"Zázračný" letoun F-35: Všechno zná, všude byl, každému poradí?

21. 10. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
Jestliže si Česko, které v současnosti provozuje stíhací letouny Gripen, podle plánu pořídí americké F-35, nováček bude moci na takovém stroji létat až po sedmiletém výcviku. Znamená to, že pokud by první dodávky proběhly v roce 2028, začínající pilot by se stal bojeschopným v roce 2035. Mezitím kromě značných pořizovacích nákladů ČR každoročně zaplatí další miliardové provozní náklady.

Válka na Ukrajině ukázala, nakolik západní experti přeceňovali ruské letectvo. Jakkoliv jednotlivé ruské stroje jistě jsou relativně moderní, celkový kontext jejich fungování zůstal děsivě zaostalý a podvázal potenciální bojové schopnosti. Víme, že letouny "nové generace" jako Su-57 jsou mediálními událostmi a technologickým rozčarováním. Proti okupantům úspěšně bojují ukrajinští piloti na sovětských letounech Su-27 a MiG-29 z 80. let minulého století. Za vynikající by ukrajinská strana považovala získání starších amerických strojů F/A-18, F-16 nebo F-15.


Zásadní modernizace ruského stíhacího letectva v příštích letech je z technologického, ekonomického i politického hlediska (ocitlo se ve značné nemilosti) málo pravděpodobná, protože ruským ozbrojeným silám se nedostává kdečeho jiného, zatímco letectvo je na tom technologicky stále ještě relativně dobře. Dnešní tváří ruské armády jsou stále častěji tankisté v muzeálních T-62M či mobilizovaní pěšáci s opakovačkami Mosin vz. 1891/1930. Armáda, která nakupuje dělostřeleckou munici v KLDR a přesně naváděnou v Íránu, těžko může doufat v náročný technologický skok ve stíhacím letectvu.

To vše píšu proto, že při omezených prostředcích je radno budovat národní ozbrojené síly na primitivním principu "just good enough" - tedy pořídit v každé oblasti právě to, co je ještě "tak akorát dost dobré" a stačí k získání relativní převahy nad protivníkem, ale zároveň zůstanou prostředky i na jiné nákupy.

Touto zásadou se koneckonců řídí i bohaté americké letectvo, kterému hrozí nedostatek drahých "supermoderních" letounů. Kromě vzácných F-35 a ještě vzácnějších stíhacích F-22 proto (zatím na zkoušku) nakupuje také letouny F-15EX, tedy novou verzi stroje zavedeného do výzbroje v roce 1976. Pořizovací cena i provozní náklady s existující infrastrukturou jsou považovány za výhodu stroje, který díky modernizaci zůstává právě ještě "dost dobrý" na to, aby pokračoval ve službě i během 21. století.

Vlajkovou lodí plánované modernizace českých ozbrojených sil jsou ovšem dva nákladné projekty: F-35 a bojové vozidlo pěchoty CV-90. O prvním už jsem se zde rozepsal. Ohledně druhého dodávám, že průběh bojů na Ukrajině potvrzuje dlouholetou skepsi k celé koncepci "bojového vozidla pěchoty", neboť jeho praktická životnost na bojišti nejspíše neospravedlňuje horentní náklady na ně vynakládané. Vizuálně potvrzené ztráty ruských sil podle zatím poslední zveřejněné aktualizace dosahují 1 578 kusů BVP, zatímco u tanků je to 1 393 kusů. Na ukrajinské straně vidíme 321 ztracených BVP oproti 324 ztraceným tankům. Přitom teoreticky by se nemělo stávat, že "vyzbrojené obrněné taxíky" nasazují své pancíře v první linii obdobným způsobem, jako to dělají tanky.

Daleko rozumněji působí jiné přístupy, jako například izraelský těžký obrněný transportér s obdobnou pancéřovou ochranou a nadějí na přežití, jakou má běžný tank (ostatně tato vozidla jsou vyráběna z vyřazených zastaralých tanků).

Ozbrojené síly českého státu se vyznačují značnými nedostatky v řadě oblastí, přičemž ale není zřejmé, jak a za co budou tyto nedostatky v příštích letech odstraňovány. Po mnoha dekádách na sovětské technice mají tankisté koncem roku získat z Německa starší tanky Leopard 2A4. Je jistě nejvyšší čas, aby ve starých T-72 chronicky přetěžovaní řidiči konečně přesedli od "rajčáků" k volantu, jímž lze obrněnce řídit mnohem lépe a snáze. Jenomže 14 dodaných tanků znamená počet srovnatelný s denními ztrátami Ruska na Ukrajině. A jak to bude s případnými dalšími dodávkami nových tanků, pokud německé ani španělské továrny na Leopardy stále neběží, takže není kde brát, zůstává nedořešenou záhadou.

Ukrajinská válka rozbila představu, podle níž mělo letectvo převzít většinu úkolů dělostřelectva. Avšak čeští dělostřelci jsou zdecimováni dlouholetým vyřazováním staré techniky, místo níž nepřišlo nic nového. Plánované nákupy francouzských houfnic Caesar ve světle probíhající války na evropském bojišti jen ukazují, že ani pak počty v desítkách kusů naprosto nevyhovují.

Poslední model plnohodnotného samohybného minometu ráže 120 mm ve výzbroji AČR pochází z roku 1982.

Ukrajinci pějí chvalozpěvy na raketomety HIMARS, které na bojišti převzaly i některé úkoly tradičně připadající taktickému letectvu. Ovšem české ozbrojené síly vyřadily poslední salvové raketomety v roce 2011. A žádné nákupy nových raketometů se neplánují.

Dlouholeté zanedbávání pozemní protivzdušné obrany nenapravil nákup několika přenosných kompletů RBS-70 a nedokáže ho napravit ani plánovaný nákup prostředku středního dosahu SPYDER z Izraele. Protiletadlové prostředky dlouhého dosahu ČR vůbec neprovozuje ani neplánuje a čtyři baterie SPYDERů jsou pro předpokládané úkoly zoufale málo.

Obrana proti různým typům průzkumných a bojových bezpilotních prostředků ("dronů"), jakkoliv po zkušenostech z Náhorního Karabachu, Jemenu, etiopsko-tigrayského konfliktu nebo z války na Ukrajině zjevně naprosto klíčová, je v ČR v plenkách.

Mechanizovaným silám i výsadkářům scházejí moderní pancéřovky. Staré modely RPG-7V a RPG-75 k boji s moderními tanky naprosto nepostačují a ani švédské tarasnice Carl Gustav M3 v ráži 84 mm už nejsou perspektivní.

V době, kdy USA rozhodují o nahrazení útočné pušky v ráži 5,56 mm NATO novou zbraní v ráži 6,8 mm (což je vývoj, k němuž se schylovalo déle jak dekádu), zavádí ČR předražené pušky České zbrojovky BREN 2 v neperspektivní ráži 5,56 x 45 mm, aby nahradila dosud používané Sa-58 z doby Varšavské smlouvy.

A dalo by se dlouho pokračovat.

Jestliže zkušené hospodyně vždy doporučují "nedávat všechna vejce do jednoho košíku", ministerstvo obrany se chystá udělat právě tohle. Dva masivní akviziční projekty pohltí investice, které pak budou chybět jinde. Stávající nedostatky přetrvají a budou se jen prohlubovat.

Možná, že to tak nemuselo skončit. Stačilo nepodlehnout lobby a ještě nějaký čas zachovat stávající letouny Gripen, případně nakoupit jiné "dostatečně dobré" stroje, které by se mohly postavit zdecimovanému ruskému letectvu.

A armáda by se mohla soustředit na obnovu výcviku k vševojskovým operacím s novým vybavením, když je naprosto jasné, že samotné letectvo - třeba i sebemodernější - v Evropě žádnou válku nevyhraje.

3
Vytisknout
9638

Diskuse

Obsah vydání | 25. 10. 2022