbrojeného útoku na Ukrajinu se za něj postaví "garantské státy", které smlouvu podepíší – Velká Británie, Čína, Rusko, Spojené státy a Francie.

Citace: "K velkému zděšení Ukrajinců došlo k významnému odchýlení od toho, co se podle ukrajinských vyjednavačů projednávalo v Istanbulu. Rusko přidalo klauzuli, že všechny garantské státy, včetně Ruska, musí schválit reakci v případě útoku na Ukrajinu. Ve skutečnosti mohla Moskva znovu napadnout Ukrajinu a pak vetovat jakoukoli vojenskou intervenci ve prospěch Ukrajiny – což je zdánlivě absurdní podmínka, kterou Kyjev rychle identifikoval jako porušení dohody...

Po této změně podle jednoho člena ukrajinského vyjednávacího týmu "neměli zájem pokračovat v jednáních".

Zdroj v angličtině: ZDE