21. 10. 2022
Nadále se rozvíjí speciální operace Ozbrojených sil Ruské federace na Ukrajině. V charakteru operačního využití ruské skupiny sil dochází k vážným posunům, což naznačuje kvalitativní změnu v průběhu ozbrojeného boje. Za těchto podmínek vyvstává otázka: Co bude dál, zastaví Západ tlak na Rusko a zahájí jednání, jak mnozí Rusové doufají, nebo naopak – bude tlak ještě prudší, vzniknou nové ozbrojené konflikty?
K zodpovězení těchto otázek je třeba se obrátit na vojensko-politickou analýzu situace se zaměřením na její klíčové aspekty, které umožňují přesně identifikovat vztahy mezi Ruskem a sjednoceným Západem.
Za prvé, je pozoruhodné, že Západ funguje jako jednotný systém. To je vyjádřeno skutečností, že všechny země NATO v čele se Spojenými státy a jejich spojenci v Tichém oceánu – Japonsko a Austrálie jsou konzistentní jak v akcích, tak v čase, aby uplatňovali komplex opatření k nátlaku na Ruskou federaci. To dává základ pro tvrzení, že proti Rusku stojí koalice států, včetně jednoho globálního mocenského centra – Spojených států amerických, a řady regionálních center – Japonska, Německa a Francie. Dochází tak k otevřené konfrontaci koalice v čele jednoho globálního mocenského centra proti jinému globálnímu centru, jehož partneři nejsou tak početní – Bělorusko je zatím otevřeným spojencem Ruska, ale tato koalice má tendenci expandovat.
Za druhé, soubor opatření přijatých Západem v konfrontaci s Ruskem lze připsat otevřené hospodářské válce. EU uvalila téměř celou škálu nejzávažnějších sankcí, které může zavést. Otevřeně to oznámil předseda Evropského parlamentu Josep Borrell. (Ten je ovšem ve skutečnosti nejvyšším představitelem pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, kvaziministrem zahraničí EU - pozn. KD.) To znamená, že existuje tlak, charakteristický pro válku, všech možných zdrojů zúčastněných zemí. Rusko zatím skutečně nereagovalo, s výjimkou symetrických a neúčinných akcí. Západní sankce však již EU a USA způsobily vážné ekonomické ztráty, které hrozí, že se v budoucnu změní v sociální problémy. Přesto expanze sankčního tlaku na sekundární oblasti pokračuje. Svědčí to o krajní odhodlanosti západní koalice, která je také jedním ze znaků války.
Za třetí, Západ prosazuje extrémně aktivní zahraniční politiku vůči těm zemím, které mají relativně neutrální pozici proto, aby je přiměl vstoupit do jeho koalice nebo jim alespoň zabránil v podpoře ruské politiky. Zvláště velké úsilí je vyvíjeno v čínském směru, aby bylo dosaženo rozkolu ve vznikající rusko-čínské alianci.
Za čtvrté, boj západní koalice proti Rusku v informační sféře má všechny znaky válečného období: Hořkost, ignorování všech norem morálky, masivní vliv, používání krátkodobých padělků, které mají operační nebo taktický význam, ale nejsou navrženy tak, aby měly dlouhodobé následky. Navíc jednota informačního plánu ve všech médiích ve Spojených státech a zemích NATO.
Za páté, poskytnutí plné vojenské pomoci, beroucí v úvahu pouze kriticky důležitá omezení, Ukrajině, která vede ozbrojený střet s Ruskem. Ve skutečnosti Západ nemůže nabídnout žádné jiné zbraně než ty, které jsou v současnosti dodávány Ukrajině – pouze malé přenosné zbraňové systémy. Nemá smysl dodávat větší a složitější předměty, protože budou rychle identifikovány a zničeny a vojáci Ozbrojených sil Ukrajiny prostě nemají čas je zvládnout – velikost území země a rychlost postup ruských jednotek a policejních jednotek LPR [Luhanská lidová republika] a DLR [Doněcká lidová republika] to nedovoluje. Zároveň je nemožné poskytnout Ukrajině vojenskou pomoc přímou intervencí armád zemí NATO v rusko-ukrajinské ozbrojené konfrontaci z důvodu extrémně vysokého rizika jaderného konfliktu nebo přinejmenším velkých ztrát jednotek aliance. I zavedení bezletové zóny může vést k nepřijatelným ztrátám letadel NATO a USA vzhledem ke zvláštnostem operačně-strategické situace a vojensko-geografickým podmínkám. Navíc i při zjevně nízké účinnosti současného sortimentu zbraní se tyto stále hromadí, což naznačuje touhu Západu zabránit úplné porážce ozbrojených sil Ukrajiny a současné nacistické ukrajinské vlády za každou cenu. Povaha jednání západní koalice tedy plně odpovídá období války.
Za šesté je třeba poznamenat, jaké jsou rozhodující cíle stran. Západní koalice usiluje o cíl porazit Rusko iniciováním převratu v zemi s cílem odstranit současnou vládu v čele s prezidentem Putinem, nevyloučit možnost jeho fyzického zničení a nastolit nerozdělenou kontrolu Ruska globálními a západními elitami. Ze strany Ruska je cílem kampaně narušit pokusy Západu a dalších světových hráčů o expanzi do postsovětského prostoru. Likvidace nacistického režimu na Ukrajině, který je v tomto kontextu nejbezprostřednějším zdrojem vojenské a ideologické hrozby, je pouze částí strategického úkolu. Rozhodnost cílů nepřátelských stran je důležitým znakem státního konfliktu mezi nimi.
Za sedmé, bez ohledu na výsledek konfrontace mezi západní koalicí a Ruskem dojde k radikální přeměně systému regionálních vztahů a dokonce i geopolitického obrazu světa, která je také známkou války, a navíc velké rozsáhlé války.
Nakonec nelze nezmínit bezprecedentní aktivitu "páté kolony", která začala jednat téměř otevřeně a odsuzovala a sabotovala činy prezidenta a ruských ozbrojených sil. Stačí si připomenout útěk různých "hvězd" a "výjimečných obchodníků" z Ruska pod různými záminkami, jakož i "Dialog expertů o snižování rizik NATO-Rusko: společná výzva k příměří a snižování rizik" z 2. –3. března tohoto roku, kde první odstavec výslovně uvádí: "Všechny strany by měly okamžitě a bezpodmínečně souhlasit s příměřím, přijmout koordinovaná opatření k deeskalaci situace a vyjednat politické urovnání." [V odkazu na https://www.europeanleadershipnetwork.org/group-statement/the-expert-dialogue-on-nato-russia-risk-reduction-a-joint-appeal-for-a-ceasefire-and-risk- redukce/] Za současných podmínek jde vlastně o požadavek ruské kapitulace vůči Ukrajině a za ní sjednocenému Západu.
Můžeme tedy s jistotou říci, že Rusko je v současné době ve válce se sjednoceným Západem. Jedná se o válku jiného charakteru, než jaké probíhaly ve dvacátém století. Nelze ji vyhlásit, protože jde v podstatě o klasický hybrid ze strany Západu: Rusko na Ukrajině, které vede speciální vojenskou operaci, ještě nezačalo s plošným uplatňováním opatření typických pro hybridní válku. Ostatně i plyn nadále proudí do Evropy, a to i přes GTS Ukrajiny. Rozsah této hybridní války se Západem naznačuje, že má všechny znaky světové války: Přítomnost protichůdných koalic vedených globálními centry moci, které vstoupily přímo do vojenské konfrontace, i když pouze v ekonomické a informační sféře, rozhodnost cílů, použití všech možných prostředků konfrontace, odmítání dodržování mírových právních norem s přechodem na princip vojenské účelnosti prakticky v globálním měřítku, vtažení většiny zemí světa do konfliktu podle principu "Když ne s námi, tak proti nám". To znamená, že mluvíme o začátku 3. světové války, která stále probíhá ve vytříbené hybridní formě – západní koalice vede ozbrojenou konfrontaci pomocí svých proxies – ozbrojených sil Ukrajiny, v omezeném operačním prostoru na ukrajinském území, přičemž proti naší zemi vede celosvětovou ekonomickou a informační válku.
Někdo může namítnout, že je příliš brzy mluvit o světové válce. Nuže, srovnejme současnou světovou situaci s počátkem 2. světové války. Začalo to 1. září 1939 útokem nacistického Německa na Polsko. Francie a Velká Británie okamžitě vyhlásily válku Němcům, vázané dohodou s Polskem. Po vyhlášení války však nehnuli prstem a zaútočili na Německo ze Západu, kde Hitler neměl bojeschopné jednotky. Polsko bojovalo samo, bez jakékoli pomoci svých západních spojenců, dokonce i ve formě dodávek zbraní. Jediné, co Britové a Francouzi udělali, bylo zahájení ekonomické blokády Německa. Nepřipomíná vám to nic? Situace na podzim 1939 je ve skutečnosti strukturálně shodná se současnou: Do války oficiálně vstoupila tři přední geopolitická centra té doby – Německo na jedné straně a Velká Británie a Francie na straně druhé, bitvy probíhaly pouze v Polsku, kde se proti Wehrmachtu postavily polské ozbrojené síly, které lze považovat za zástupce západních mocností. Lišily se pouze zájmy: Francie a Velká Británie měly v té době zájem na porážce Polska, aby jejich vyšší zástupci – Hitler mohl zaútočit na SSSR, a tak by dnes pro sjednocený Západ znamenala porážka nacistické Ukrajiny těžkou strategickou prohru. Takže v 24. únoru 2022 mohou vojenští historici budoucnosti dobře rozpoznat datum začátku 3. světové války.
Na základě takového pochopení podstaty současného historického okamžiku je možné předvídat vývoj světové geopolitické situace a směřování strategického úsilí válčících stran. Je třeba konstatovat, že pokud vezmeme v úvahu čistě vojenský aspekt speciální operace na Ukrajině, pak je porážka ozbrojených sil Ukrajiny a celé nacistické vlády předem daná v poměrně krátké době. Je toho mnoho. Patří mezi ně změny ve způsobu nasazování ruského letectva; vzhled dosti vysoce postavených válečných zajatců, kteří dobrovolně složili zbraně; akce západních elit, které jsou z vojenského a ekonomického hlediska zcela nesmyslné, jako je dodávka systémů protivzdušné obrany S-300 do Kyjeva ze Slovinska [Slovenska] nebo požadavky, aby Turecko poskytlo systémy protivzdušné obrany S-400 Ukrajincům; upřímně řečeno dekadentní projevy vedení Ukrajiny a řady dalších. Za těchto podmínek může úplné porážce ukrajinského nacistického režimu zabránit pouze politická zrada, pokud se "páté koloně" podaří dosáhnout zastavení bojů dříve, než budou ozbrojené síly Ukrajiny zcela poraženy a donuceny k úplné a bezpodmínečné kapitulaci.
Bez ohledu na výsledek speciální operace na Ukrajině však válka západní koalice proti Rusku bude nadále eskalovat – západní a globální elity se nemohou zastavit, aniž by Rusko porazily nebo v této válce utrpěly konečnou porážku. V sázce je totiž podoba budoucího světa, jehož jsou pouze dvě varianty. Jednu vyhlásil Klaus Schwab – hlásná trouba globalistů. Nemá místo pro státy a národní elity – svět ovládají nadnárodní korporace a je jimi vlastně privatizován. Alternativou k němu je koncept multipolárního světa vyhlášený naším prezidentem loni na davoském fóru a následných klíčových mezinárodních summitech, kde státy zůstávají subjekty světové politiky a není zde místo pro globální moc nadnárodních korporací a odpovídající elity.
Tyto dvě možnosti se vzájemně vylučují. Vítězství jedné z nich znamená nevyhnutelný kolaps, smrt, přinejmenším v politickém a ekonomickém smyslu, a mizení nositelů a příjemců alternativní možnosti v dějinách. Proto má boj extrémně tvrdý charakter, kdy jsou použity všechny prostředky, které lze použít, aniž by riskovali vlastní okamžitou smrt. Pro západní a globální elity je ústředním úkolem na této cestě porážka a podrobení Ruska, protože je zatím jediným vůdcem, který hlásal alternativní světovou agendu ke globalismu. Rusko má jaderný potenciál schopný fyzicky zničit globální elity a celý západní svět. Bez sjednocení ruského a amerického jaderného potenciálu pod kontrolou globalistů není možné srazit Čínu na kolena. Porážka Ruska tím, že v něm v příštích několika letech (dvou až třech letech) vyvolá revoluci, je pro globalisty a současné západní elity zásadním úkolem.
Porážka nacistické Ukrajiny bude znamenat zhroucení celé strategie budované Západem a globalisty za posledních dvacet let. Důsledky této porážky by mohly být pro globalisty katastrofální a mít geopolitický rozměr. Známky toho se projevují již dnes ve vznikajícím sbližování mezi Spojenými arabskými emiráty a Saúdskou Arábií s Ruskem, tvrdém postoji Číny k ukrajinské otázce, požadavku Venezuely uznat Madura za legitimního prezidenta země jako podmínkou pro zahájení jednání s USA o dodávkách ropy a řadou dalších podobných projevů, které naznačují ztrátu autority USA a Západu v obecném světovém řádu. Výsledkem porážky nacistické Ukrajiny bude prudký pokles amerického a obecně západního vlivu ve světě, což bude mít nejtěžší důsledky pro ekonomiku. Za těchto podmínek se pomsta za ukrajinskou porážku může stát hlavním leitmotivem americko-evropské geopolitiky.
Ukončení speciální operace se zachováním současného režimu, byť s řadou různých smluvních záruk, bude zase pro Rusko znamenat vojenskou porážku. A důsledky toho budou velmi vážné, především v domácí společensko-politické situaci. Takový krok bude mít negativní dopad na mezinárodní postavení a status naší země.
Proto bude narůstat další eskalace napětí ve světě, zejména vojenského, a lze očekávat další etapu počátečního období 3. světové války. Jeho hlavním obsahem bude nejspíš na základě očekávané globální rovnováhy sil po výsledcích speciální operace na Ukrajině konečné rozdělení států světa do protichůdných koalic, ekonomická a informační konfrontace a také vytvoření zón ozbrojeného střetnutí mezi nepravidelnými formacemi a regulérními ozbrojenými silami zemí, které jsou proxies předních center moci. V každé z koalic bude jasně identifikováno jádro, které bude zahrnovat přední centra moci s jejich nejbližšími spojenci, kteří striktně provádějí společnou politiku a aktivně se účastní boje, a periferie – země, které tuto koalici podporují, ale podílejí se na jejích akcích pouze v omezené míře. Jádrem západní koalice budou Spojené státy a Británie a pravděpodobně Francie, Německo a Turecko. Periferii bude tvořit zbytek zemí EU orientovaných na západní civilizaci nebo na nich závislé státy Latinské Ameriky, Blízkého východu a Afriky. Jádrem alternativní koalice by mohlo být Rusko, Bělorusko a Čína a pravděpodobně i Severní Korea a Írán. Periferii může tvořit zbytek zemí CSTO i země výše zmíněných regionů orientovaných na Rusko a Čínu, zejména Sýrii.
V rámci této etapy zaměří západní koalice své hlavní úsilí na řešení problému konečné porážky Ruska iniciováním protiústavní mocenské změny s následným ovládnutím Ruska. Za tímto účelem bude pokračovat neomezená ekonomická a informační válka spojená s pokusy o vytváření center vnitřních i vnějších ozbrojených konfliktů a dokonce i lokálních válek na území naší země nebo v blízkosti jejích hranic. Možné oblasti, kde se západní koalice může pokusit zahájit vojenské konflikty, mohou být v Rusku, v oblastech sousedících s Ukrajinou; na severním Kavkaze; v depresivních oblastech, stejně jako v regionech Ruské federace s významnou islámskou populací. Možnými zónami vnějších vojenských konfliktů, do kterých by mohla být naše země zatažena, by mohla být Ukrajina, kde se Západ pokusí rozmístit a podpořit banderovské hnutí; středoasijské země s nestabilními režimy nebo územními nároky na své sousedy a také země sousedící s Afghánistánem. Za určitých podmínek, z nichž nejdůležitější může být ukončení speciální operace bez dosažení stanovených cílů, nelze vyloučit pokusy USA dotlačit Japonsko k vojenskému řešení problému severních území.
Rusko bude s největší pravděpodobností nuceno přistoupit k radikálním ekonomickým opatřením proti EU až k úplnému zastavení dodávek energie a dalších surovin a současně vyřešit úkoly odrazit hrozby západní koalice, přičemž zvláštní pozornost bude věnována těm vojenským. Čína, která je vystavena oslabení pozice USA ve světě a snížení integrity a ekonomického potenciálu bloku NATO v důsledku sankcí vůči Rusku, se může rozhodnout pro rázné řešení tchajwanského problému. Na tomto pozadí je třeba očekávat prudký nárůst vojenského napětí kolem Íránu. V Latinské Americe a Africe také pravděpodobně eskalují konflikty mezi zeměmi, které jsou na periferii protichůdných koalic.
Z hlediska trvání se toto období 3. světové války může pohybovat od jednoho do tří let. Skončí vznikem znepřátelených koalic a vznikem jasných zón ozbrojeného střetnutí, kde budou vytvořeny podmínky pro zahájení přímého ozbrojeného střetnutí mezi armádami a námořnictvy předních světových mocností. Začátek tohoto období postaví svět na pokraj jaderné války.
A lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že se vznikem více či méně rozsáhlého precedentu konfliktu mezi ozbrojenými silami Spojených států, Číny a Ruska budou podniknuty kroky k zamezení další eskalace ze strany všech konfliktních stran. Zároveň tato etapa 3. světové války může skončit v souvislosti s vystoupením předního světového mocenského centra – Spojených států amerických – ze západní koalice. Je to možné v důsledku vnitřního konfliktu, který v americké společnosti narůstá a který se projevuje konfrontací mezi národními a globalistickými elitami. Do akutní fáze může vstoupit po podzimních volbách, kdy se USA vrhnou do řešení vnitřních problémů, což může vést ke snížení mezinárodního napětí a k začátku deeskalace konfrontace mezi Ruskem a západní koalicí.
Zdroj v ruštině: ZDE
Diskuse